Kapitola 86

574 42 1
                                    

SeokJin

"Nespi," šťouchl jsem do NamJoona, když film skončil. Tenhle gauč rozhodně nebyl stavěný na to, aby se na něm spalo a já nechtěl, aby byl celý rozlámaný. Už takhle vypadal docela dost bídně. Divil jsem se, že vůbec před tou školou byl. Stavoval jsem se tam cestou z kšeftu a vážně jsem si myslel, že ho tam nenajdu. Překvapil mě. "Vstávej. Pojď do postele!" Zatřásl jsem s ním a on konečně otevřel oči. "Já usnul?" Protáhl se. "Omlouvám se. To jsem fakt nechtěl." "Vždyť to je v pohodě. Jen pojď do postele." NamJoon se zamračil a přitáhl si mě do náruče. Chtěl jsem se odtáhnout, ale nakonec jsem se s povzdechem uvelebil na jeho klíně. "A co tam budeme dělat?" Zkousl mi ucho a já si pobaveně povzdechl. "Ty zavřeš oči a usneš." Podíval jsem se na něho. "Měl bych lepší nápad." Jeho rty se objevili na mém krku. "Zapomeň." Odtáhl jsem se a pustil jsem radši další film. Rozhodně jsem neměl v plánu se s ním vyspat. To jednou opravdu stačilo. Nebyl jsem si vůbec jistý svým chováním. Byl jsem hrozně zmatený. U něho jsem prostě nedokázal být ten hrozivý mafián. V jeho blízkosti jsem byl úplně jiný. A nechtěl jsem s ním nic mít, dokud si to hlavě aspoň trochu nesrovnám. Doufal jsem, že mě nebude do ničeho nutit, protože to by znamenalo opravdu konec. Ale mě i přes to, jak zmatený jsem byl, s ním bylo dobře. "Fajn." Povzdechl si a přitáhl si mě k sobě. "Tak pojď aspoň ke mně." Objal mě a já se mu schoulil v náručí.

Odplata / NamJinKde žijí příběhy. Začni objevovat