Kapitola 22

877 60 3
                                    

Ani nevím, proč jsem ho tak provokoval. Celý obličej jsem měl od krve a on do mě stále bušil. Je svému šoku jsem si už tehdy, když mi říkal své důvody uvědomil, že jestli se mi Seok líbil, Jina miluju... Ano jistě, mučil mě a já sám nechápu, jak je to možné. Vyplivl jsem krev, kterou už jsem se skoro dusil. Jin do mě stále mlátil a já si byl dobře vědom, že mám zdemolovaný celý obličej a zlomený nos. Chytil jsem mu ruce a děkoval, že mám každou ruku na jednom řetězu a ne obě na jednom. Aniž by si to ještě stačil uvědomit, jsem ho políbil. Proč jsem to sakra udělal? A co jsem tím sledoval? Jin se zarazil a já nevěděl. Co udělá? Začne mě znovu mlátit hlava nehlava? Zabije mě? Jin vyskočil na nohy a šokovaně na mě zíral. "Co jsi to udělal?" Zavrčel na mě. "Říká se tomu polibek. Nevíš, co to je, nebo jsi až takový slaboch, že si to neumíš přiznat?" Vysmíval jsem se mu. Jin se prudce nadechl a já mu ještě vyzívavě ukázal obličej, nebudu se schovávat. Ne před ním. Jin do mě ale kopl až jsem se chytil za žebra a pak prostě odešel. "Slabochu," vysmál jsem se mu ještě, ale on už se nevrátil.

Odplata / NamJinKde žijí příběhy. Začni objevovat