MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 41

Jedno nikdy není jen jedno. 

Bylo něco málo po desáté hodině dopoledne, když se Seohyeon probudila. Jungkook ještě v klidu pospával, zatímco si  Seohyeon uvědomovala nastalou situaci.

Ach jo. 

Proč to vždycky musí dopadnout nějak takhle či hodně podobně?

Vzbudit Jungkooka nebylo zrovna nejjednodušší, ale nakonec se přece jen podařilo.

"Taehyung mě zabije," zamumlal.

"Taehyung? Neříkal jsi, že nikdo neví o tom, že jsi sem šel?"

"Um, no... Nakonec jsem mu napsal. Chtěl totiž vědět, kde jsem."

"Super. Doufám, že tady každou chvilkou zazvoní a dá přednášku nám oběma o tom, jak nezodpovědný jsme."

"I to se bohužel může stát. Měl bych vyrazit domů."

"Cítíš se na to?" zeptala se Seohyeon, když se dívala po množství prázdných plechovek, mezi nimiž dokonce spatřila i dvě lahve od soju.

"Nebudu lhát a tvrdit, že jsem úplně v pohodě, ale bylo mi i hůř." Pokrčil Jungkook rameny. "Ale kafe by mi bodlo. Prosím?"

"Jasně, taky ho potřebuju." A s těmito slovy se vydala do kuchyně s Jungkookem hned v patách.

"Dáš si něco k snídani?" zeptala se, zatímco kontrolovala obsah ledničky.

"Asi radši ani ne."

"Mhh, rozumný nápad," uznala a dveře lednice zase zavřela a přesunula se ke kávovaru.

"Už bychom spolu nikdy neměli pít," pronesl a při tom si promnul znavené oči. "Nejen, že mi to nedělá dobře, ale kdyby na to přišel Yoongi..."

"Když mu o tom nic neřekneš, tak taky nic vědět nebude."

"Je fakt, že zrovna on se mě nebude ptát, kde jsem byl a co jsem dělal. Rozhodně ne teď."

"Hádám teda, že se s vámi nebaví," poznamenala Seohyeon. Vlastně ji to ani nepřekvapovalo. Yoongi umí trucovat fakt dobře.

"Jo, Yoongi umí dát dost dobře najevo to, že nechce, aby si ho kdokoli všímal." 

Seohyeon si tiše povzdechla.

"Promiň, už o něm nebudu mluvit," ozval se v okamžiku Jungkook.

"Ne, o to nejde," ujistila ho Seohyeon. "Jen teď moje hlava není  zrovna v té nejlepší kondici pro takový rozhovor. Souhlasím proto s tebou a říkám, že bychom spolu asi vážně neměli pít. Nebo pít obecně. Jo, trochu abstinovat."

Seohyeon rozhodně nečekala, že by je někdo mohl při jejich ranní kávě vyrušit.

"No... Dobré ráno vám dvěma."

Hyeomi vypadala, že taky zrovna vstala a vypovídal o tom i její rozmazaný makeup ještě ze včerejška a rozcuchané vlasy.

Vypadala na pořádnou kocovinu.

Musela se domů vrátit ještě později, než to ona i Jungkook zalomili v obýváku na gauči, ale Seohyeon si nechala všechny své poznámky raději pro sebe.

Táta byl na dva dny pracovně pryč a Hyeomi toho patřičně využívala.

Jungkook věnoval Seohyeon tázavý pohled.

"To je Hyeomi," vysvětlila. "Táty nová... Známost."

"Aha," zamumlal. Na nic víc se ptát nepotřeboval a vlastně ani nechtěl.

"A ty jsi?" Věnovala mu Hyeomi zvědavý pohled. "Hádám, že přítel Seohyeon."

Jungkook v ten moment jako na povel zrudl.

"N-ne," dostal ze sebe jen jedno slovo, načež zahanbebě upřel pohled na hrnek ještě s trochou černé kávy.

"Jungkook je můj kamarád," vložila se do toho Seohyeon a Hyoemi v reakci pobaveně pozvedla obočí.

"Zajímavý," neodpustila si.

"Hyeomi, představ si, že ti do toho vlastně vůbec nic není."

"Fajn, vždyť je to stejně tvoje věc. Je fakt, že není úplně od věci mít někoho v záloze. I když... Ne, tenhle není úplně k zahození, aspoň je roztomilej." Bez dalších slov si pak vzala vychlazenou láhev vody z lednice a k jejich překvapení a především klidu odešla.

"Promiň, Kookie."

"Um, to je v pohodě." Pokusil se o úsměv.

"Vidím, že není," namítla. "Nechci tě nutit k tomu, aby jsi o tom se mnou mluvil, ale jestli... Jestli máme fungovat nějak normálně, měl bys ke mně být upřímný. I kdybys mi měl povědět, že mě nechceš vidět, cokoli, rozumíš? To poslední, co totiž chci, je aby ses kvůli mě nějak trápil. Za to ti přece fakt nestojím."

"Děkuju, ale říkám ti, že je to vážně v pohodě. No i tak bude lepší, když už půjdu. Taehyung už se po mně shání." Poukázal na svůj mobil.

"Dobře." Pokývala Seohyeon hlavou.

Jungkook si pobral svoje věci a Seohyeon ho vyprovodila ke dveřím.

"Díky moc za to, že jsi se za mnou zastavil a poslouchal všechny moje problémy."

"Vždycky." S tím jedním slovem na ni ale zůstal netečně hledět, jako kdyby snad na něco čekal a Seohyeon neměla ani tušení, co by měla dělat.

"Můžu?" zamumlal po chvilce a Seohyeon na něj zůstala akorát nechápavě zírat, než ji zničehonic objal.

S úlevou vydechla.

Co si sakra myslela?

"Kdybys něco potřebovala, klidně se ozvi," řekl a při tom ji u sebe o něco víc stiskl, načež ji hned vzápětí pustil.

Po jeho odchodu se rozhodla dát trochu dohromady, fakt to potřebovala a taky si trochu utřídit myšlenky. Nemluvě o obýváku, který bylo potřeba uklidit.

Moc dobře si uvědomovala, že Jungkookovi ubližuje, i když tvrdil, že je to v pohodě, protože v pohodě to fakt není, může si říkat co chce, ale úplně se mu vyhýbat taky nemůže, to prostě není proveditelné. A podle všeho ani on nechtěl, aby tomu tak bylo, jinak by za ní včera nepřišel a nesnažil se ji trochu povzbudit.

I tak vůči němu měla výčitky. Jako kdyby jí nestačila její nynější situace s Yoongim. Musí si to ještě nějak okořenit...

Včera se cítila o něco líp, pomohlo jí, že ze sebe mohla dostat všechny ty věci, co ji kvůli Yoongimu trápily, ale teď... Teď jí snad bylo ještě hůř.

Zpropadený Jungkook.