MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 5

Druhého dne se sešli v knihovně.

Upřímně, Seohyeon se vůbec nechtělo. Dokázala sice snést hodně, ostatně hádky a všechny slovní nepříjemnosti měla s Hyunri na denním pořádku, ale někdy toho na ni už prostě bylo příliš... nemluvě o tom, že vlastně nevěděla ani o jednom pořádném důvodu, díky němuž by s ní měl Yoongi mluvit tak, jako s ní mluvil včera.

Její nálada byla jednoduše hodně špatná.

"Proč nepočítáš?" zeptal se jí Yoongi, jakmile zpozoroval, že upírá pohled zcela jinam, jen ne na papír.

"Nevím, jak dál."

"Ukaž," řekl a vzal si od ní list s rozpočítaným příkladem.

"Máš chybu skoro hned na začátku. Vysvětloval jsem ti to už několikrát, ale nejspíš mě vůbec neposloucháš."

"Poslouchám."

"Rozhodně to tak nevypadá," namítl, no Seohyeon na to více reagovat nehodlala.

"Co kdybychom toho nechali?" navrhla. "Beztak to nemá žádný smysl."

"Jestli k tomu takhle hodláš přistupovat i dál, tak to žádný smysl mít opravdu nebude. Ale vzhledem k tomu, že jsme ještě neskončili a ty tu máš pořád dost příkladů k vypočítání, můžeš to pořád zachránit, takže nikam. Hezky to tady všechno dopočítáš."

"Co jsi nepochopil na tom, že chci odsud odejít?" Zamračila se však. "Nezajímá mě, jestli si pořád můžu zachránit prospěch a už vůbec ne nějaké pitomé příklady. Nemusím tady vlastně vůbec být."

"Jo? Tak proč jsi sem teda chodila?" uhodil na ni a Seohyeon na něj zůstala mlčky hledět, načež si Yoongi povzdechl.

"Vážně jsi na mě tak naštvaná?" zeptal se.

"Cože?"

"Kvůli tomu včerejšku," dodal.

"Jsem překvapená, že tě to vůbec napadlo."

"Nech toho. Já vím, že jsem nebyl zrovna nejmilejší -."

"A proč o tom mluvíš?" skočila mu do řeči. "Nemusíš se totiž namáhat, omluvu od tebe nečekám."

"Mluvím o tom kvůli tomu, že jsi mi neodpověděla, když jsem ti pak večer napsal."

"Myslíš tu zprávu, ve které jsi se mě ptal, jestli jsem dorazila v pohodě domů?" Ušklíbla se. "Nehodlala jsem dělat nic jiného, než ji ignorovat."

"Tak fajn, promiň."

Seohyeon se na nej zaraženě podívala.

"Neříkáš to jen proto, abych dořešila ty příklady?"

"Ne, myslím to vážně. Nebylo ti včera dobře a já se pak k tobě zachoval jako idiot. A nedívej se na mě tak podezřívavě, docela mě to znervózňuje, nevím pak totiž co říct, abych tě přesvědčil o tom, že si nedělám srandu."

Seohyeon si povzdechla.

"Kde mám tedy tu chybu?" zamumlala nakonec a Yoongi se dal s úsměvem znovu do vysvětlování. Bral to jako, že jeho omluvu přijala.

***

"Kde jsi byla? Jdeš o hodinu později."

"Proč se zajímáš?"

"Protože máš dodržovat pravidla, co tvůj otec stanovil. Měla by ses lépe učit, drahoušku. Pak bychom to nemusely vůbec řešit."

"Tak se neobtěžuj." Pokrčila Seohyeon rameny. Fakt se s Hyunri nechtěla dohadovat, ale ta to snad naschvál vyvolávala.

"Bud si jistá, že se o tom nezapomenu zmínit."

A taky že nezapomněla.

"Je pravda, co říká Hyunri?"

"Jo, je. Přišla jsem dneska pozdě. Ale tvá milovaná ti jaksi ještě neřekla proč."

"Nevím, kde jsi se courala," odsekla a Seohyeon se zatvářila ublíženě.

"Říkala jsem ti přece, že jsem byla na doučování," zamumlala.

"Nic takového-."

"Takže opravdu nevím, o co se teď snažíš."

Lhala a šlo jí to dobře.

A výčitky? Vůbec žádné.

Hyunri potřebovala byť i malou lekci.

"Byla jsi na doučování?" zeptal se Seohyeon otec se zájmem a ona přikývla.

"Zařídil mi to můj matikář," dodala.

"Určitě si vymýšlí," namítla však Hyunri. "Na žádném doučování nikde nebyla, vždyť se vůbec o nic nezajímá a její známky toho nejsou výjimkou. Beztak se s někým tahala."

"To, že mě doučuje kluk ještě neznamená, že se s ním tahám. Ne každá se chová tak štětkovsky jako ty."

To bylo příliš.

Táta rozhodně nesnesl, když Seohyeon začala Hyunri urážet, pokud to však byla ona, mlčel a předstíral, že o nic nejde, dokud se Seohyeon nezačala bránit. Nebála se to totiž Hyunri vracet podobnou kartou, jenže v očích otce byla svatá.

Seohyeon se tak domů nikdy nevracela ráda. A byly dny, kdy její nechuť pro setrvávání doma byla akorát větší a větší, a to přesně díky takovýmto momentům, z nich vycházela jako ta špatná vždy ona, protože její otec i nadále zůstával slepý. A nemělo cenu ho přesvědčovat.