Odplata / NamJin

Kapitola 6

Prohrabával jsem se beznadějně skříní. Co si mán sakra vzít na sebe? Nemůžu jít s HoSeokem na schůzku jen tak v něčem. SeHun se rozesmál na mojí bezradností a odstrčil mě od skříně. Koukal jsem na něho. Za moment mi podal moje černé roztrhané džíny a znovu se ponořil do skříně aby vytáhl bílé tričko a červeno černou kostkovanou košili. "Myslíš?" zeptal jsem sr nejistě. "Ale ano, jsi v tom sexy," povzbudil mě a já si to tedy vzal a zapadl do koupelny. Dal jsem si pořádnou sprchu a převlékl se. Prohrábl jsem si gelem ještě svoje čerstvě blonďaté vlasy, ke kterým mě dnes SeHun přemluvil a koukl se do zrcadla. No, bude to muset stačit. "Děkuju," koukl jsem se na SeHuna vděčně, když jsem vyšel z koupelny. "Neděkuj, radši pohni ať nepřijdeš pozdě," řekl. Koukl jsem se na hodiny a trochu se zděsil. Měl jsem dvacet minut. Šli jsme se obout a na půli cesty jsme se rozdělili. Přidal jsem do kroku abych nepřišel pozdě, ale on tam stejně ještě nebyl. Čekal jsem snad půl hodiny, než dorazil.

HoSeok

Ležel jsem na posteli když jsem si všiml hodin. Já zapomněl, že mám jít za NamJoonem... S povzdechem jsem vstal a přešel ke skříni. Nijak jsem se nehodlal nastrojovat kvůli němu. Vzal jsem si prostě džíny a triko. Mám vše značkové, takže i tak to vypadalo dobře. Přehodil jsem přes sebe koženou bundu a vyšel. Nijak jsem nespěchal, ať si počká. Věděl jsem, že jen tak neodejde na to o mě až moc stál. A taky že jo. "Ahoj," nahodil jsem falešný úsměv, ale snažil se aby to nepoznal. Asi jsem měl jít na hereckou školu. Úplně se rozzářil, když mě viděl. Otravný. "Kam chceš jít?" zeptal jsem se. Jen pokrčil rameny. "Tak se jen projdeme," řekl jsem. Nechtělo se mi za něho utrácet, štval mě už od pohledu. Proč se musím zrovna já tahat s takovým debilem? Díky jeho fotrovi jsme přišli o jednoho z našich... Není divu, že chce Jin NamJoona, aby ho vytrestal na něčem co tak miluje... Co může čekat? Je to už přes dva měsíce a Jin... Stále se nemůže dostat z toho, že přišel o svoji lásku. Když na to koukám takhle, udělal bych to pro něho... Ale myšlenka na to, že to není JiMin nebo YoonGi... A že když ne YoonGiho, tak JiMina zraňuju... Jen nevím na jak dlouho. Kdy na mě zapomene? Představa toho, že by se to stalo jednomu z nich dělala z Jinových činů pochopitelné... Neumím si představit, co bych dělal já... Ale určitě všechno proto abych je pomstil. To mi vlilo novou sílu do žil. "Co třeba zajít do kina?" zeptal jsem se. Třeba ho tak i rychleji dostanu. Dlužím to Hyungovi... Hned jsem zamaskoval svůj smutek a usmál se na NamJoona. "Můžeme," usmál se nadšeně. Fajn, dneska jsou v našem kině samé horory, tak si to aspoň užiju. Byli jsme tam za chvilku a normálně se pohádali o to, kdo zaplatí. Vyhrál NamJoon. Zas takový problém jsem s tím neměl. Tím lépe pro mě, ne? NamJoon naštěstí nebyl z těch co se bojí hororů a tisknou se na druhého. Miloval je stejně jako já. Po filmu jsem ho vyprovodil domů a políbil ho na tvář. Hned jsem odešel.