Odplata / NamJin

Kapitola 19

SeokJin

Musel jsem přemýšlet o tom, co se stalo a co mi řekl Seok. Nikdy jsem nebyl věřící, ale vždy jsem v něco věřil. Ve své věci. A ano věřil jsem na posmrtný život. I to, že se lidé mohou reinkarnovat, mnohem více, než že duše poletuje v nebi či pekle. Věřil jsem, že lidé, co si vybrali posmrtný život a naši blízcí na nás stále dohlíží. Neměl pak ale HoSeok pravdu? Nebyl ze mě znechucený? Ne jenom, že nejsem to, co si myslel, že jsem, ale ještě tu takhle někoho mučím... A defakto nevinného člověka. Stejně jako jsem si uvědomoval to, co mi řekl NamJoon. Ne, že bych ho chtěl poslouchat, nebo se zaobírat jeho řečma... Ale nejsem pak opravdu stejný, jako jeho otec? Taky zabiju nevinného jen proto, abych dostal jeho. Tak co s tím? Co mám dělat? Vůbec si nevím rady... "Sakra!" Zavrčel jsem. Vyšel jsem ven a narazil do YoonGiho. "Půjdu domů. Ten úkol dodělám zítra. HoSeok je na dně a to je pro mě důležitější," oznámil mi. "Běž. Ten úkol do zítra počká... Vlastně si vemte volno. Všichni. Uvidíme si pozítří... A... Vím, že to teď nechce, ale zkus mu to dát, až se trochu uklidní," řekl jsem a hodil mu obálku. Pak jsem seběhl dolů, kde se mi v obýváku válel TaeHyung. "Máš vše hotovo?" Zeptal jsem se ho... "Hm... Jo, zatím," řekl. "Fajn... Jdi dolů a nakrm ho trochu víc. YoonGi mu sice dal nějaké zbytky, ale takhle by se za chvilku zhroutil a já s ním ještě nějaké plány mám... A pak... Ho pusť a přivaž ho na zemi, chvilku ho mučit nebudu tak ať se pořádně zregeneruje." Tae na mě koukal divně, ale pak kývl. "A vemte si s Kookem týden volno," dodal jsem a odešel. Koukal za mnou, ale mne to bylo jedno.