MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 30

Seohyeon noona, potřebuju pomoct.

Absolutně nechápala, co se děje, ale nemohla se za žádnou cenu zbavit obav, co se jí jako na povel začaly rojit v hlavě.

Proč by jí Jungkook psal něco takového v půl šesté večer?

Napsala pár zpráv Taehyunogovi, ale ani na jednu jí neodpověděl a vzhledem k tomu, že ji napadlo, že je nejspíš na brigádě, tak to chápala. A Yoongi? Ten se po dlouhé době viděl se Seokjinem a kdyby se mu ozvala kvůli Jungkookovi, rozhodně by nebyl nijak nadšený. Jeho reakci si dokázala představit naprosto jasně a nechtěla riskovat jeho další naštvání.

Proto byla na cestě k nim domů, zatímco se snažila uklidnit rozbouřené myšlenky, protože jí ani nijak nepomáhalo to, že i když se Jungkooka několikrát přes zprávu optala, co se děje, neodpověděl a na její hovory nereagoval.

No co to je?

Jungkook byl možná zaskočený mnohem víc než ona, když ji spatřil stát u dveří.

"Co tu děláš?" zamumlal zmateně a Seohyeon se jen zamračila.

"Seohyeon?"

"Ty jsi pil?" zeptala se okamžitě, jakmile pocítila směsici piva a nejspíš soju. Výraz Jungkooka jí pravdivost jejího úsudku potvrdil hned vzápětí. Začal panikařit a to jí stačilo k tomu, aby se nemusela ptát na nic dalšího.

"Počkej." Pokusil se jí zastavit, když se kolem něj protahovala dovnitř, ale nepodařilo se mu to.

"S čím jako potřebuješ pomoct? Abych ti kryla záda? Víš vůbec, jak jsi mě vyděsil? Nemůžeš mi psát takové věci a pak mlčet."

Se šokem zůstala hledět na osazenstvo v obýváku. 

"Děláš si srandu, že jo?" zeptala, přičemž se na Jungkooka dívala s pozdviženým obočím. 

"Můžu ti to vysvětlit."

"Ani nemusíš," namítla. "Chápu to moc dobře. Jen by mě zajímalo, jestli o téhle tvé malé párty ví Tae a Yoongi."

Jasně, že nemají ani páru.

"Fajn. Doufám, že ti je jasný, že tohle celé hezky rychle rozpustíš a své kamarády pošleš domů. Možná ti pomůžu zahladit stopy, ale nejdřív si promluvíme. Rozumíš?" 

V odpověď jen rychle pokýval hlavou jako poslušné dítě.

Seohyeon sledovala, jak se loučí se svými kamarády a když se podívala na množství prázdných flašek a celkově na ten nepořádek, který se jim podařil udělat, nechápala, jak je možné, že odcházejí po svých. 

"Přestaň se na mě takhle dívat, nijak ti to nepomůže," řekla, jakmile se Jungkook vrátil zpět do obýváku a koukal se na ni s vyvalenýma očima. 

"Jak to, že jsi tady?" zeptal se znovu, protože stále ještě nepobral její přítomnost.

"Protože jsi mi napsal, že potřebuješ pomoct? Nebo jsi tak mimo, že už jsi na to zapomněl?"

"Nic jsem ti nepsal."

Seohyeon si povzdechla, načež vytáhla z kapsy svůj mobil a ukázala mu jejich konverzaci. Jungkooka podle všeho ovládlo uvědomění si pro něj nejspíš nepříjemné situace.

"To jsem nebyl já."

"Ne? A kdo tedy?"

"Já nevím. Ale určitě jsem ti nic nepsal. Jsem si tím jistý."

Seohyeon se ušklíbla. "Měl by sis asi hlídat svůj telefon."

"Co tím chceš říct?"

"Co asi?" zamumlala. "I když teda nechápu, proč si tví kamarádi museli vystřelit zrovna ze mě. Neříkáš jim nějaké divné věci?"