Seohyeon by šla prostě klidně dál, jen aby mohla co nejrychleji opustit třídu, školní chodbu a nakonec i školu, ale došlo jí až po chvilce, že ten člověk, co stojí před třídou, kde měla hodinu matiky, byl Yoongi, a tak nemohla jinak, než svůj útěk zrušit.
Chvíli na něj jen zkoumavě hleděla, než jí došlo, že je něco jinak.
"Tvoje vlasy."
"Dobrý?"
"Jo. Už nevypadají jako brčál."
"Proč se mě snažíš za každou cenu něčím naštvat? Nebo to je snad jen můj dojem? Protože moje vlasy rozhodně neměly barvu brčálu. Víš vůbec, jak vypadá brčál?"
"Promiň. Moje spektrum barev je značně omezené. Neber si to nijak osobně."
"To vážně řekla," zamumlal si Yoongi sám pro sebe.
"Ale tohle je ucházející."
"Ucházející," zopakoval.
"Jo, černá ti sedí víc než zelená."
"Nebudu se k tomu víc vyjadřovat a řeknu jen díky."
"Není zač. Ale teď k věci, jelikož nevěřím, že bys tu čekal jen proto, abych ti pochválila novou barvu vlasů. Takže o co jde?"
"O co myslíš? Minule se doučování kvůli tvé poškole a tomu, že jsi se poprala, jaksi nekonalo a ať chceš nebo ne, malou násobilku si prostě procvičit musíš."
"Já ale umím malou násobilku," namítla Seohyeon.
"Že to tak nevypadá," neodpustil si Yoongi.
"Takže mi ani v pátek nedáš klid? No ták. Přece musíš mít určitě mnohem zajímavější plány. Malá násobilka? Prosím tě."
"Seohyeon. Nekecej a jednoduše pojď."
"Dobře. Ale koupíš mi kafe?"
"Ne. To ty koupíš kafe mně."
"Mezi námi to prostě nikdy nebude fungovat."
"Jako by tě to doopravdy trápilo. Tak pojď."
***
"Čím to je, že se dneska tak moc snažíš?"
Jeden příklad za druhým, jako kdyby se nechumelilo a všechny byly vyřešeny správně. Nemluvě o tom, že se fakt soustředila a neutíkala pohledem vždycky někam jinam, než na papír.
"Je mi jasný, že si musíš myslet, že jsem úplně pitomá, obzvlášť, když jsem si minule nebyla schopná vzpomenout, kolik je 8x6, ale zase tak zlé to se mnou není."
"Nemyslím si, že jsi pitomá. Teda alespoň ne úplně pitomá."
Seohyeon se nespokojeně zamračila, přičemž se chystala okamžitě hájit, ale jakmile si povšimla, jak Yoongimu cukají koutky, jenom se ušklíbla.
"Tohle byl hodně dobrý pokus," uznala. "Skoro ti to vyšlo."
"Ja vím. Ale nedovolil bych si tě takhle urazit."
"Ještě aby jo. Protože zopakovat si malou násobilku jsem zvládla obstojně. Nemáš právo si ze mě dělat srandu."
"Mhh. Možná by to bylo přesvědčivější, kdyby ti bylo devět a ne osmnáct. Pak bys opravdu zasloužila pochvalu."
"Neříkal jsi ještě před chvilkou, že se dnes opravdu snažím?"
"Vážně nerad to přiznávám, ale fakt přestávám mít sílu s tebou nějak komunikovat." Jako kdyby byl každý jejich rozhovor jedna velká soutěž kdo z koho a jo, bylo to unavující.
"Jo... vedlejší účinky trávení času se mnou. Ale vybral sis to sám, takže si nijak nestěžuj. Kdyby bylo podle tvých původních slov, už dávno bychom mohli dělat, že jsme se nikdy nepotkali. Takže přiznej... i přes to všechno sis mě oblíbil."
"Ani já nechápu, jak se to stalo."
"Je zvláštní, že to nepopíráš, ale dobře... já to totiž taky nechápu."
"Hádám, že jsi v kolektivu asi hodně oblíbená." Pousmál se.
"Úplně nejvíc."
"Čímpak to nejspíš bude?"
"Dost už vtipkování. Nepotřebuju nějaké velké množství přátel. Jsem spíš samotář, rozhodně ne společenský člověk, co se umí chovat tím způsobem, kterým všichni očekávají. Nehledě na to, že bych dobrá kamarádka prostě nebyla."
"S tím úplně nesouhlasím. Věř, v tomhle jsme si vcelku podobní, a i když máš pocit, že nikdy nic nebude fungovat, tak to vždycky nějak jde."
"Bohužel si to nějak neumím představit," přiznala Seohyeon.
"Říkám, vždycky to nějak jde."
***
ten co mě doučuje
zítra. v kolik a kde tě můžu vyzvednout?
seohyeon
Cože?
ten co mě doučuje
na to, že matika není tvoje silná stránka, jsem si už zvykl
ale že máš problém i se čtením?
seohyeon
O co ti jde?
ten co mě doučuje
v kolik a kde
seohyeon
Dokud mi nesdělíš podrobnosti...
ten co mě doučuje
snažím se tu o překvapení, ale ty prostě musíš za každou cenu dělat problémy
seohyeon
Překvapení?
ten co mě doučuje
prosím
Seohyeon nechápala. On ji prosí?
seohyeon
Tak fajn.
ČTEŠ
MATCH MADE IN HELL | myg ✔
FanfictionSeohyeon se potýkala s mnoha problémy, které neuměla řešit a možná vlastně ani nechtěla. Čistou shodou náhod potkala člověka, který na tom byl podobně jako ona a možná to byla ta nejlepší věc, co se jim mohla přihodit. Nebo taky ta nejhorší.
