MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 25

Seohyeon absolutně nechápala, co se děje. 

Několikrát se sama sebe ptala, jestli je to fakt dobrý nápad, ale věděla, že pokud se chce něco dozvědět, není jiná možnost, protože svého tátu doma tak nějak nemohla najít.

"Hyunri?"

Seohyeon s údivem sledovala otevřené kufry, které Hyunri plnila oblečením a dalšími věcmi, které ji patřily.

"Přišla jsi se podívat? Fajn, můžeš si gratulovat." Tón, jímž k ní promlouvala byl jízlivý, ale Seohyeon vlastně nečekala nic jiného.

"Ty odcházíš?" zeptala se, přestože to bylo očividné.

"Ne, balím si na další dovolenou," odpověděla ji úsečně.

"Co se stalo?"

"Nedělej, že se zajímáš! Kochej se, stůj si tady jak dlouho chceš, ale buď aspoň zticha. Na ten tvůj hlas jsem fakt alergická, jestli sis ještě nevšimla."

"Můžeš se aspoň jednou přestat chovat jako kráva?"

"Aha? A jak by ses na mém místě prosím tě chovala ty? Neříkám, že bych láskou pro tvého tátu umírala, nejspíš by to budoucna stejně nemělo smysl a myslím si, že s tím, jak to tady je, jak to tady funguje, tak žádný vztah tu do budoucna nebude mít smysl."

"Nechápu, co tím chceš říct," přiznala Seohyeon. 

"To mě nepřekvapuje, vidíš jenom sebe, ale co kdybys takhle zkusila myslet na svého tátu?"

"To, že my dvě jsme si nikdy nerozuměly, nemá s tátou nic společného."

"Právě, že naopak. Copak ty si neuvědomuješ, jak moc tě má rád?"

Seohyeon se uchechtla. "Prosím? Snažíš se to snad svést na mě? To, že jste se podle všeho rozešli, není má chyba."

"Že mě vůbec překvapuje, že si tohle myslíš." Protočila Hyunri očima. "Je mi jasný, že máš úplně jiné představy o tom, kdo by s tvým tátou měl být, kdo by se k němu hodil, ale měla by sis uvědomit, že žádná nebude jako tvoje máma, že se nenajde nikdo, kdo by se jí vyrovnal. Smiř se s tím."

Seohyeon na ni zůstala mlčky hledět.

Její máma.

Hyunri moc dobře věděla, že tohle téma je v jejich domě zakázané. Věděla to moc dobře, ale když si našla příležitost, ignorovala to.

"Nikoho neposuzuju podle toho, jaká byla moje máma," bránila se proto Seohyeon. "A ty bys o ní neměla mluvit, nic o ní a ani o tom, co se stalo nevíš."

"Nejsem zase tak pitomá, jak si podle všeho myslíš. Věř nebo, nebylo to myšleno zle. I tak, dělej jak myslíš, ale nebuď překvapená, že až se zase přijde nějaká další, tak taky zase rychle odejde. Stejně jako ty. Jednou odsud zmizíš a co tvůj táta? Bude sám a kvůli tobě, protože mu budeš neustále kecat do jeho rozhodnutí a on bude myslet víc na tebe, než na sebe. Je to jeho život."

S tím si Hyunri zapnula poslední kufr a bez toho, aniž by Seohyeon věnovala další pohled, odešla.

Seohyeon neměla žádný další důvod tam zůstávat a čekat na to, až se vrátí pro zbytek a rychlým krokem se vydala k sobě do pokoje.

Hynri odcházela.

Netušila, co se mohlo stát a jestli to vůbec bylo rozhodnutí jejího táty anebo Hyunri. Věděla, že si bude muset s tátou promluvit. Až se vrátí.

Chtě nechtě z toho byla docela rozhozená a v hlavě si neustále přehrávala to, co jí Hyunri řekla.

Že by to vážně byla její vina?