MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 6

Seohyeon mohla oslavovat.

Bylo jí jedno, že je teprve středa a do víkendu je ještě cesta dlouhá, ale trojka z posledním testu z matiky, kterou dostala, to všechno posunula na mnohem vyšší úroveň snesitelnosti.

Nepropadá.

Tedy... aspoň na nějakou dobu určitě, ale doufá, že ve výsledku přece jen nic nepokazí. Nejenže chtěla mít od matiky co největší klid, no klid by tak tím pádem zčásti měla samozřejmě i doma, a to pro ni rozhodně byla výhra, za kterou ji stálo bojovat.

Nebylo tak divu, že ji Yoongi sledoval s nechápavým pohledem, když na jejich místo setkání dorazila s úsměvem ve tváři. Protože jo, upřímně pochyboval, že je to kvůli nadšení z toho, že jej vidí.

"Co se stalo?" optal se podezřívavě, když se posadila ke stolu a ten výraz jí z tváře ještě nezmizel.

"Seohyeon?"

Nebyl schopný ani jednoho slova, když k němu najednou natáhla ruce a zničehonic jej pevně objala. Netrvalo to však příliš dlouho a zase jej pustila, každopádně i těch pár vteřin naprosto dokonale stačilo k tomu, aby byl vyveden z míry.

"Děkuju."

"Z-za co?" Opravdu se zakoktal? Chtěl si v ten moment nafackovat, ještě když nemohl přehlédnout její pobavený úsměv.

"Dostala jsem trojku z posledního testu. Což znamená, že nepropadám. Konečně. A což taky znamená, že už tě nebudu obírat o čas a každý si zase půjdeme svou vlastní cestou."

Jak krásná představa to pro ni byla. Znovu najet do jejího starého režimu, aniž by více musela obětovávat hodiny jejího volného času něčemu, jako je matika. A škola celkově...

"No," začala však Yoongi tónem, který se Seohyeon ale vůbec nezamlouval. "Gratuluju, protože máš podle všeho velkou radost, ale trojka popravdě není nic, z čeho by ses měla být tak nadšená."

"Cože?"

"Promiň, ale čekal jsem, že budeš mít aspoň dvojku, když jsme tomu věnovali tolik času. Nemluvě o tom, žes mi ani neřekla, že bys měla psát nějaký test. Takhle to nefunguje, Seohyeon."

"Aha?" zamumlala Seohyeon nechápavě. "Jen vtipkuješ, že jo?"

"Vypadám na to?"

Bohužel ne.

A tak dobrá nálada Seohyeon v tu ránu okamžitě opadla.

"Myslela jsem si, že budeš aspoň trochu rád," neodpustila si.

Jo, je možné, že trojka z matiky podle něj není nic, čím by se měl druhý chlubit, ale ona nebyla natolik chytrá jako on, aby z tohohle předmětu dostávala jedničky. A jo, o tom testu se mu taky nezmínila, ale tak jako tak celou dobu probírali aktuální látku, z níž ten test měl být. Tak v čem sakra vidí tak moc velký problém?

"Neříkám, že nejsem, jen jásáš ještě trochu předčasně. Sice je konec školního roku za chvilku, ale pořád nějaký ten čas zbývá. Nehledě na to, že vzhledem k tomu, jak si vedeš, se pravděpodobně nevyhneš nějakým doplňkovým testům, takže být tebou, začni se vážně snažit, jedna lepší známka je fajn, ale to je asi tak všechno."

Seohyeon na něj zůstala mlčky hledět.

Doplňkové testy? O čem to jako mluví? Navíc, byla si jistá tím, že ji teď její učitel nenechá propadnout, ne když alespoň nějakou snahu.

"Takže co jste dnes probírali?"

"Yoongi..."

"Tvůj sešit."

Seohyeon si povzdechla, ale ten sešit mu podala.

Věděla, že během chvilky na ni zase spustí lavinu dalších vyčítavých slov a pouček, každopádně už na to byla tak nějak připravena. Její náladu už stejně nic nezmění a to, že to může být jenom horší, věděla a byla s tím smířena.

"To je všechno?" zeptal se, jakmile spatřil nadpis a jen dva vypočítané příklady.

"Um, jo."

"Víc jste nestihli?"

Seohyeon věděla, že nemá cenu zapírat.

"Nějak jsem se nezvládala soustředit," přiznala.

Yoongi si povzdechl. "Aspoň máš základ. Dám ti nějaké příklady a mezitím se kouknu na ten tvůj test."

Seohyeon se snažila počítat, vcelku tomu i rozuměla, v podstatě to nebylo nic těžkého, ale její myšlenky neustále utíkaly zcela jiným směrem. Měla toho teď poměrně dostatek k přemýšlení a to hlavně díky Yoongim a tomu, co jí řekl. Jindy by to nejspíš tolik neřešila, nebo by se třeba i víc bránila, ale tu dobrou náladu, kterou neměla už zatraceně dlouhou dobu, zničil během pěti minut a s tím se moc vypořádat nezvládala.

"Nerozumíš tomu?" zeptal se jí Yoongi zničehonic, čímž Seohyeon vytrhl z jejího malého světa.

"Ne, v pohodě."

"Tak počítej."

Jen pokývala hlavou a znovu se dala do příkladů. Vyřešila je pak během chvilky, dost odfláknutým způsobem a ani si nebyla jistá tím, jestli něco z toho bude mít dobře, ale co...

"Jak je možný, že ztroskotáš na něčem tak jednoduchém, jako je násobilka, ale to nejtěžší, co na těch příkladech bylo, máš dobře?"

"Nejspíš nepozornost." Pokrčila Seohyeon rameny.

"Je to škoda. Není od věci, když si to po sobě ještě zkontroluješ. No a co tohle?" řekl, načež začal kontrolovat příklady, na kterých do teď pracovala.

"Kde máš postupy? Chybí ti tam vždycky tak dva mezikroky."

"To je špatně?"

"Můžeš tak lehce udělat chybu, ztratit se a pak už zpětně nic nedohledáš. Jinak to máš ale... překvapivě dobře."

"Takže už můžu jít?" zeptala se zcela automaticky.

Yoongi si ji pár vteřin zkoumavě prohlížel.

"Nepovídej, že tě tak vzalo, co jsem ti předtím řekl."

"To nemá cenu řešit. Můžu teda jít?"

"Fajn, tak běž," souhlasil rezignovaně.

Seohyeon si pobalila všechny své věci a s jedním slovem rozloučení se odebrala na cestu domů, kam se jí tedy nechtělo, ale bylo to momentálně o dost lepší varianta, než atmosféra mezi ní a Yoongim. Protože jestli máte dobrou náladu, tak rozhodně se ji nesnažte sdílet zrovna s ním, jelikož zase hezky rychle uvede zpátky do nepěkné reality.

Možná si myslel, že ta zpráva, kterou jí pak k večeru poslal, něco zachrání, tak se ale pletl.

ten co mě doučuje: snad chápeš, že to myslím dobře.

ten co mě doučuje: chápeš to, že jo?