MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 11

"To jsem opravdu nečekal," zamumlal si Yoongi sám pro sebe, v domnění, že jej nikdo neslyší, ale Jungkook seděl až příliš blízko něj na to, aby tomu tak skutečně bylo.

"Ty se divíš? Taehyung si dokáže získat naprosto každého. Takže co jsi čekal?"

Seohyeon byla však jako beránek a Yoongi nechápal, jak to Taehyung dokázal, protože ta její bojovná stránka najednou jako by úplně zmizela, jako kdyby nikdy neexistovala.

"Nekoukej se tak. Možná to totiž není úplně jen jí, ale i tebou."

"Co tím chceš říct?" Zamračil se Yoongi.

"To, že jestli s ní komunikuješ stejným způsobem jako s námi, je jasný, že ti nebude chtít dát šanci, aby sis myslel, že budeš mít pořád navrch. Člověk se s tebou prostě musí nějak obrnit. A ona ti to jednoduše vrací. Takže se teď nediv, že je s Taehyungem jak sluníčko."

"Nikomu nenabízím procházku růžovým sadem." Nebylo těžké poznat, jak moc je teď Yoongi naštvaný a Jungkook mu to nijak neulehčoval.

"Jenom o to ale nejde. Podívej se. Smála se s tebou někdy tak, jako se teď směje s Taem?"

"Fajn. Tak mi poraď." Ušklíbl se Yoongi.

"To, že je mi šestnáct nic neznamená. Rozhodně jsem totiž mnohem vnímavější než ty. Zkus se k ní chovat trochu líp."

"A proč? Nezajímá mě tím způsobem, kterým si myslíš, že mě zajímá."

"Když to říkáš." Pokrčil Jungkook rameny.

"Jsi drzý dítě."

"Ještě mi poděkuješ. Tae," zničehonic pronesl jeho jméno hlasitěji. "Potřeboval bych s něčím poradit v úkolu, nevím si s tím rady a zítra to mám odevzdat. Šel by ses na to kouknout, prosím?" K tomu navíc přidal pohled ulétly mi včely a Taehyung v okamžiku souhlasně přikyvoval a už se zvedal ze svého místa, oba dva nechávající Seohyeon a Yoongiho o samotě.

"Tváříš se naštvaně," poznamenala Seohyeon, jakmile spatřila jeho zachmuřený výraz.

"To se ti jen zdá." Mávl nad tím rukou. "Bavíš se?"

"Jo, Taehyung je vážně fajn," řekla s úsměvem.

"To jsem chtěl slyšet," zamumlal.

"Úplně nevím, jestli to myslíš upřímně."

"Samozřejmě, že jo. Vím, jaký je Taehyung. Vážně fajn."

"Yoongi..." Podezřele si ho měřila, protože to všechno, co říkal, se jí prostě nezdálo.

"Jsem rád, že se tu nakonec cítíš dobře," řekl ale vzápětí a její pochyby o pravdivosti jeho slov v ten moment zmizely jako mávnutím kouzelného proutku, alespoň v tomto případě si byla jistá, že za tím není žádná ironie.

"Jo, za to fakt díky. Nejdřív jsem si myslela, že to je jen jeden z tvých dalších špatných nápadů, ale nakonec jsem ráda, že se mi nepodařilo ti utéct anebo tě přesvědčit, abys mě nechal odejít."

"Ten útěk by nebyl úplně od věci. Nejsem ten typ člověka, co by vykonával zbytečnou fyzickou aktivitu navíc. Takže jo, měla bys hodně velkou šanci, protože na 99% bych se tě nesnažil chytit."

"Jasně. Ale všechny ty tvoje řeči, co bych si pak musela vyslechnout. Ne díky, s radostí se obejdu i bez toho. Každopádně i přes to, jak fajn to tu je, měla bych vyrazit domů."

Bylo jí jasné, že Hyunri bude zase při první příležitosti dělat problémy, a jestliže dorazí opravdu pozdě, bude to o to horší. Seohyeon by se samozřejmě zvládla nějak vymluvit, ve většině případů se jí to povede, ale už ji to taky nebavilo a vymýlšet všechna ta vysvětlení bylo unavující.

"Mhh, dobře," souhlasil Yoongi. "Napíšu ti, kdy se zase sejdeme na matiku."

"Ty se mnou nepůjdeš?" zeptala se však Seohyeon.

"Měl bych?" Pozvedl Yoongi obočí.

"Jo? Nebo si vážně myslíš, že odsud trefím?"

"Věřím, že to nějak zvládneš."

"Jsi fakt blbec, víš o tom? Ale dobře, nebudu se tě prosit, když nejsi ochotný."

"Šťastnou cestu domů."

"Děkuju. Jsem si jistá, že Taehyung bude určitě mnohem lepší doprovod, než bys byl ty."

"Taehyung... víš, Seohyeon, jestli chceš, mohla bys tu vlastně i zůstat."

"Přes noc? Ani náhodou. Klidně bys mě nechal jít večer po ulici samotnou a pak mi nabízíš nocleh. Yoongi, vážně. Začínáš se chovat opravdu podivně. O co ti jde?"

"Jak chceš teda. Klidně si tu počkej na Taehyunga," vyhnul se její otázce. "Ostatně je to tvoje hloupost. Mohla jsi strávit noc se mnou."

"No tak k tomu se raději nebudu vyjadřovat. Počkám na Taeho."

"Jo, počkej si na Taeho," zopakoval Yoongi, načež se bez dalších slov zvedl a vydal se k sobě do pokoje s úmyslem nechat Seohyeon o samotě.

"Yoongi," oslovila ho však Seohyeon a on chtě nechtě, tak tón, jakým vyslovila jeho jméno, jej donutil se zastavit.

"Vážně to pro mě nemůžeš udělat?" zeptala se a Yoongi sek ní otočil zpět čelem. "Nebo co za problém máš?"

Vypadala jako úplně cizí člověk, když tam tak seděla na zemi mezi všemi těmi polštářky a dívala se na něj až s podivně velkýma očima.

"Promiň Seohyeon," řekl. "Dojdu pro Taehyunga."