Odplata / NamJin

Kapitola 48

NamJoon

Po dvou hodinách jsem byl naprosto vyřízený a byl jsem rád, že už je konec. To, že se mi ho podařilo zezačátku rychle dostat, bylo opravdu jen štěstí. Ten kluk se opravdu vyznal v tom, co dělal. Ale i já jsem si prošel svým výcvikem a nechtěl jsem mu to nechat nijak snadno.

Odložil jsem zbraň a protáhl se. Zašli jsme do výtahu. „Tak co? Už máš nahnáno?" koukl se na mě Jin. Řekl to sice jako vtip, ale bylo na něm vidět, že ho moje odpověď vážně zajímá. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. „Jen si nemysli, stejně jsem vyhrál," nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou. „Jo, jistě!" skoro se rozesmál a to mě dopálilo, že jsem na něho skočil. SeokJin to nečekal a i když se mě pokusil rukama v poslední chvíli zachytit, ztratil rovnováhu a oba jsme se odporoučeli k zemi. Usmál jsem se a zvedl horní polovinu svého těla, takže jsem na něm obkročmo seděl. „Promiň, jsi v pohodě?" zeptal jsem se a ulevilo se mi, když přikývl. Sklonil jsem se k němu a vlepil mu pusu na tvář. Pak už jsem se ale zvedl a podal mu ruku. Koukal na mě trochu překvapeně a někde vzadu jsem viděl i něco jako vytočenost. Nejspíše nebyl zvyklý, že si s ním někdo dělá, co chce. No bude si muset zvykat. Vytáhl jsem ho na nohy a společně jsme vyšli z výtahu, který už dávno stál dole. Oba najednou jsme se podívali nad hlavu na tabulku s výsledky. Zaraženě jsem na ně chvíli koukal, ale pak pobaveně pokroutil hlavou. „Příště tě dostanu," prohodil jsem k SeokJinovi, který se stále koukal na tabuli, kde byli vedle našich jmen úplně stejná čísla. „To tak. To se ani náhodou nestane," protestoval a já se pobaveně pousmál. Myslet si může, co chce. Převlíkli jsme se a pomalu se rozešli na náměstí, kde jsme se i potkali.