Odplata / NamJin

Kapitola 44

NamJoon

Vydal jsem se mu na proti. "Ahoj, krasavče," usmál jsem se. Vypadal vážně... Sladce. Jak někdo takový může být mafián? A ještě k tomu ten hlavní? Jenom mi kývl na pozdrav. "Co máš v plánu?" zeptal se rovnou. "No, to bude obtížnější. Kino a Večeři zavrhuji rovnou. To je na první rande hotová sebevražda." Pobaveně jsem sledoval jak se mu ulevilo. "Tak pojď, něco mě napadlo," řekl jsem a vzal jsem ho za ruku. Kupodivu se mi ani nevytrhl, takže jsme přes náměstí kráčeli ruku v ruce. "Řekni mi něco o sobě, hm?" Koukl se na mě. "Co přesně bys chtěl vědět? Podstatný už víš a víc není potřeba." "Tak to ne. Takhle to nefunguje. Chci toho o tobě vědět rozhodně víc." Nechtěl jsem se nechat tak rychle odbít. "Hele." Zastavil se a vyprostil svoji ruku z mé dlaně. "Nechtěl jsem, ale musím ti to říct. Nevím o co se snažíš. Mezi námi, ale nic být nemůže a ani nebude." Povzdechl jsem si. "Nemůže?" ušklíbl jsem se. "Ne, nemůže. Už to nechci zažít. Já jsem takový jaký jsem a dělám to, co dělám. Mám spoustu nepřátel a to nezměním. A už nikdy nedopustím, aby se stalo... Aby se to stalo znovu." Smutně si povzdechl. "Nemá cenu to protahovat." Zavrtěl jsem hlavou a chytl ho za ruku. "Pleteš dvě věci dohromady." Zavrtěl jsem hlavou. "Ani náhodou to není to samí. Já, nejsem on. Nejsem tak mladý a jsem cvičený na to, se bránit. Chápeš? Nic takového se nestane." Snažil jsem se, aby to pochopil. Já už jsem ho prostě ve svém životě potřeboval.