SeokJin
Vůbec jsem tam nechtěl jít, ale kluci mě nakonec přemluvili. Vůbec jsem nevěděl co na sebe. Zvlášť, když ty idioti (opravdu, jak jsem je kdy mohl považovat za nejlepší kamarády?!) mi nabarvili hlavu na růžovou. Proč zrovna na růžovou? "Co tu ještě děláš? A proč nejsi oblečený? Přijdeš pozdě," mračil se na mě JiMin a já si povzdechl. "Vždyť už jdu." Vytáhl jsem si ze skříně černý roztrhaný džíny a růžovou mikinu. Hodil jsem to na sebe a přes ramena si ještě přehodil svoji oblíbenou koženou bundu a podíval se na sebe do zrcadla. "V tom nemůžu jít," zamumlal jsem a chtěl to ze sebe zase sundat. "Naopak. V tom půjdeš," odmítl JiMin a poklepal mě na rameni. Odešel jsem tedy do chodby a obul se. Vzal jsem si klíče a podíval se na JiMina. "Zůstaneš tu?" zeptal jsem se ho. Natočil hlavu na stranu. "Chceš to?" Přikývl jsem a on se usmál. "Dobře, dej vědět a já připravím popcorn." Přikývl jsem. Byl jsem mu vděčný. I když jsem měl k mému překvapení nejlepší vztah s mrzutým YoonGim, na tohle byl JiMin mnohem lepší. YoonGimu se dalo svěřit a čekat přímočarý řešení. Vybrečet se mu na rameni, nebo jen tak mlčet a nechat se obejmout... Na to YoonGi rozhodně nebyl. Vyšel jsem na náměstí. Nebydlel jsem od něho nijak daleko a tak jsem mohl jít v klidu pěšky. Hned jak jsem přišel na náměstí, uviděl jsem ho. Málem jsem zapomněl co se mnou pouhá jeho přítomnost dělá. Sakra.
ČTEŠ
Odplata / NamJin
FanfictionJin: Mafián co si nikoho nepouští k tělu. NamJoon: Kluk vychovaný policajtem. Mafián a kluk poldy. Jak se tyhle dva sejdou dohromady? Pokusí se NamJoon proniknout slupkou Jina, kterého se všichni straní a podaří se mu to?
