Odplata / NamJin

Kapitola 10

HoSeok

Pomohl jsem Taemu. Byl jsem rád, že už to mám z krku. Nechtělo se mi jít za těma dvěma... Celý ty dva týdny jsem je neviděl... Byl jsem osvobozen ze všech akcí a do posilovny je umění Giho dostat, tak většinou nechodí ani Min. Došel jsem k jejich domu... A přemýšlel jestli mám vůbec zazvonit... Má to cenu? "Myslíš, že přijde, Hyung?" uslyšel jsem JiMina. "Věř tomu, JiMinie... Hodně jsem mu ublížil, ale miluje tě. Jen tak by tě tu nenechal." Kdo komu ublížil? O čem to mluví? "Seokie!" zakřičel nadšeně JiMin. Překvapeně jsem nakrčil čelo a koukl se nahoru kde v okně právě mizel Ji. Uslyšel jsem dupot a pak se rozletěli dveře.

JiMin

Skočil jsem mu kolem krku. Přišel! "Bál jsem se, že nepřijdeš... Slib, že už nás neopustíš," rozbrečel jsem se. Koukal na mě překvapeně, ale pak si mě k sobě přivinul. "Promiň," ozval se za mnou Gi. Odtáhl jsem se od Seoka a koukal na ně. "Chápu... Chápu, že jsem tě omrzel... Nemusíš se omlouvat za to, že už mě nemiluješ... Ale JiMina ti nenechám. Miluju ho ať se ti to líbí nebo ne." Co to povídá?? Hyung ho přece miluje! Miluje nás oba... Vyvrať to! Koukal jsem se na ně vyděšeně.

YoonGi

Tak tohle bolelo. Ani já mu ovšem JiMina nenechám... Nevím proč bych měl... Ani proč by měl on. Miluju je oba... Ale zasloužil jsem si to... A vím to. Přešel jsem k němu. "Omlouvám se HoSeokie... To je pravda. Ale neomlouvám se proto, że tě nemiluju. Omlouvám se proto, že jsem ti dal důvod si to myslet. Miluju tě... A slibuju ti, že ti to budu více dokazovat..." objal jsem ho a byl jsem rád, že mě neodstrčil... Zasloużil bych si to. Políbil jsem ho a pak k nám přitáhl i JiMina, který tam jen postával. Chvíli jsme tam takhle stáli a pak jsem je zatáhl do obýváku. JiMin si sedl na pohovku a stáhl k sobě Seoka. Usmál jsem se. Měl jsem nádherný výhled. Sedl jsem si před ně a opřel se o jejich nohy. Hned se mi ve vlasech objevili dvě ruce. "Seokie? Nastěhuj se k nám," řekl jsem po chvilce, co jsem si užíval jejich péče, která mě trochu uspávala. Chtěl jsem aby měl jasno a už nikdy nemusel mít takovéhle pochybnosti.

HoSeok

Šokovaně jsem se na něho koukl. Vážně mi řekl, ať se... Koukl jsem na JiMinieho a ten jen kývl. Měl na tváři široký úsměv. Vrhl jsem se mu okolo krku, ale jelikož jsem narozdíl od něho stále seděl na pohovce, svalili jsme se na podlahu. Přitiskl jsem se k němu a pevně ho objal... "Ale prosím tě? Co blázníš? Beztak tu doma už jsi, jen tu budeš mít i věci," prohrábl mi vlasy. "Miluju vás," zašeptal jsem a zjistil, že mi zase tečou slzy. "No tak... Kde je naše sluníčko?" usmál se Gi, utřel mi slzy a začal se po mně válet a usínat... Počkat?! Proč na mě spíš?