Jin
Proč se mu s tím vlastně svěřuju? A proč sakra brečím?! Já nikdy nebrečím!! "A uvědomuješ si, že za to nemohu ani já, ani můj otec? Byla tvoje chyba, že se mu to stalo. Věděl jsi co jsi a zatáhl jsi do toho nevinného člověka. Někoho koho miluješ." Zavrčel jsem. Popadl jsem kudlu a bodl mu ji do ramene. Zařval. "Jediný kdo za to může byl tvůj otec! To on ho zabil!" Zavrčel jsem. Řval bolestí, ale přesto mezi zuby procedil. "Odsuzuješ ho, ale jsi jako on. Vybíjíš si to na nevinným. Jsi jako on. Jaké je to být jako člověk, kterého nenávidíš?" On se mi ve své situaci pošklebuje? Skoro jsem do něho tu kudlu bodl znovu, ale nakonec jsem ji zahodil a odebral se pryč. Musel jsem za tím HoSeokem.
...
"Tady jsi," zavrčel jsem, když jsem ho konečně našel. "Postarej se o něho místo TaeHo. Ten je s JiMinem. A pak se stav pro svoji odměnu a pro další úkol." Jen kývl, ale vypadal nějak bledě. "Co je?" Koukl jsem na něho. "Myslím, že jsme to přehnali. On je fajn... A nemůže za svého otce," špitl. Zněl ustrašeně a měl sakra důvod! "Děláš si ze mě prdel?! Tak ještě jednou. Postarej se o něho a běda ti jestli mu nějak pomůžeš! Ta svině si to zaslouží! Je stejnej jako jeho otec!" Zařval jsem a otočil se na patě. Jak se opovažuje pochybovat?! On nepřišel o to, co já!!
ČTEŠ
Odplata / NamJin
FanfictionJin: Mafián co si nikoho nepouští k tělu. NamJoon: Kluk vychovaný policajtem. Mafián a kluk poldy. Jak se tyhle dva sejdou dohromady? Pokusí se NamJoon proniknout slupkou Jina, kterého se všichni straní a podaří se mu to?
