Odplata / NamJin

Kapitola 50

Další nudný den ve škole. Protáhl jsem se a podíval se na svého nejlepšího kámoše. "Máš ten úkol?" Zeptal jsem se a doufal, že ano. Já ho měl totiž určitě špatně a potřeboval jsem z něho dostat dobrou známku. Vykulil na mě oči a mně bylo jasno. "Ale ukážu ti, že jsem dobrej kámoš," řekl vítězně potom, co přestal nadávat a přitáhl si k sobě můj úkol, který mi začal opravovat. Ještě, že je tak chytrý. A jak ho znám, ani nedostane pětku, protože mu stačí udělat štěněcí výraz a učitel mu to promine. "Dík," usmál jsem se, když mi vrátil úkol a byl připraven přečkat v klidu i tu poslední nudnou hodinu.

Konečně zazvonilo. Popadl jsem batoh a vyšel s MynHyunem že třídy. "Zajdem na karaoke?" Nadšeně jsem zakýval hlavou. Aspoň jsem nemusel přemýšlet nad plány na odpoledne. Dali jsme si věci do skříněk a vyšli ze školy. "Ahoj kluci," pozdravil jsem zbytek party a zarazil se. "Tak jdeme?" Zeptal se MynHyun a já se pousmál omluvně. "Kluci, omlouvám se. Vím, že jsem řekl, že půjdu, ale určitě něco brzy podnikneme," slíbil jsem a se zamáváním směrem k nim, jsem se vydal k osobě stojící opodál. Vnímal jsem na sobě jejich pohledy a jak za mnou volají, ale to teď nebylo důležité. "Ahoj," pozdravil jsem a zastavil se. Jin nic neřekl, jen si mě přitáhl do obětí a políbil mě. Vzpomněl jsem si na včerejší konverzaci a trochu zkrotil svoji dominanci, i když submisivní jsem rozhodně nebyl. "Ahoj," řekl, když jsme se od sebe nakonec odtáhli. "Co tu děláš?" Zeptal jsem se, ale nemohl jsem skrýt, že jsem rád, že tu je. Už jen proto, že to znamenalo, že změnil názor. "Řekl jsem si, že tu na tebe počkám a vezmu tě na oběd. A pak, pokud budeš chtít, tak ty paka chtěj, aby jsi s námi šel do baru." Usmál jsem se a kývl. "Rád je zase uvidím," řekl jsem. Pohled mi ujel na moji partu, která se o něčem vášnivě bavila. No, o něčem. Jelikož jejich pohledy směřovaly na nás a ještě si na nás ukazovali, bylo mi naprosto jasný, o kom a o čem se baví. "Kamarádi?" Zeptal se Jin pobaveně a já kývl. "Bohužel," protočil jsem oči. "To znám," souhlasně zamručel a vzal mě za ruku. "Tak pojď," odvedl mě k autu a naštěstí mi nepodržel dveře. Asi si slova o tom, že jsme si rovni vzal opravdu k srdci. Nasedli jsme a Jin vyjel z parkoviště. Jeho ruka po chvíli skončila na mojim stehně a já ji přikryl svojí. Viděl jsem, jak se pousmál a usmál se taky. Opravdu tohohle kluka miluju. I když si uvědomuji, že naše dvě dominantní povahy mohou znamenat problémy vím, že pokud budu moct být s ním, rád ty problémy přečkám.