Seohyeon se rozhodla setkat se svým otcem ještě dřív, než dorazí domů. Tentokrát šlo o jednu z těch delších pracovních cest, ale i tak nechtěla riskovat, že Hyunri s ním bude mluvit dříve, a pak už Seohyeon nebude mít žádnou šanci. Sice se snažil být spravedlivý a snažil se vyslechnout obě dvě, bez výjimky, ale tentokrát Seohyeon nechtrla být pozadu.
Nehodlala se s ním hádat, vyvolat nějaký konflikt, ale po dlouhé, po opravdu dlouhé době si s ním v klidu promluvit a vysvětlit mu, jak to celé vidí ona sama.
Nebylo to tak, že by snad byla proti tomu, aby si její táta někoho našel. Věděla, jak moc těžce snášel to, co se tehdy stalo, a pokud potkal někoho jiného, Seohyeon by byla jedině ráda. Nemohla od něj očekávat, že do konce života bude sám. Ale ty všechny, co si domů přivedl... Konče Hyunri, se kterou to je snad nejhorší.
"Jsem na tebe opravdu pyšný, Seohyeon. Tou matematikou jsi mi udělala vážně radost."
Alespoň pro jednou vypadal být fakt spokojený a Seohyeon z toho měla dobrý pocit.
"Bez toho doučování bych to asi nezvládla," přiznala, "ale děkuju."
"Předpokládám, že pouze o tomhle jsi se mnou ale mluvit nechtěla. Děje se něco?"
"Jde o Hyunri." Jenom tohle stačilo k tomu, aby si její táta povzdechl.
"Já vím, Seohyeon, nemáš ji ráda, ale-."
"A ona nemá ráda mě," skočila mu do řeči. "A nejde jen o to, že se hádáme, že si nerozumíme a že se mi prostě ona nezamlouvá jako člověk pro tebe... a pro mě svým způsobem taky."
"Dobře, pokračuj."
"Když jsi byl teď pryč, nepohodly jsme se. Nepohodly jsme se hodně."
"Co bylo za problém?" Zamračil se a už teď na něm bylo poznat, že je nervózní z toho, co uslyší, protože stavět se pouze na jednu stranu pro něj nildy nebylo jednoduché a zavděčit se nějakým způsobem oběma... těžké.
"Bylo to jako každá jiná hádka mezi námi. Vlastně hlouposti. Ale pak začala mluvit o mámě a já... řekla jsem jí vážně zlé věci."
Seohyeon bylo jedno, čím vším byla ona od Hyunri počastována, bylo jí jedno, co všechno jí kdy řekla a z čeho ji obviňovala, vždycky to prostě nějak zkousla, ale téma její matky bylo věčné tabu.
"Co řekla?" Jeho nervozita tak v momentě zmizela a Seohyeon věděla, že pokud mu poví pravdu, dopadne to špatně. Pro Hyunri. Měla tak příležitost, která se jí nenaskýtala každý den, ale byla si jistá tím, že by tátovi akorát ublížila. A tohle prostě nebylo o ní a o Hyunri už vůbec ne.
"Na to se jí zeptej sám," řekla proto.
"Seohyeon..."
"Promiň, tati. Ale pro jednou mě prosím opravdu poslouchej a zvaž, jestli ti Hyunri za tohle stojí, protože ty máš přece mnohem na víc. Copak si to neuvědomuješ?"
O tom, že ji Hyunri uhodila, se mu už pak raději nezmínila. Viděla, že tak jako tak toho na něj bylo hodně a že byl po celém týdnu pryč unavený. Netušila, co má Hyunri v plánu a po jejich slovech, že se postará o to, aby brzy zmizela, se rozhodla si tuto informaci ponechat pro sebe s tím, že možná nakonec přijde čas, kdy jí přece jen využije.
***
taetae
vy jste se pohádali?
ČTEŠ
MATCH MADE IN HELL | myg ✔
FanfictionSeohyeon se potýkala s mnoha problémy, které neuměla řešit a možná vlastně ani nechtěla. Čistou shodou náhod potkala člověka, který na tom byl podobně jako ona a možná to byla ta nejlepší věc, co se jim mohla přihodit. Nebo taky ta nejhorší.