MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 10

"Povíš mi konečně, kam jdeme?" ptala se ho už poněkolikáté, ale on vždycky jen pokroutil hlavou a ani mu nestála za jediné slovo.

"Yoongi, prosím. Vždyť já to v téhle části města ani neznám."

"Je to jenom můj dojem, nebo se vážně trochu bojíš?" Pousmál se.

"Ale jenom trochu!"

Nevěděla, co ji čeká, nevěděla, kde je a kde skončí a byla s Yoongim, co to celé vymyslel. Jasně, že z toho byla vcelku na nervy.

"Roztomilý."

"Hej." Zamračila se. "Je super, že ty se bavíš, ale co rozhodně není super je, že tu srandu máš ze mě."

"Ty jsi trubka. Pojď prosím tě, za chvíli tam budeme a přestaň se tvářit, jako kdybych ti měl něco udělat."

Šli už pak opravdu jenom chvilku, než skočili u komplexu apartmánů.

"Neříkej mi, že mě bereš k sobě domů. To už začíná být vážně divný, Yoongi."

"Tvoje hlava musí být občas fakt zajímavé místo. A ano, beru tě k sobě domů a ne, nic za tím nehledej."

Seohyeon cítila, jak se jí žene červeň do tváří, ale vzdala jakékoli možné pokusy o její zamaskování a raději předstírala, že se nic takového neděje. A i přestože si toho Yoongi musel určitě všimnout, naštěstí to nijak nekomentoval a Seohyeon ho stejně tiše následovala. Tedy až do výtahu, kde se jí však opět zmocnil ten nepříjemný pocit.

"Kdy ti z tváře zmizí ten výraz?"

"To nevím, protože si nějak nemůžu pomoct."

"Vypadáš vtipně."

Seohyeon si už poněkud zoufale povzdechla. "Když uznám, že máš tentokrát navrch a já ti to nemůžu nijak vracet, necháš si to poznámky alespoň pro sebe? Docela by mi to pomohlo."

Ne.

Chvíli to vypadalo, že se opravdu upřímně snaží, ale nakonec se na to vykašlal a jen se rozesmál, protože déle už to opravdu nemohl vydržet.

"Nesnáším tě," zamumlala Seohyeon. "To jen tak pro tvou informaci."

"Věř nebo ne, párkrát už mě to napadlo."

Vystoupili pak na osmém patře a Seohyeon se za Yoongim v podstatě z posledních sil akorát pomalu vlekla a to ještě s naprosto rezignovanou tváří.

"Jsem doma!" zavolal Yoongi, jakmile po odemčení otevřel dveře jeho bytu. "A vedu návštěvu."

Počkat...

On je tu někdo další?

V ten moment Seohyeon nevěděla, jestli má být ráda, nebo ne.

"Yoongi..." Chytla ho za paži, přičemž nesouhlasně kroutila hlavou, když se z útrob bytu v odpověď ozval čísi hlas.

"Spolubydlící."

Yoongi Seohyeon dovedl do kuchyně, kde u jídelního stolu zahrabaná v knihách seděla ona osoba, spolubydlící.

"Jungkook. Můžeš být v klid. Nejspíš je z tebe nervózní mnohem víc než ty z něj."

A podle všeho měl pravdu.

Jungkook se na ně akorát poplašeně díval, než s tichým ahoj sklopil hlavu a znovu se začal věnovat učení, které měl roztažené po celém stole.

"Taehyung je kde?" vyrušil ho však Yoongi znovu a Jungkook, aniž by k nim zvedl pohled, odpověděl, že šel pro jídlo a že by měl být za chvíli zpátky.

"Seo-."

"Ty jsi Seohyeon?" skočil mu Jungkook najednou do řeči a Seohyeon s překvapením akorát souhlasně pokývala hlavou.

"Mlč a uč se jako jsi to dělal do teď," řekl však Yoongi dřív, než stačil Jungkook znovu promluvit.

"To není fér. Konečně se něco děje a ty-."

"Řekl jsem, abys mlčel a učil se. Co na tom nechápeš?"

"Nech toho, prosím. Uvědomuješ, že s takovou by ti každá jiná vzala roha?"

"Seohyeon není jako každá jiná."

Co?

"Buď rád."

Tentokrát už se Yoongi rozhodl raději zmizet, a to i se Seohyeon, kterou za sebou zase skoro vlekl.

"Co to mělo být?" zeptala se hned, jakmile se ocitli očividně v jeho pokoji a za zavřenými dveřmi.

"Jungkook? Sice vypadá, že neví, která bije, ale umí být pěkně otravný."

"Jeho jsem úplně nemyslela," namítla.

"Mhh, jo tak. Jasně, že jsi jiná než všechny ostatní," řekl naprosto vážně. "Neumíš se chovat ke starším, jsi drzá a neumíš počítat. Mohl bych pokračovat, ale tohle jsou tvoje top tři body. Doufám ale, že přede mnou žádné další své kvality neschováváš, to by mě ranilo."

"Ne, to neboj. Už to jsou jenom ty špatné vlastnosti."

"Konečně jsi to zase ty. Začínal jsem mít trochu podezření, že jsi se s někým prohodila."

"Koukám, že se pořád dobře bavíš. Ale myslím, že je fakt na čase, abys mi pověděl, proč tady vůbec jsem."

"Hádám, že vážně nejsi zvyklá trávit odpoledne s kamarády. Chápu. Vím, co jsi mi říkala. Ale podívej se na mě." Rozhodil rukama. "Jsou se mnou i přes to, jaký jsem a jak se k nim kolikrát chovám a věřím, že si dovedeš lehce představit, jak to funguje. No o tom to přece je. Vlastně nejen o tom."

"Snažíš se mě přesvědčit, že je fajn mít kamarády? Yoongi... tohle je pro mě fakt stresující."

"Ne, klid, bude to v pohodě."

"To nevím. Pokud sis nevšiml, Jungkook se na mě sotva podíval."

"To proto, že se stydí," vysvětlil s pousmáním.

"Přede mnou?" podivila se Seohyeon.

"Není zvyklý na to, aby tu vídával holky."

"Takže další člověk, co je kvůli tvému nápadu v nepříjemné situaci."

"Počkej až přijde Tae. Ten z tebe bude pro změnu zase nadšený."

"Počítej s tím, že tohle ti jen tak nezapomenu."