Kapitola 88

587 47 0
                                    

SeokJin

Dojedl jsem svojí bagetu a zadíval se na NamJoona. Ten už jí měl snědenou, jak hltal. Celou dobu mě pozoroval nadrženým pohledem. S povzdechem jsem si otřel ruce a vstal. "Jsi jak nadržené hovado." Prohodil jsem k němu a šel si sednout před televizi. Slyšel jsem nějaké mumlání a pak šouravé kroky. Na pohovku vedle mě dopadlo tělo a vzápětí na to se mi v klíně objevila jeho hlava. Zapletl jsem mu prsty do vlasů a usmál se. "Ale stejně tě miluju." NamJoonovi oči se rozzářili a jeho ďolíčky byli hned rázem výrazné. Jemně jsem ho do jednoho z nich šťouchl prstem. Miloval jsem je. Ať byl povahově jakýkoliv, když se usmál, byl hrozně roztomilý. Sklonil jsem se a lehce jsem ho políbil. Chtěl jsem se hned odtáhnout, ale na zátylku jsem ucítil NamJoonovu ruku, jak si mě přitahuje zpátky. Pousmál jsem se a prohloubil tedy náš polibek. NamJoon se nadzvedl na lokti, abych se nemusel tolik sklánět a já za to byl vděčný. Nevím, jak dlouho to vydržel, než mi strčil ruku do kalhot, ale moc dlouho to teda nebylo. Pousmál jsem se a kousl ho do rtu. "Ložnice." Zamumlal jsem. Nehodlal jsem s ním spát na gauči. A už vůbec ne, když sem kdykoliv mohli přijít kluci. NamJoon se rychlostí blesku zvedl a už mě táhl po schodech. 

Odplata / NamJinKde žijí příběhy. Začni objevovat