Odplata / NamJin

Kapitola 71

NamJoon

Spokojeně jsem se usmál a lehce ho políbil do vlasů. "Chceš nějak pomoct?" nabídl jsem se, i když jsem věděl, jak moc zoufalý to se mnou v kuchyni je. "Nemusíš, běž za ostatními, za chvíli mám hotovo." Usmál jsem se a vzal ho za bradu. Otočil jsem si jeho hlavu k sobě, abych ho mohl políbit. "Už běž," odtáhl se po chvíli a já šel teda za kluky do obýváku. Zrovna koukali na nějaký film. JiMin s HoSeokem seděli na pohovce a přes ně byl rozvalený YoonGi, zatímco Tae s Kookem seděli na křesle. Sedl jsem si na zem před pohovku a opřel se o ní. "Děkuju." Překvapeně jsem vzhlédl na YoonGiho. "Za co?" nechápal jsem. "Vydal ses ho hledat potom všem. A jsem si jistý, že jsi mu i řekl, aby se nám ozval. On by to sám od sebe neudělal. Na to ho znám dost dobře," ujistil mě a já jsem si povzdechl. "Jo, vydal jsem se ho hledat, aby mě znovu unesl," zakroutil jsem nevěřícně hlavou. "A tam to byla samozřejmost. Nechtěl jsem přijít o hlavu," mrkl jsem na něj a on se konečně usmál. "Jo, asi bych to zařídil," souhlasil pobaveně a zase stočil pohled k televizi, hned na to, ale zase zavřel oči a spokojeně oddechoval. Jeho chování mě popravdě hrozně mátlo. Zdál se tak nezaujatý vším, ale tehdy když se objevil u mě doma... Ten vztek na mě... A když jsme se dneska vrátili, vypadal, jako že byl celý dny plný strachu a až když ho viděl živého, se konečně dokázal uklidit... Min YoonGi byl nejspíš plný tajemství. To ale nebyl můj problém. Já musel řešit něco jiného. Můj problém se zrovna objevil ve dveřích kuchyně s tím, že je hotový jídlo.