Odplata / NamJin

Kapitola 96

Do mladíkovi tváře narazila pěst. "Vstávej ty svině." Opatrně a pomalu otevřel oči, ale stále nic neviděl přes látku na očích. Jeho tělo se napnulo prudkou bolestí, kterou už nemohlo moc dlouho vydržet bez zešílení mladíkovi mysli. "Jen si zakřič." Hlas staršího zněl pohrdavě, když mladík přes zuby bolestivě zasyčel, nechtěl na sobě dávat znát slabost. "Rozhodl jsem se, že na tebe budu až tak hodný, že tě seznámím s mým plánem. Za to ale budeš muset zaplatit..." Blonďák vykřikl, když mu byla prudkým trhnutím a ránou do paže přelomena kost na ruce. "Libí zvuk." Hlas zněl potěšeně, téměř i spokojeně. "Chtěl jsem tě zabít. Pěkně pomalu, bolestivě." Do zlomené ruky se mu zahryzl nůž, mladík začal pomalu, ale jistě omdlévat bolesti. Na tváři mu přistávala facka. "Opovaž se! Hezky poslouchej!" Další facka si našla jeho tvář a chtě nechtě, znovu napnul své bolestivé tělo, aby vydržel aspoň na půl vzhůru. "Ale rozmyslel jsem si to. Co bych z toho měl, kdyby neviděl jak trpíš? Omlouvám se, ale budeš muset vydržet dýl." Jeho hlas nezněl omluvně, ale nadšeně, jako hlas psychopata. "Počkáme totiž až si pro tebe přijde. Až tě takhle uvidí... A pak... teprve potom, tě zabiju. A pak zabiju jeho." "Ne!" Zakřičel mladík poprvé od doby co tu byl. Nechtěl, ale jeho mysl reagovala sama nad myšlenkou, že zabijí Jina. Ale i tak jeho hlas, díky suchu zněl spíše jako šepot. Smích naplnil celou místnost. "Ale ano. Pokud si vůbec přijde pro někoho jako ty. Co myslíš, na kolik si váží svojí kurvy?" Smích se vzdaloval, pak už se ozvalo jen zabouchnutí dveří. Mladík znovu milosrdně omdlel.