MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 24

"Jak to, že na tebe doma nikdo nečeká?"

Bylo to pět dní, co otec Seohyeon a Hyunri odjeli do zahraničí. Šlo o důležitý obchod a Hyunri přestože nebyla vůbec potřebná, se musela přidat, ale Seohyeon si nijak nestěžovala. Aspoň ji nikdo nekontroloval odchody a příchody domů.

"Protože tam nikdo není? Říkala jsem ti to," odpověděla tak na Yoongiho otázku. Věděla, že bude chtít znát víc a byla na to svým způsobem připravena. Měla dostatek času k přemýšlení, a nemohla proto ignorovat fakt, že pokud se budou chtít někam posunout, budou se taky muset snažit a trochu potlačit vlastní hrdost. Že by upřímnost nadevše? Rozhodně však nečekala, že k podobným rozhovorům dojde v jedenáct večer. Nebyla přesvědčena o tom, že zrovna teď je ten správný čas.

"Počkej, počkej... kam jako jdeš?" nechápal Yoongi, když si začala zničehonic pobírat věci.

"Nepřijde ti, že jsme tak nějak zapomněli na čas? I když na mě doma nikdo nečeká, měla bych tam jít."

"Aha. No to je fakt zajímavý nápad, ale taky úplně pitomý."

"Ty umíš vždycky tak polichotit."

"Když plácáš hlouposti." Pokrčil rameny. "Nebo si vážně myslíš, že bych tě teď nechal jít domů samotnou anebo že bych šel s tebou? Na to jsem až moc líný."

"Mohl jsi rovnou říct, že chceš, abych tu zůstala."

"Říkám to teď."

"A spát budu jako kde? S tebou?"

"Proč ne?" Pozdvihl obočí. "Byla bys hloupá, kdybys odmítla. Gauč nebo snad podlaha nejsou zrovna těmi nejpohodlnějšími místy."

"Někdy mě fascinuje, jak moc jednoduše některé věci vidíš."

"Takže souhlasíš?"

Uběhla ani ne půl hodina a Seohyeon tak nějak musela s pravdou ven.

"Táta má už několik let vlastní firmu, daří se mu fakt dobře a jeden by nejspíš řekl, že můžeme mít všechno, na co si vzpomeneme, ale opak je tak nějak pravdou. Navíc si táta myslí, že jednou to po něm převezmu já, a proto na mě tak tlačí, abych se dobře učila. Ani jsem mu ještě neřekla, že na vysokou vážně nemám v plánu jít. Možná nebudu mít na výběr, ale má cenu něco namítat?"

"Když by sis ale našla obor, co by tě bavil, tak by to přece nemusel být problém."

"Yoongi, myslím, že jsi měl dostatek času na to, aby sis všiml, že já a studium si prostě nerozumíme."

"To na mě nezkoušej. Jsem si jistý, že kdybys našla něco, co by se ti zamlouvalo, mluvila bys jinak. Já bych na vysokou šel, ale copak můžu?"

Seohyeon na něj upřela nechápavý pohled a on se jen nevesele zasmál.

"Víš vůbec kolik tu stojí jeden semestr? Je větší pravděpodobnost, že si najdu stálou práci než ta, že si tu budu platit čtyřletý školný a nevědět, co se mnou bude."

Seohyeon o vysoké nepřemýšlela a ani se nezajímala o nic, co by se studiem na ní bylo spojeno. Věděla, že to není levná záležitost, obzvlášť na školách, které byly soukromé, ale to bylo asi tak vše, kam její znalosti sahaly.

"Co tví rodiče?"

"To by bylo na dlouho," zamumlal. "Měli bychom jít spát, je pozdě. A nedívej se na mě tak, můžeme si o tom promluvit zítra. Zvědavče."

"Ty mi máš co říkat." Protočila očima. "Ale dobře, pojďme spát."

***

"Ty jsi tu zůstala?" ptal se ji Jungkook s podivem.

"Mhh, jo, trochu jsem neměla na výběr."

Jungkook se ušklíbl. "Určitě to nebyl jenom tenhle důvod, ale budu dělat, že ti věřím. Nečekal bych ale, že bys byla ranní ptáče."

"To samé bych mohla říct o tobě."

"Jsem jednoduše zvyklý vstávat brzo. Zato na Yoongiho si budeš muset počkat ještě tak dobrou hodinu."

"To je jedno, stejně bych měla vyrazit domů. Odpoledne se vrací táta a určitě čeká, že tam budu."

"Jak myslíš. Ale jsem rád, že jsi popřemýšlela nad tím, co jsem ti řekl a přestala se před Yoongim zavírat doma a předstírat, že neexistuje."

"To jsem nedělala!" namítla. "Jen jsem si potřebovala ujasnit několik věcí a jestli to nevíš, většinou k tomu potřebuješ nějaký ten čas."

"Roztomilý, jak se snažíš zakecat to, že jsi zbabělec."

"Tak hele! Se mnou-."

"Takhle mluvit nebudu, ano," skočil jí do řeči. "Promiň Seohyeon noona."

"Ty... ty jsi někdy fakt nesnesitelnej."

"Myslím to vážně," zamumlal však k jejímu překvapení o něco seriózně. "Jsem rád, že ses sebrala. Doma všechno v pohodě?"

"Snad jo, uvidím dneska."

"Kdyby něco, vždycky můžeš dát vědět. Dáš si ještě snídani, nebo už chceš vyrazit?"

"Půjdu, ale díky. Kdyby se Yoongi ptal, řekni mu prosím, že se určitě ozvu."

To však nečekala, co za překvapení ji doma bude čekat.