MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 22

Seohyeon neměla žádné iluze o tom, že by se svým nyní volným časem zvládla nějak produktivně naložit.

Ve škole prolezla a teď, když se nemusela ani připravovat na neustálé testy z matiky, tak fakt neměla vůbec co dělat.

Někdy to tak na ni prostě padlo.

To, že vlastně nemá žádné zájmy a ani žádné kamarády. Ani na jedno totiž nemá energii, náladu a výdrž.

To samé se nejspíš týkalo i jí samé ve vztahu s druhými. Dokonce i Hyunri začala její existenci přehlížet a Seohyeon už byla na pokraji takového zoufalství, že jí chyběly i jejich nikdy nekončící hádky.

A tak to už bylo deset dní, co vytáhla paty z domu a co s někým vedla konverzaci.

Sama nemohla uvěřit tomu, že se pro něco takového rozhodla.

Seohyeon

Máš čas?

Kookie

Ale...

Ty žiješ?

Seohyeon

Tak máš?

Naprosto ignorovala jeho rýpavou poznámku.

Kookie

Jsem ochotný se s tebou vidět za podmínky, že nebudeme nic pít

Seohyeon

Hele!

To, že jsi se zmrskal soju bylo jen a jen tvoje rozhodnutí.

Já jsem se ti snažila zabránit.

Takže to na mě nesvaluj.

Nemluvě o tom, že nebýt mě, tak by ses nedostal domů.

Kookie

Fajn.

V kolik a kde?

Seohyeon

Pošlu ti adresu.

***

"No nečekal jsem, že mě pozveš k sobě. Jestli se Yoongi dozví, že jsem tu byl dřív než on..."

"Tak před ním radši mlč, jasný?"

"Heleď, co se děje?"

"Proč by se mělo něco dít?" Zamračila se.

"Protože tohle všechno? Co jsme se viděli naposledy se ani jednou neozveš a teď... Promiň, ale fakt mi nepřijde, že bys měla fajn den. Takže co?"

Seohyeon si povzdechla. "Ty se prostě musíš pořád ve všem hrabat."

"Tomu se říká zájem."

"A nechceš s ním ještě chvíli počkat? Udělám si k našemu kamarádskému rozhovoru plného zájmu kafe. Pro tebe asi horká čokoláda, že?" neodpustila si.

"Haha." Zašklebil se. "Taky si dám kafe. K tvému překvapení."

Seohyeon ho odvedla do kuchyně, kterou si s neskrytým zájmem prohlížel, ostatně stejně tak jako celý dům.

"Máte fakt působivej barák. A taky velkej."

"Je to úplně k ničemu," namítla však Seohyeon. "V podstatě jsem tu sama. Táta pořád pryč a jeho přítelkyně... Vlastně je mi úplně jedno, kde se tahá."

"Hádám, že se nemáte moc rády."

"Už jsem ti kdysi naznačila, jak se věci mají."

"Díky," pousmál se, když ke stolu donesla kávu. "Asi má všechno svá proti," uznal hned vzápětí. "Ale já bych si tohle vzhledem k čemu teď bydlím, nechal líbit. Chybí mi soukromí."

"To chápu, ale takhle to přece nebude věčně. Nebudeš do konce života bydlet s Taehyungem a Yoongim."

"V to upřímně doufám. Fakt netuším, co mám dělat."

"Děje se něco?"

"Pořád se něco děje."

Seohyeon od její poslední nechtěné návštěvy u nich se neviděla a ani nemluvila s nikým z nich. Byla na to až moc zbabělá. Věděla, že Jungkook a Taehyung s tím nemají nic společného, ale přece jen jsou Yoongiho kamarádi a stejně jako kdykoli předtím byli na jeho straně. Nechtěla, aby na ni kdokoli tlačil a nutil ji do něčeho, co nechce.

"Jak se má?" Nevydržela se však nezeptat.

"Yoongi?" Pozvedl Jungkook obočí. "Co myslíš. Už bys mohla vědět, co od něj čekat."

"Myslela jsem si..."

"Co sis myslela? Seohyeon, ty jsi zdrhla jak malá holka. Máš snad za to, že mu to je ukradený?"

"To ne," zamumlala. "Já jen nejsem na nic takového připravená a mám dojem, že nic jako vztah nechci. Dopadlo by to špatně."

"Vzdáváš všechno předem. A jo, chápu, Yoongi je občas trochu přímočarý, no mohla bys vědět, že ani pro něj nic z toho není lehký. Tváří se, jakože ho nic nezajímá a jde mu to dobře, ale bublá v něm tolik emocí, až je to nezdravý. Možná si mohl dát víc záležet, možná si mohl vybrat jinou chvíli, ale tys neměla takhle utéct a ignorovat ho. To není fér."

"Takže co? Mám mu povědět pravdu? Protože já si nemyslím, že my dva bychom spolu mohli fungovat. Vždyť bychom se vzájemně akorát ubíjeli."

Seohyeon neuměla řešit své problémy. Yoongi taky ne. Dusili v sobě co jen šlo a na svět se dívali černobíle. Nezvládli by spolu komunikovat. Jejich vztah, pokud by vůbec nějaký byl, protože nejspíš ani jeden z nich netuší, co to opravdový vztah je, by byl od samého začátku odsouzen akorát k rychlému konci.

Seohyeon se chtěla ušetřit tohoto trápení.

A to samé platilo i pro něj.

"To nemůžeš tvrdit, dokud tomu nedáš šanci. Čeho se tak moc bojíš? On je ochotný se snažit, už jenom to, že ti něco svým způsobem naznačil."

"Nejde to. Vážně ne."

"Jsi si tím jistá? Chceš mi tu říkat, že ti to je jedno? Že ti na něm ani trochu nezáleží?"

"Je to složitý, sakra!" ztrácela Seohyeon veškerou trpělivost.

"Tak si s ním aspoň promluv, prosím. Ať to dopadne jakkoli, prosím, nikdo neříká, že spolu musíte zestárnout, ale mám za to, že rozhovor je mezi vámi na místě. Popřemýšlej nad tím. Myslím to dobře, jak nejlíp můžu. Nenutil bych tě do ničeho, o čem bych nebyl přesvědčený. Už jenom kvůli Yoongimu."

Seohyeon nevěděla, co dělat.

Jelikož ona vůbec nebyla přesvědčena o tom, že by s Yoongi nějakou šanci měli.