MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 33

Seohyeon netušila co dělat a netušila ani co by měla říct.

Yoongi chodil po svém pokoji tam a zase zpátky, z místa na místo a Seohyeon ho jen mlčky pozorovala.

Byl naštvaný? Nebo co se mu honilo hlavou?

Seohyeon si netroufala odhadnout.

"Yoongi?" oslovila jej opatrně.

S povzdechem se zastavil v chůzi a věnoval jí krátký pohled.

"Co?" zamumlal.

Ani z tónu jeho hlasu nedokázala nic poznat. Nevypadal nadšeně, samozřejmě, že ne, jak by taky mohl, ale kdyby zuřil, nejspíš by to vypadalo jinak, tím se pro svůj vlastní klid ujišťovala.

Nemohla uvěřit tomu, že mu to Jungkook takhle řekl do očí.

V ten moment čekala naprosto všechno, ale rozhodně ne to, že se Yoongi jednoduše otočí a beze slov odejde.

Nedokázala se na Jungkooka podívat, ale Taehyung jí jasně naznačoval, aby za Yoongim šla. Jestli byl Yoongi naštvaný, měla si to podle všeho odnést ona. Nepřišlo jí to fér, protože ona rozhodně nikoho nelíbala, ale beze sporu byla tou nejméně riskantní volbou osoby, která by za Yoongim měla jít.

A tak teď byla u něj v pokoji a snažila se z nastalé situace nepanikařit.

"Zlobíš se?" odhodlala se zeptat.

"Jestli se zlobím?" Pozdvihl obočí. "Co myslíš? Právě mi můj kamarád sdělil, že líbal mou holku. Jasně, že jsem naprosto v pohodě a je mi to úplně jedno."

"Yoongi, doufám, že si uvědomuješ, že to nic neznamenalo."

"Možná pro tebe. Ale co on?"

"Byl opilý," rozhodla se ho bránit. "Nestalo by se to, kdyby nebyl."

"To ale pořád nemění nic na tom, že se mu nepochybně líbíš. Co když v tom je něco víc? Co měly znamenat všechny ty večery, kdy jste spolu někam vypadli a vrátili se opilí? Proč jste spolu byli tak často? Proč podle všeho ví víc než já? Jeho neustálé Seohyone noona tohle, Seohyeon noona tamto... Mohl jsem to tušit. Možná, že přeháním, jo, ale rozhodilo mě to a nemám problém to nahlas přiznat. Navíc, kdy se to stalo? Kdy se opil a proč jsi u toho zase byla?"

Yoongi mluvil až moc rychle a podle toho, jak jeho hlas postupně přecházel do křiku, vypovídal o tom, že s nově nabytou informací není vůbec v pohodě.

"Yoongi, já... Nikdy mě nenapadlo, že by Jungkook... Jak bych taky mohla? Chodil za mnou a snažil se mě přesvědčit, abych ti dala šanci, rozhodně se nesnažil o nic jiného. Neměla jsem ani tušení, že bych se mu mohla líbit. Nebo si snad myslíš, že jsem to čekala? Ten večer, kdy se to stalo, byl úplně mimo, nejednal z rozumu."

Yoongi si znovu povzdechl. "Taehyung to věděl, co? Kdyby se teď neprořekl, neměl bych ani tušení. Neplánovali jste mi to povědět."

Její mlčení pro něj znamenalo souhlas.

"Skvělý."

"Yoongi, prosím. Nic to neznamenalo. Můžu ti to zopakovat kolikrát jen budeš chtít, ale nic víc s tím bohužel nezmůžu. Jungkook respektuje to, že my dva jsme spolu. Nemluvě o tom, že moc dobře ví, že se na tom taky nic nezmění. Nebuď na něj naštvaný, vždyť je mu jen šestnáct..."

"Jeho věk ho neomlouvá, Seohyeon."

"Chci tím říct, že jistě nejde o nic vážného. Přejde ho to, určitě jo."

"Co když ne?"

Seohyeon ztrácela trpělivost.

"Co sakra nechápeš na tom, když se ti snažím vysvětlit, že vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli ke mně Jungkook něco cítí, nebo ne? Nezmění to fakt, že jsi to ty, koho mám ráda a s kým chci být."

Seohyeon nerozuměla tomu, proč se na ni tak pitomě díval, ale už před ním nehodlala jen tak stát a obhajovat jak Jungkooka, tak i sebe.

Kdo z nich dvou byl ten komu nevěřil?

Proč si myslel, že by jedna hodně špatná pusa mohla něco změnit?

"Nechoď," zastavil ji však, jakmile zpozoroval, že se chystá k odchodu.

"Nevím, co víc bych ti ještě měla říct, Yoongi."

"Prosím. Mrzí mě to," zamumlal tiše, načež si ji přitáhl do pevného objetí. "Já jen... Rozhodně nejsem prototyp ideálního přítele, vím to moc dobře, a možná proto se bojím, že bych o tebe mohl lehce přijít, jednoduše by sis mohla najít někoho mnohem lepšího, než jsem já. Promiň mi to."

"Nemá cenu si nic nalhávat, ani já nejsem perfektní."

"Pro mě jo."

"Vážně jsi řekl něco takového?"

"No a co. Trocha klišé, to ještě nikoho nezabilo."

"By ses divil," namítla, ale s tím i ona objala jeho, jelikož doposud stala s rukama svěšenýma podél těla.

Konečně, pomyslel si Yoongi.

"Je ti ale doufám jasný, že těm vašem sezením se soju je konec. Vlastně všemu, co by se tebe a jeho týkalo. Jungkook může zapomenout na to, že bych ho s tebou ještě někdy nechal o samotě."

"Nepřeháněj tolik."

"To jsou jen preventivní opatření."

"Jednodušší bude, když přiznáš, že žárlíš a uvědomíš si, že vážně nemáš důvod bát se nějaké konkurence."

"Žárlím," uznal. "A nemám? Mohla bys to zopakovat? Dobře se mi to poslouchá."

"Na to zapomeň."

"Ne. Pořád totiž nemůžu uvěřit, že to fakt udělal."

Seohyeon protočila očima. "Fajn, když to chceš slyšet, bylo to fakt špatný."

"Špatný?"

"Nejspíš jsem první holka, kterou líbal."

"Mhh? Vážně?" prohodil naoko zaujatě. "Tak to bychom se měli snažit, abys na to jistě nepříjemné trauma hodně rychle zapomněla."

"Nějaké nápady?" Pousmála se.

"Pár bych jich měl."

"Sem s nimi."