Odplata / NamJin

Kapitola 26

Omlouvám se za dlouhou neaktivitu. Nebudu se vymlouvat, že jsem nestíhala, když to není pravda. Po pravdě jsem jen neměla náladu a trochu jsem se sekla, co s touhle povídkou dál. Díky aninkazapletalovaa jsem se o tom donutila přemýšlet a znovu mě chytla inspirace.

Jin

Musel jsem odsud vypadnout. Nevím, co se to se mnou dělo, ale rozhodně to není normální. S povzdechem jsem se natáhl pro mobil a vytočil YoonGiho číslo. Sice to byl mrzout a věčně spal, ale věděl jsem, že on mě právě teď pochopí ze všech nejvíc. Nechtěl jsem ostatním křivdit, ale věděl jsem, že na něho se můžu spolehnout vždy, i když někdy to tak nevypadalo. "Jine? Co se děje? YoonGi spí," ozval se v telefonu hlas JiMina. Mám to říct jemu? Ale... "Mohl bys ho prosím vzbudit? Je to důležité." Ani jsem si neuvědomil, že  to ze mě vypadlo. "No... Dobře." Sice to byl souhlas, ale nezněl moc nadšeně. Chápal jsem ho. YoonGiho nechce budit nikdo. Uslyšel jsem v pozadí vzteklý hlas. "Promiň, Gi. Ale volá Jin a prý je to důležité. Chce mluvit jenom s tebou." "Jin?" ozvalo se překvapeně a už ne tak naštvaně. "Dej mi ho," řekl rychle. "Jine? Co se děje?" ozval se konečně jeho hlas přímo na mě. Uslyšel jsem zavírání dveří. "Jsi tam sám?" zeptal jsem se. "Jo, jsem. Co se děje? Zníš hrozně," konstatoval. Povzdechl jsem si. "Nic se neděje... Teda... Myslím. Já nevím, Gi. Volám ti proto, abych ti řekl, že odsud musím nutně odjet." "Co se děje?!" zeptal se mě už naléhavě. "S námi nic, opravdu. Není to obchodní, jen..." Gi si povzdechl. "Soukromé." Dopověděl za mě. "Ale to je ještě horší. Je to kvůli smrti..." nedokončil a já zavrtěl hlavou. Pak jsem si uvědomil, že mě nemůže vidět. "Ne... Jo... Já vlastně nevím. Tak moc jsem se chtěl na tom klukovi pomstít, ale teď vlastně nevím co chci," povzdychl jsem si a opřel se o stůl. "Potřebuji odtud prostě vypadnout. Volám ti, protože se musí někdo postarat o toho dole." Gi si povzdechl. "O toho se postarám. A práce?" zeptal se. Nad tím už jsem přemýšlel. "Není nic potřeba. Kluci si došlápli na ty neplatiče a týden může další práce počkat. Kromě toho dole, si klidně vezměte volno. Tae s Kookem už ho mají." Gi mě poslouchal. "Dobře, ale nedělej žádné blbosti. Zvládneš to? Nemám přijít? Odvést tě tam?" zeptal se ustaraně. "Starostlivý Gi... To vždy udiví," usmál jsem se smutně do telefonu. "Ale je to v pořádku. Děkuju, že to pro mě uděláš," řekl jsem a vypnul jsem hovor. Chvilku jsem tam zůstal opřený o stůl, ale pak jsem si odešel sbalit věci a za chvilku už seděl v autě.