Odplata / NamJin

Kapitola 65

"Už jsi vzhůru?" Zeptal se hlas, který bych poznal kdekoliv. "Rozsvítím," prohodil a já zavřel oči, abych se vyhnul náporu světla. Když jsem je nakonec opatrně otevřel, Jin už stál těsně přede mnou. Dřepl si a zadíval se mi do očí. "Chtěl jsem to vyřešit jinak. Mluvit s tebou jako s normálním člověkem. Jenže ty si mě ignoroval," řekl frustrovaně. "A ta párty... Co to sakra bylo?! Tak neskutečně si mě vytočil!" Prudce vstal a já jsem si na moment myslel, že se na mě vrhne. "Zabil jsi člověka," řekl jsem. Stále jsem moc nemohl věřit tomu, co jsem ten den viděl. Jin se na mě frustrovaně koukal. "Jsi na policejní škole. Co jsi si sakra myslel, že znamená mafian? Hraní si s dětmi ve školce?" Díval se na mě, jako na největšího tupce světa. Zavrtěl jsem hlavou. Jasně, že jsem věděl, že je mafián a že někde vydírá, vraždí a další věci, ale vidět to na vlastní oči... Vidět tohohle anděla stisknout spoušť na mě bylo moc. Jin si povzdechl a odešel ke dveřím. "Utečeš?" Otočil se na mě a pohrával si s klíčem. Zamýšlel jsem se. Celou tu dobu mi tenhle chlápek z nějakého důvodu chyběl, ale dalo se to vydržet. Ale teď, když jsem ho znovu viděl a měl ho znovu na dosah... Představa, že bych měl odsud odejít a zase se mu vyhýbat byla nesnesitelná. Ale unesl mě! Měl bych odsud vypadnout. Měl bych poslechnout rozum... Ale i přes to, že jsem to věděl, jsem zavrtěl hlavou. Poprvé jsem na jeho tváři zbádal aspoň náznak úsměvu. "Tak se pojď najíst," řekl a zmizel mi ze zorného pole. Nechal rozsvíceno a tudíž jsem mohl vidět, že ten sliz na zemi je voda smíchaná s krví a bůhví jakýma dalšíma tělníma tekutinama. Zhnuseně jsem se zvedl a urychleně opustil místnost. Deku jsem tam nechal, takže mi byla celkem zima, ale i přes to jsem se vydal hledat Jina. K mému překvapení jsem ho našel v kuchyni jak TANCUJE okolo sporáku. "Kdybych chtěl, tak uteču," řekl jsem, ale on se na mě ani nepodíval. "Dveře i okna jsou zamčený," prohodil a dál se věnoval jídlu. "Nahoře je koupelna, jídlo bude za 20 minut." Konečně se na mě podíval aspoň přes rameno a já se tedy vydal nahoru do koupelny. Až teď mi došlo, že jsme v úplně jiném domě, než mě držel posledně. Přemýšlivě jsem se zamračil a uvědomil si, že i Jin nebyl takový jakýho si ho pamatuju. Byl oblíknutý, ve vytahaným oblečení, vlasy neupravené, obrovské kruhy pod očima a řekl bych, že vypadal i vychrtle. Zbavil jsem se těch myšlenek a rychle ze sebe smyl ten smrad ze sklepa. Zabalil jsem se do osušky a uvědomil si, že nemám co na sebe. Do toho hnusu jsem se oblíknout zpátky nechtěl. Vyšel jsem z koupelny jen v ručníku a našel ložnici, kde jsem z Jinovi skříně vytáhl boxerky, volné tepláky a růžovou mikinu. I tohle prosté oblečení měl všechno značkové. Oblékl jsem se a šel jsem za ním zpátky do kuchyně. "To je moje mikina?" Zeptal se podezíravě Jin, když se na mě konečně poprvé otočil od jídla. "A tvoje tepláky," souhlasil jsem. "Ale tohle je moje OBLÍBENÁ mikina," vypadal v tu chvíli celkem nebezpečně. Přistupoval ke mně s celkem hrozivým výrazem, ale já neměl v plánu nechat se jím zastrašit. Popadl mě a přitiskl mě na zeď. "Co to děláš?" Zeptal jsem se, ale přesně v tu samou chvíli mi odpověděl. "Jsi v ní tak hrozně sexy... Neměl sis ji brát," zamručel a vrhl se na mé rty. Chtěl jsem ho odstrčit, ale nedokázal jsem to. Něco se ve mě zlomilo a já naopak začal odpovídat. Ani jeden z nás se nechtěl poddat tomu druhému a naše jazyky bojovali o nadvládu od začátku do konce. Ani naše těla nechtěli přiznat pokoru a zatímco on mě věznil u zdi, já mu drtil boky a tiskl si ho k sobě, aby neměl pocit, že má nade mnou nějakou moc. To ani náhodou. Otřel jsem se o Jina svým rozkrokem a on mi sladce zasténal do úst. A to to celý pokazilo. Jin se zarazil a prudce se ode mě odtáhl. Na jeho tváři bylo vidět, že nemůže uvěřit tomu, že mi, i když jen na vteřinu po tom stenu, nechal nadvládu. "Jine..." Zamumlal jsem, ale on jen zavrtěl hlavou. "Pojď se najíst," řekl a odešel ke sporáku, kde začal nabírat. Upřímně jsem doufal, že mě neotráví. Sedl jsem si na barovou stoličku a nechal si před sebe položit jídlo. Neříkám, že nevypadalo dobře, ale stejně jsem ho ochutnával trochu nejistě. Ale sakra, bylo to výborné! Jin se zašklebil, zřejmě mu byly moje myšlenky naprosto jasné. Pomalu jsem jedl a štvalo mě, že Jin ne. Opravdu hrozně zhubl. "Jine... Co se s tebou stalo?" Nedokázal jsem nakonec přemoci svoji zvědavost.