MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 28

"Já vím, nic neříkej, prosím," zamumlala Seohyeon unaveně.

"A říkám snad něco?"

"Ne, ale stačí, když se na tebe podívám. Nejspíš mi toho totiž chceš povědět hodně."

"To si piš, že jo."

"Dobře," uznala. "Určitě jsem ti přidělala starosti, takže bych si měla vyslechnout, co máš na srdci."

"Páni, takovou spolupráci jsem od tebe fakticky nečekal."

"No, mě to prostě mrzí. Asi? Já nevím. Abych pravdu řekla, zvládnout Jungkooka není zrovna nejjednodušší."

"Neměla jsi mu kupovat alkohol. Bylo by po všech problémech."

"Je mu špatně, co?" zeptala se a Yoongi pokýval souhlasně hlavou.

"Doufám, že když se nepoučil minule, tak teď jo. Ještěže nemusím Taehyungovi asistovat a mám na starost tebe."

"Jo, moje kocovina sestává vždycky jen ze žízně. Asi jsem šťastlivec?"

"Anebo já. Každopádně... Můžeš mi vysvětlit, co to má všechno znamenat? Proč s Jungkookem po večerech piješ? A proč se s ním vlastně vůbec scházíš?"

"Ty žárlíš?" Pozvedla obočí. "Kvůli Jungkookovi?"

"Jo?" oplatil jí to Yoongi stejným tónem. "Prostě se mi to nelíbí."

"O nic nejde."

"Ne? Tak proč jsi mluvila o nějaké jeho krizi?"

"Já nevím. Jednoduše mi přijde něco jinak. Snažila jsem se zjistit, co se děje, ale on jenom pil a pil. Vždycky mi zavolá nebo napíše, jestli se sejdeme a  pokaždé to vyzní, jako kdyby se mu měl zhroutit svět."

"Jen využívá toho, že mu bez námitek koupíš alkohol. Nic víc za tím není. Takže bych to shrnul tím, že další pití s Jungkookem nebude. Promluvím si s ním."

"Nepřijde ti, že se už moc angažuješ?"

"Nepřijde ti, že přesně tohle bych měl dělat? Já si na nic nehraju, řekl jsem ti, že mi na tobě záleží. Bereš mě vůbec vážně?"

"Samozřejmě, že ano."

Yoongi ji však i nadále skepticky sledoval, no Seohyeon věděla, že kdyby nebylo celé téhle eskapády s alkoholem, tohle by řešit vůbec nemuseli. Nebo alespoň ne v takové míře.

"Myslím to vážně. Nebo mi snad nevěříš?" 

Jeho pohled se změnil na obezřetný, když se k němu posunula a zničehonic ho objala stejně jako včera večer. Naneštěstí ho to zaskočilo a tak trochu neohrabaně ji dal jednu ruku kolem pasu.

"Yoongi, vždyť já tě mám ráda a myslím, že si vzájemně nemáme co vyčítat, protože ani jeden z nás to neumí dát pořádně najevo. Mhh? Vždyť já jsem ti i odpustila to, jak jsi mě tehdy praštil těmi dveřmi."

"Vedla sis docela dobře, dokud jsi nezmínila ty dveře."

"No... ani jeden nejsme perfektní."

"Dobře. Tak co kdybychom to celé uzavřeli?"

"To je fajn nápad," souhlasila Seohyeon. "A teď bys mi mohl donést sklenici vody. Prosím."

***

"Dej si s námi, já fakt umím vařit, nemusíš se na to jídlo koukat tak hrozně."

Taehyung se ji zrovna snažil přesvědčit o tom, aby si vzala pozdní oběd, který připravil pro Jungkooka, no musela odmítnout, i když ta polévka, o níž tvrdil, že zvedne na nohy každého, vypadala doopravdy lákavě.

"Hele, tu polívčičku si nech pro Jungkooka, moje holka není žádný břídil, aby si musela léčit kocovinu vývarem."

Yoongi jako vždy nepřekvapil a Seohyeon se na Taehyunga jen omluvně podívala, ten však jako by nemilou poznámku o jeho vaření přehlédl, když dal Yoongi Seohyeon ruku kolem ramen.

"Já vás žeru," řekl Taehyung se širokým úsměvem, který jasně vypovídal o tom, jak moc spokojený je s tím, co vidí.

"No tak se aspoň přestaň tak hrozně šklebit." Protočil Yoongi očima.

"Panebože," zamumlala Seohyeon, jakmile spatřila Jungkooka, který tiše vyšel z jeho pokoje a mířil k nim.

Vypadal strašně.

"Myslím, že umírám," zamumlal Jungkook a zatímco Taehyung se na něj díval se soucitem, Yoongi se pobaveně ušklíbl.

"Vážně?" optal se hned vzápětí, naoko překvapeně. "To je škoda. Myslel, že bychom si dnes večer dali pivo."

Seohyeon Yoongiho hned vzápětí praštila do ramene, protože jen jak to dořekl, Jungkook zbledl ještě víc a rychlým krokem se odporoučel pryč, s Taehyungem hned v patách.

"To jsi nemusel." Zamračila se Seohyeon.

"Ale musel," namítl Yoongi se stále ještě pobaveným úsměvem ve tváři. "Protože je pitomej a pořád mu ještě nedošlo, že nemá chlastat. A ty taky ne, mimo jiné."

"Tak teď úplně nevím, jestli je problém v tom, že jsem pila nebo v tom, že jsem pila s Jungkookem."

"V obojím. Když budeš pít, tak jen se mnou."

"A jaký v tom bude rozdíl?"

"Hodně velký."

"Díky za tvou konkrétnost."

"Jsi idiot, Yoongi." Taehyung se netvářil nijak nadšeně, když se hned vrátil a nehodlal si své naštvaní nechat pro sebe. "Už se trochu srovnal, ale-."

"Jo, já vím," skočil mu Yoongi do řeči, načež svou pozornost přesunul zpět k Seohyeon. "Pojďme zpátky ke mně."

K jeho překvapení ho ale Seohyeon naprosto ignorovala.

"Nepotřebuješ s něčím pomoct?" ptala se Taehyunga, protože pořád tu byl ten fakt, že bez ní by Jungkook žádný alkohol nepil, natož aby ho vůbec měl.

"Zvládnu to nějak sám, ale děkuju."

"Fajn, konec dobročinných akcí," ozval se Yoongi znovu a Seohyeon si povzdechla.

"Někdy jsi fakt nesnesitelný," neodpustila si.

"To není nic nového," přidal se k ní Taehyung.

"Děláte, jako kdybych si z těch vašich řečí snad měl něco vzít."

"Víš, Seohyeon, možná, že bych přece jen potřeboval-." Taehyung už to nedořekl, samozřejmě, Yoongi mu věnoval jeden jediný pohled, kterým mu jasně dával najevo, aby mlčel a on to radši udělal. Rozhodně se nechtěl potýkat se žárlivým Yoongim, to fakt ne.