Odplata / NamJin

Kapitola 85

Ve škole to bylo hrozné. Učitelé si usmysleli, že mě dneska ze všeho vyzkouší a mé kámoše vyloženě bavilo jak trpím a tak o přestávkách vesele křičeli. Neměl jsem ani náladu a sílu napsat Jinovi, abych se mu omluvil. Přijede potom včerejšku vůbec? Vyšel jsem před školu a rozhlédl se. Jin stál opodál opřený o svoje auto a pobaveně mě sledoval. "No ty vypadáš," řekl pobaveně, když jsem k němu došel. "Jo, haha," zašklebil jsem se a objal ho. "Ahoj," řekl smířlivě. Políbil jsem ho a pousmál se. "Tak co chceš dělat? Vypadáš opravdu bídně." "Jen nic náročného. Prosím." "Tak co jet prostě ke mně? Koukneme se na nějaký film a budeme odpočívat." Navrhl a já jsem mu za to byl vděčný. Přikývl jsem a tak jsme nastoupili a vyjeli k němu. "Jine? Omlouvám se za včerejšek," řekl jsem, když bylo dlouho ticho. Pobaveně se usmál. "V pohodě. Já se celkem bavil." "Jasně," povzdechl jsem si. "Ale tím pádem mi pořád něco dlužíš." Připomněl jsem mu. "Na to zapomeň. Nic nebude. Budeme jen koukat na film. A jestli se ti to nelíbí, můžu tě hodit domů." Podíval se na mě, hned ale stočil pohled na silnici. "No vždyť jo," protočil jsem oči a opřel si hlavu. "A nespi. Za chvíli jsme doma," zamručel. Opravdu jsem si s ním chtěl něco začít? Je tak otravný... Dojeli jsme k němu. "Jedl jsi něco?" zeptal se, když jsme se zouvali. "Měl jsem bagetu." "Aha. Ohřeju ti jídlo." Odešel do kuchyně. "Zatím vyber nějaký film!" Zavolal za mnou ještě a já se tedy vydal do obýváku k jeho sbírce filmů. Měl jich opravdu spoustu a já neměl nijak moc náladu se v tom probírat. Vyhledal jsem první film, který vypadal slibně a zapnul ho. Prozatím jsem to stopl a vydal se za Jinem. "Už to bude," otočil se na mě a já se na něho usmál. "V pohodě." Objal jsem ho zezadu a políbil na krk. "Ale no tak. Nerozptyluj mě." Odtáhl se a já ho tedy s povzdechem pustil. "Zatím nám můžeš nalít pití. Skleničky jsou nahoře." Ukázal na jednu ze skříněk a já se tedy natáhl pro skleničky. "Džus?" zeptal jsem se s pohledem do lednice. "Třeba," souhlasil a já nám tedy oběma nalil pomerančový džus a i s Jinem, který už měl naše jídlo na talířích jsem se vydal zpátky do obýváku. Pití jsem dal na stůl a pustil film. "Na," podal mi jídlo. "Díky." Sedl jsem si na gauč a spokojeně se pustil do jídla. Ten kluk umí vážně božsky vařit.