Odplata / NamJin

Kapitola 41

SeokJin

"Dejte mi už pokoj!" Zařval jsem až sebou JiMin cukl a roztřásl se. "Chováš se jako kretén!" Zavrčel na mě nenávistně HoSeok, zatímco YoonGi objal konejšivě JiMina. Zařazeně jsem na něho koukal. Opravdu mě teď nenávidí? A HoSeok? Člověk, který svým způsobem miluje všechny? Naštvaně jsem za sebou třískl dveřmi a odešel do pracovny. Ano. Vím, že se chovám jako kretén. Vím, že je to se mnou teď hrozný. Ale co mám dělat? Ten kluk mi děsně motá hlavu. Jenže jak bych mu mohl zavolat? To nejde tak snadno, potom, co jsem udělal a hlavně... Jak bych ho mohl takhle ohrozit? Jah... Seru na to! Popadl jsem mobil a v šuplíku hledal lístek co mi tu nechal. Našel jsem ho a naposledy zaváhal. Nakonec jsem to číslo, stejně ale vytočil a čekal. "Halo?" Ozval se jeho hlas a ve mně zatrnulo.

"Ta-dy Se-Seok." Proč sakra koktám?! Zavrčel jsem na sebe. "Tady SeokJin," uklidnil jsem se a vydechl. "SeokJin? Neznám," ozvalo se na druhé straně. Zamračil jsem se. Byl jsem si jistý, že na druhé straně to byl hlas NamJoona. "Nebo bych měl?" Ozvalo se. "Vlastně ani ne," odpověděl jsem a dal si mobil od ucha. "Počkej! Co jako čekáš, že ti řeknu? Měsíc nic a pak mi řekneš, tady SeokJin?" Zavrčel a já se zarazil. "No... Jo?" Řekl jsem. Slyšel jsem jak si povzdechl. "Proč až tak pozdě?" Zeptal se. "Co?" "Proč ses ozval až po takové době," upřesnil a já přešel k oknu. "Potřeboval jsem přemýšlet," vysvětlil jsem. Což byla pravda. Hodně jsem přemýšlel. "A k čemu jsi dospěl?" Zeptal se NamJoon. "Já ani nevím," přiznal jsem. Slyšel jsem, jak si povzdechl. "Tak se mnou pojď na rande," řekl nakonec. "Co?" Zeptal jsem se překvapeně. "Zítra v pět na náměstí. Třeba ti to pomůže v přemýšlení," típnul mi to. Překvapeně jsem koukal na mobil. Co se to se mnou sakra děje? Jsem mafián! Tak proč když mluvím s ním, připadám si jako nějaká roztřesená slečinka?!