Odplata / NamJin

Kapitola 81

NamJoon

Pomalu jsem otevřel oči a spokojeně jsem se podíval na toho anděla, který vyspával vedle mě. Nejraději bych na něho koukal celé ráno, ale už jsem opravdu musel do školy. A taky bych se měl ukázat doma. Podíval jsem se na hodiny, jestli vůbec stíhám a s potěšením zjistil, že stihnu i sprchu. Pomalu jsem vstal, abych nevzbudil Jina a vydal se do koupelny. Rychle jsem se osprchoval a vrátil se do pokoje. V ručníku jsem přešel ke skříni a doufal, že Jinovi nebude vadit, když si půjčím jeho oblečení. Já tu nic neměl. Vzal jsem si na sebe jedny z jeho volnějších kalhot, džíny by mi nebyli a volnější triko. Ještě jsem si přes hlavu přetáhl mikinu a s posledním pohledem na Jina jsem se vytratil z pokoje. Došel jsem do kuchyně a nahnul se nad jeho ledničkou. Neměl jsem v plánu nic tepelně upravovat, nechtěl jsem mu podpálit kuchyň, takže jsem doufal, že tam najdu něco, co můžu sníst jen tak. Sebral jsem mu nakonec aspoň dva jogurty a snědl je. Ještě jsem se v tichosti vrátil pro mobil a klíče a vydal se ke škole. Naštěstí jsem si učení nechával ve skříňce, domů už bych se vrátit opravdu nestihl. Došel jsem do školy, spíš doběhl, taková malá rozcvička a zamířil si to rovnou ke skříňkám. "No, že se taky někdy ukážeš," ozval se vedle mě Levi a já se na něho otočil. "Čau," objal jsem ho. "To víš, teď to nějak nedávám, ale polepším se." Slíbil jsem pobaveně, vzal si věci a vydal se s ním do třídy. Už jsem doufal, že bude pauza na oběd, protože ty jogurty mi opravdu nestačily a já měl hlad. Ale věděl jsem, že hodiny tady utíkají celkem pomalu.

Jinie:

Kam jsi ráno zmizel?

Zacinkal mi mobil během hodiny. Ohlédl jsem se po třídě, ale vypadalo to, že nikdo, hlavně učitel, si toho nevšiml. S úsměvem jsem si vzal mobil do ruky a přečetl si zprávu od Jinieho.

Do školy, někdo z nás tam prostě občas musí ;) Snad si se nebál? ;) ;) :3

Zase si o sobě moc nemysli :/

Neboj, myslím si jen tak akorát. Musím jít puso, mám hodinu. Odpolko musím domů, ale určitě se ozvu.

Ok.

Odložil jsem mobil a dál si dělal zápisky. Sice mě hodiny nudily, ale vždy jsem na nich dával pozor. Protože učit se ještě doma by bylo mnohem horší. Konečně zazvonilo na oběd a já se okamžitě vydal do jídelny. Levi mi skoro nestíhal. "Kam tak spěcháš?" Nechápal. "Mám hlad," pokrčil jsem rameny a stoupl si do fronty na automaty, protože riskovat školní jídlo jsem opravdu nehodlal. Koupil jsem si svojí bagetu a hned jsem si jí otevřel, zatímco jsem čekal na Leviho než si vyzvedne svojí porci jídla. Litoval jsem ho. I dnes to nevypadalo nijak valně a podle jeho výrazu, když to ochutnal, ani to tak nechutnalo. Po chvilce se k našemu stolu seběhla celá naše parta. "Podnikneme dneska něco?" ptal se hned Eren a já zavrtěl hlavou. "Beze mě. Musím se ukázat doma. Nebyl jsem tam ani nepamatuju," podrbal jsem se na zátylku. "Jo? A kde jsi byl?" Tázavě se na mě koukl Eren a Levi se rozesmál. "Jak kdyby to nebylo jasný." Protočil jsem nad nima očima. "Trhněte si," řekl jsem pobaveně a vstal. "Jdu do třídy," mávl jsem na ně a ani nepočkal na toho pakoně, Leviho.

Odemykal jsem dveře do domu. Čekal bych, že otec bude v práci, ale podle televize, která byla slyšet až do chodby, byl doma. Zul jsem se a nadechl se. Tak jo. Snad nebude naštvanej. Vešel jsem do obýváku. "Ahoj, tati." "Kde jsi byl?" Bez pozdravu se hned ptal. "U kamaráda. Psal jsem ti to," řekl jsem. "Víš co jsme si říkali, NamJoone. Když někam jdeš, chci to vědět. Ne že mi pak napíšeš smsku a pár dní se neukážeš ani neozveš," mračil se. "Promiň. Bylo to nečekaně. Nechtěl jsem tam původně zůstávat. A příště se ozvu," nevině jsem se na něho usmál a zmizel v kuchyni. "Tam nic není," zarazil moje hledání ještě než začalo. "Ale no tak," povzdechl jsem si. Měl jsem hlad. "Běž nakoupit." Pokrčil rameny a já se na něho koukl. "A uvaříš?" Prosebně jsem se na něho zadíval. Jinak bych šel asi otravovat Jina. "Jo, zatím udělám špagety," zakroutil nade mnou hlavou a já se tedy vydal do obchodu. Moc se mi nechtělo, ale za to jídlo to stálo.