Odplata / NamJin

Kapitola 87

"Přespíš tu?" Zeptal se Jin, když skončil druhý film a já si povzdechl. "Nemůžu. Otec by šílel." Chtěl bych tu zůstat, ale potom co jsem byl tak dlouho mimo domov a ani se mu neozval, jsem nehodlal pokoušet jeho nervy. "Dobře. V kolik půjdeš?" Podíval jsem se na mobil. "Ještě není pozdě. Máme čas." Usoudil jsem. Bylo teprve před osmou a zase nejsem malej kluk, abych musel být doma brzo. "Fajn. Udělám nám večeři." Políbil mě a já se potěšeně usmál. "Pomůžu ti." Vstal jsem. Neprotestoval a tak jsem se za ním vydal do kuchyně. "Můžeš nakrájet zeleninu." Podal mi jí. Našel jsem si prkýnko a nůž a dal se do krájení. SeokJin zatím připravoval maso. Zasykl jsem bolestí, když se mi nůž zanořil do masa. "Bože ty jsi tele." Vzal mi Jin ruku a strčil mi ránu pod vodu. "No jo. Nejsem zrovna nejšikovnější." Řekl jsem omluvně. Jin se jen pousmál a odešel pro lékárničku. Nechal jsem se ošetřit. "Sedni si a radši nic nedělej." Vyhodil mě Jin od linky a já si s povzdechem sedl ke stolu a pozoroval ho. Vyhodil krvavou zeleninu a dokrájel zručně zbytek, než ho hodil k masu na pánev a dal vařit rýži. Všechno dělal ladně a mám pocit, že u toho kroutil zadkem víc než bylo třeba. "Tak, za chvilku to bude." Přešel ke mně a já si ho přitáhl na klín. "Teď bych si dal ale tebe. Moc provokuješ." Stiskl jsem mu zadek a on se na mě podíval překvapeně. "Provokuju? Nic jsem nedělal. Jenom jsem vařil." Hájil se. Pochybovačně jsem se usmál. "Chceš mi říct, že u toho tím zadkem vždycky tak kroutíš?" Pozvedl jsem obočí a pobaveně sledoval jak zčervenal. "Nemusíš se za to stydět. Byl to velmi pěkný pohled." Usmál jsem se a přitiskl se rty na jeho. Líbal jsem ho pomalu, nijak jsem neprojevoval svoji dominanci, ale k mému překvapení se Jin i tak nesnažil vést, ale naopak se nechal. Usmál jsem se do polibku. "Miluju tě." Objal jsem ho a přitiskl si ho na hruď. "Já tebe." Zabořil si obličej do mého krku. Spokojeně jsem se pousmál a položil si hlavu do jeho vlasů. "Sakra!" Zanadával Jin a odtáhl se. Neohrabaně se ze mě postavil a kdybych ho nezachytil skončil by na zemi. Vyvlíkl se ode mě a přešel ke sporáku. "A je po večeři," konstatoval, když sundával pánev ze sporáku a já k němu přešel. "Takže si můžu dát tebe?" Otočil se na mě a zavrtěl hlavou. "Nejprve nám udělám aspoň bagety. Pak o tom budu uvažovat." Znovu se ode mě vzdálil a já si povzdechl. Hrozně jsem ho chtěl.