Odplata / NamJin

Kapitola 90

"Ahoj, kluci." Usmál jsem se na ně a všiml si, že za mnou Joon nejde. Rozhodl jsem se to neřešit a věnovat se ostatním. "Co vy tady?" "Nemůžeme tě přijít navštívit?" Zeptal se JiMin a já tomu nevinnému děcku pocuchal vlasy. "Nikdy nechodíte jen tak. A už vůbec ne všichni." Odmítl jsem tuhle možnost. Viděli jsme se tak často díky tomu, co jsme... Že na zdvořilostní návštěvy jsme opravdu nechodily. "Máme hlad." Vybalil YoonGi na rovinu. V tu chvíli schytal pohlavek od Seoka, aby byl zdvořilejší. Ale já to měl rád. Měl jsem rád jeho upřímnost. Nesnaží se být jiný než je. On se nikdy nepřetvařuje a vždy řekne svůj názor. "Nech ho. Mně to bylo stejně jasný... Aspoň jeden je upřímný." Pobaveně jsem se přesunul do kuchyně. "Ty jsi tu sám?" Nechápal Tae a já se na něho otočil. "Co je na tom divného?" Zajímala mě jen odpověď. Nemínil jsem jim NamJoona tajit. "Mysleli jsme, že tu budeš mít NamJoona." Pokrčil rameny tentokrát Kook a já si povzdechl. "No však tu je." Otočil jsem se k lednici. "Vážně? A kde?" Ptal se zvědavý Tae a pak se zarazil. "Co přesně jste nahoře dělali?" Zeptal se, než ho zbytek kluků stačil zarazit. Otočil jsem se k němu s platem vajíček. "To tobě může být jedno, že?" Zeptal jsem se ho. Můj výraz utnul jeho protesty i další otázky a tak jsem se otočil k lednici, abych si mohl vybrat zbylý ingredience na jídlo. "Udělám rámen." Rozhodl jsem nahlas a slyšel JiMinovo nadšený zavýsknutí. "Mořské plody?" Otočil jsem se znovu od lednice. "Jen to prosím ne." Zaprosil NamJoon, který zrovna scházel schody a já se na něho usmál. "Dobře. Tak shitake?" Zadíval jsem se jenom na něho. "Super," kývl a já se na něho ještě chvíli koukal. YoonGi si odkašlal a já se rychle obrátil k lednici a vytáhl z ní zmíněné houby. Nohou jsem jí zavřel a vrhl na YoonGiho varovný pohled. Nemínil jsem poslouchat jak to komentuje.