Odplata / NamJin

Kapitola 51

Dojeli jsme před restauraci a vystoupili. Jin předal klíčky chlápkovi u dveří a já v duchu zanadával. Neříkám, že jsme byli nějak chudý, ale obávám se, že se svojim kapesným si tu mohu objednat akorát vodu. Jin si mých vnitřních bojů nevšiml a vešel dovnitř, kde nahlásil svoje jméno, nějakému klukovi. Odvedl nás do jednoho z boxů, kde měl Jin rezervaci a položil před nás jídelní lístky. "K pití?" Zeptal se zdvořile. "Dáme si nejlepší bílé víno a džus," kývl na něho SeokJin a číšník s poklonou odešel. "Vyber si co chceš, na cenu nekoukej." Otevřel svůj lístek a já se na něho zamračil. "Nechci abys za mě platil," zamručel jsem, ale lístek otevřel, nehodlal jsem tady dělat vyrvál. "Rovnocenný, pamatuješ?" Zeptal se Jin a já se na něho nechápavě koukal. Jak to, že za mě chce platit v drahé restauraci mluví o rovnocennosti? "Jednou já tebe, po druhé ty mě. Dneska jsem prostě jen na řadě já. Přece jen jsem tě pozval já," usmál se Jin. Kývl jsem. Tenhle přístup se mi líbil, i když mě na něm trochu štvalo, že já si za něho rozhodně nemůžu dovolit utrácet tolik, jako on za mě. Konečně jsem se tedy podíval do jídelního lístku a radši se snažil nedívat na ceny. Za chvilku se vrátil číšník a já vůbec nevěděl, co si objednat. Jin se na mě koukl a já jen bezradně pokrčila rameny. Polovinu věci jsem ani nikdy nejedl a druhý jsem ani nerozuměl. Číšník nalil víno a postavil džus, než se zeptal co si dáme. "Dáme si dvakrát přírodní Steak se zeleninou," usmál se na číšníka Jin a počkal než odejde. "Vůbec jsem tomu nerozuměl," zamumlal jsem. Mluvím o rovnocennosti, ale pak za mě musí vybrat i jídlo. "To je v pohodě," usmál se. "Mohl by si se mnou zajít ještě do centra, než pojedeme za klukama?" Zeptal se zničehonic Jin a já jen kývl. "Jasně."

Na jídlo jsme nemuseli čekat dlouho a ani při čekání, ani při jídle u stolu nevládlo trapné ticho. Jin si dal se mnou pouze jednu sklenku vína a pak už pil jen džus a já byl za to i rád. Jenže to znamenalo, že to víno naléval mě.

"Půjdeme?" Zeptal se, když už jsme oba dojedli a já kývl. Jin zaplatil účet při jehož znění se mi málem protočili panenky a vydali se ven, kde už stalo Jinovo auto. Vzal si klíčky a podstrčil mu tuzér, než jsme nastoupili a vyjeli do centra.

Čekal jsem, že pojedeme do obchodu s oblečením, protože tam nic jiného ani moc není, ale co jsem nečekal je, že mu jdeme pro RŮŽOVOU mikinu! Hned jak jí uviděl, oči se mu rozšířili jako malému dítěti a já se musel pousmát. Zatáhl jsem ho tedy do toho obchodu, v jejíž výloze byla a z věšáku jsem sundal jeho velikost, kterou jsem mu následně přetáhl přes hlavu. Čekal bych, že se nenechá, nebo bude protestovat, pokud se rovnou nenaštve, ale on se jen rozzářeně usmál a zadíval se do zrcadla. Pobaveně jsem ho sledoval a obkroužil mu ruce ze zadu kolem pasu. "Vypadáš v ní dokonale," políbil jsem ho za ucho. Jin byl stále rozzářený a vzpamatoval se až tehdy, když jsem u kasy vytáhl peněženku a podal prodavače potřebný obnos. "Co to děláš?" Zamračil se na mě a já se pousmál. "Rovnocenný," zopakoval jsem jeho slova a vzal tažku s mikinou. "Aspoň si na mě při ní vzpomeneš," políbil jsem ho na tvář, když jsme vycházeli z obchodu. "To bych radši tvoji," zamumlal a já se na něho překvapeně podíval. Slyšel jsem dobře? Co se to s ním děje? Usmál jsem se. "Moji, jo?" Jin zrudl a pak začal všemožně protestovat. Umlčel jsem ho polibkem a přetáhl si přes hlavu svoji černou mikinu, kterou jsem následně natáhl jemu. Jin zčervenal a já se pousmál. Byla mu veliká, ale vypadal v ní naprosto úžasně. "Máš pravdu. Sluší ti," líbl jsem ho na čelo a vydal se s ním ruku v ruce k autu. Jin byl pak celou dobu nějaký zamlklý, ale moji ruku ze svého stehna nezhodil.