MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 12

Uběhly čtyři dny, co byla u Yoongiho doma a on se jí od té doby neozval, třebaže to byl vždycky on, kdo inicioval jejich setkání kvůli matice. Jenže ani Seohyeon nehodlala být ta, co by to tentokrát udělala, protože ještě stále neskousla to, že se na ni v podstatě vykašlal a nechal ji jít domů s Taehyungem a ani jí to pořádně nevysvětlil, jelikož věřila, že tohle přece jen bylo za hranicí jejich společného humoru vzájemného pošťuchování. 

"Yoongi je vážně fajn, jen to chce trochu času, než doopravdy poznáš, jaký je."

Nevěděla, proč se jej Taehyung snažil celou cestu tak vehementně obhajovat, ale už neměla sílu se ho na cokoli ptát, cokoli řešit či probírat. Jenže po těch čtyřech dnech byla její hlava natolik zaměstnaná nejrůznějšími myšlenkami, které potřebovala někde ventilovat, že když spatřila na školní chodbě Jungkooka, neváhala a šla za ním. 

"Noona?" Nemohl nijak skrýt své překvapení, stejně jako jeho kamarádi, kteří stáli okolo něj. 

"Kookie, jsem ráda, že tě vidím."

"K-Kookie?" zakoktal jeden z jeho přátel nechápavě a Seohyeon se jen pousmála nad tím, když se do tváří Jungkooka vkradlo trochu červené. 

"Já... d-děje se něco?" 

"Ano. Máš chvilku? Potřebovala bych s tebou mluvit. O samotě."

Jungkook akorát pokýval hlavou, načež se společně se Seohyeon odebral od skupinky svých kamarádů. 

"S čím ti můžu pomoct?" zeptal se, ruměnec stále ještě neopouštějící jeho tváře. 

"Je Yoongi v pořádku?" zeptala se, protože prostě nemělo cenu chodit kolem horké kaše.

"Ahm... máš na mysli něco konkrétního?" 

"Já vlastně ani nevím," přiznala. "Dlouho se neozval. Tak mě napadlo... jestli se něco nestalo."

"Yoongi. No on- jak bych to řekl?" Nervózně se zasmál. "Je fakt, že se nejspíš necítí zrovna nejlíp. Rád bych ti pověděl víc, ale ani s námi se moc nebaví, skoro nevychází ze svého pokoje. Teda alespoň pokud je někdo z nás doma."

"Myslíš, že by to mohla být má vina?" 

"To-to určitě ne! Proč by měla?"

"Jen mě to tak napadlo." Pokrčila rameny. "Každopádně, kdyby něco, ozveš se mi prosím? Ať chci nebo ne, jsem z toho trochu nesvá."

Jungkook na ni chvíli zůstal jen mlčky hledět, načež se mu po chvilce vkradl malý úsměv na rty.

"Mám nápad."

"Sem s ním." 

"Mohla bys jít po škole se mnou. Jako k nám. Třeba by byl s tebou Yoongi ochotný mluvit."

"No nevím." Povzdechla si Seohyeon. "Jestliže nemluví ani s vámi, tak se mnou už vůbec nebude."

"To si úplně nemyslím," namítl Jungkook. "Hyung tě má rád," zamumlal. 

"Cože?" Tentokrát to byla Seohyeon, kdo se začal červenat a i Jungkook měl na malý moment paniku v očích, když mu došlo, že ji svými slovy opravdu rozhodil. 

"Já-já jsem to takhle nechtěl, chápeš co tím chci říct, viď že jo? Ale za zkoušku to stojí, ne? Tak půjdeš?" 

"V kolik ti končí vyučování?"

"V půl třetí," odpověděl a Seohyeon přikývla.

"Dobře. Počkám tě před školou."

***