MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 37

"Chápu, že každému chutná něco jiného, ale pizza s ananasem je fakt hřích."

V rámci jejich usmíření si rozhodli objednat pizzu, no ananas na jedné z nich nenechával Seohyeon klidnou.

"S tím, že se nedostanu do nebe, jsem se už nějak smířil. Navíc, taky nekomentuju houby na tvé pizze."

"Jenže ananas..."

"Seohyeon, jestli jednou budeme mít společnou domácnost, budeš muset mou lásku k ananasu akceptovat. I na pizze."

"No tak to si budu muset nějakou společnou domácnost ještě hodně rozmyslet."

"Nabízím kompromis a houby samozřejmě začleníme taky."

"To je od tebe moc milý, ale já mám na ananas alergii. Takže si vyber."

"Počkej. Ty máš vážně alergii na ananas?"

"Jo?" Pokrčila rameny. "Je to jen alergie, nedívej se, jako kdybych měla umřít."

"O to nejde. Jen totiž nevím, jestli nám to po tomhle zjištění bude fungovat i dál."

"Vtipné." Ušklíbla se. "Každopádně to, že bys mě klidně vyměnil za ananas, si budu pamatovat. Určitě bych si našla někoho jiného, kdo by mě ocenil víc než ty."

"O tom ani nevtipkuj."

Seohyeon se spokojeně usmála.

"Někdy mě tyhle naše dohady baví, ale mohla bys vědět, že já jsem pro tebe ten nejlepší."

"Najednou ti sebevědomí nechybí. Ještěže se shodneme alespoň na pivu, které budeme pít. I když se soju by to bylo o dost lepší."

"Pokaždé, co jsi pila soju, to nedopadlo moc dobře," namítl Yoongi.

"Proč?" Zatvářila se naschvál smutně. "Nedělám žádné problémy, když piju. Nejsem Jungkook a není mi ani špatně."

Yoongi si povzdechl. "Jen proto, že jsi to ty."

Vrátil se pak během minuty a v rukou držel dvě pěkně vychlazené lahve soju.

Fajn, jestli tohle běžně uchovávají v lednici, ani se už nediví, kde Jungkook a jeho kamarádi tenkrát pití sehnali.

"Grapefruitové mám ráda."

"Věř, že toho si nešlo nevšimnout."

Yoongimu stačilo napít se jen trochu a jeho tváře začínaly pomalu červenat. Měl takový ten zastřený pohled udávající dojem, že každou chvilkou usne. Seohyeon se nemohla ubránit myšlence, že je to roztomilé. Takový výjev totiž doopravdy nečekala. Musela se na něj dívat jak na svatý obrázek a on si toho musel být vědom.

"Co na mě tak zíráš?"

"Chceš to vážně vědět?"

Přikývl.

Fajn, řekl si o to a Seohyeon věděla, že nebude nadšený, když mu poví, jak ho teď vidí, ale i tak to udělala.

"Vypadáš fakt roztomile."

V ten moment se na ni díval, jako kdyby jí snad narostla druhá hlava.

"Cože?"

Seohyeon pokrčila rameny. "Nemusela jsem ti to říkat, ale chtěl jsi to."

"Nejsem roztomilý," namítl.

"Ne?" Pousmála se. "Právě jsem svědkem toho, že se červenáš. Promiň, ale dost jsem pochybovala o tom, že je vůbec něco takového možné."