MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 29

"Proč se na mě pořád tak divně díváš?" zeptala se Seohyeon, protože už to fakt nemohla vydržet. Vlastně... celkově to byl poměrně zvláštní den. 

Prvně, ráno se jí podařilo si konečně promluvit s tátou. Nedozvěděla se sice žádné detaily, ale rozhovor, který měli, potvrdil všechny její domněnky. Hyunri už neuvidí a jo, byla zato ráda, i přestože moc dobře věděla, že to vůči tátovi nebylo úplně fér. Nemohla se tak ubránit jedné konkrétní otázce, potřebovala se ujistit, jestli na tom má svůj podíl a pokud ano, jak velký.

"Náhradní mámu ti už nejspíš nikdy nenajdu, ale i přesto chci, abychom byli oba dva šťastní, to je pro mě to nejdůležitější."

Pak se jí kolem poledne zničehonic ozval Yoongi. Nejdříve nad tím nijak nepřemýšlela a jednoduše souhlasila s tím, že se sejdou, ale až po nějaké době jí došlo, že je to první rande, na které ji vzal. 

"Já?" podivil se.

"Kdo jiný?" Protočila očima. 

Bylo kolem sedmé večer a akorát byli na cestě zpět. V metru naštěstí nebylo moc lidí, protože zrovna projížděli stanicemi, kde celkově nikdy velké množství cestujících není, ale i tak nebylo žádné volné místo k sezení. Stáli kousek od výstupních dveří a Seohyeon si nijak nestěžovala na to, že ji Yoongi jednou rukou kolem pasu držel u sebe.

"Nejspíš se jen snažím přijít na to, co se ti honí hlavou," přiznal. 

Seohyeon se zasmála. "Co tak najednou?"

"Prostě mi přijde, že je něco špatně."

Seohyeon nechápala. 

Co by jako mělo být špatně?

"Netrápí tě něco?"  

Nemohla popřít, že ji ta otázka nezaskočila. "Všechno je v pohodě," namítla však. 

"Nekecáš?"

"Nehledej pořád nějaká negativa, jo? Nic se neděje, tak se nezatěžuj zbytečnostmi."

"Ty si fakt myslíš, že nepoznám, když mi lžeš?" Pousmál se. "Tvoje, řekněme, že trochu podrážděná reakce, mluví za všechno."

"Myslela jsem to dobře, Yoongi."

"Však já to taky myslel dobře."

"Prosím, nechme toho. Já se nechci hádat." Je fakt, že se v poslední době drželi docela obstojně. Sice byly nějaké náznaky, že se k hádce doopravdy schyluje, ale nakonec se jim z toho vždycky podařilo nějak vybruslit. Snažili se oba dva a k jejich spokojenosti to fungovalo. 

"Fajn."

"Nebuď uražený, mhh?"

"Já nejsem uražený."

"Vůbec." Tiše se povzdechla. Nakonec s ní totiž za celou cestu k nim nepromluvil ani jedno slovo. I ji ve výsledku veškerá dobrá nálada opustila a stačilo tak málo... Jen doufala v to, že ho to zase brzy přejde.

"Co se tak tváříte?" Jungkook si nemohl nevšimnout jejich výrazů, když přišli a nemohl si ani odpustit svou poznámku.

Seohyeon mu jen v odpověď pokroutila hlavou, protože nechtěla, aby se nějak angažoval, a mohl tak všechno ještě jenom zhoršit, ale Jungkook to nejspíš pochopil úplně jinak.

"Hyung-."

"Zalez, prcku, a nevšímej si nás," odbyl ho Yoongi.

"Neříkej mi prcku. Nejsem žádný prcek." Na jeho námitky se Yoongi jen ušklíbl.