MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Konec

K překvapení všech, Yoongi se nakonec rozhodl, že kolej alespoň na jeden semestr zkusí.

Co ho k tomu dovedlo? To neví možná ani on sám, ale vzhledem k tomu, jak bravurně zvládá měnit názory, se zase Seohyeon úplně tolik nedivila.

Každopádně fakt, že bude mít všechno mnohem blíž, na jednom místě a že bude i jednodušší se s někým seznámit, tak do dávalo smysl. Všeho všudy bude moct zažít ten pravý vysokoškolský život, aniž by se musel omezovat tím, že by se každý den vracel po přednáškách domů. Navíc když by všechna odpoledne trávil doma s těmi, co zná, nedonutil by se nějak socializovat.

Seohyeon poznala, jak moc nervózní je, už jen soudě podle toho, jak pevné svíral její ruku v té své.

V kampusu bylo rušno, onu sobotu se stěhovala spousta lidí a Yoongi byl jedním z nich.

"Jsme tu, bando."

Odvezl je Seokjin a všichni mu byli bez pochyb vděční. Yoongi toho s sebou sice moc neměl, ale i tak, táhnout se s těmi věcmi přes plné metro, by rozhodně nebylo nijak pohodlné.

"Měl by ses jít přihlásit, my mezitím seženeme někde vozík na ty věci, ať zbytečně nechodíme víckrát." Seokjin hned začal organizovat a nikdo radši nic nenamítal.

"Seohyeon?"

"Jo, jdu s tebou," ujistila ho, načež se společně vydali do budovy. Yoongi nahlásil své jméno, datum narození, odevzdal nějaké papíry, bez kterých by mu nedovolili se ubytovat a dostal klíč od pokoje.

"Najednou si úplně nejsem jistý tím, že je to dobrý nápad," přiznal, když se vraceli za ostatními. "Cítím se divně."

"Ne, bude to dobrý. Nestresuj se tím, ano? Když ti to nebude vyhovovat, vždycky se můžeš vrátit domů. Za to ti nikdo hlavu neutrhne."

"A co můj spolubydlící? Co, když si nesedneme?"

"To se nestane, protože se budeš snažit. A i kdyby... Myslím, že jsem někde v těch papírech četla, že si můžeš požádat o jiného, pokud bude nejhůř."

Yoongi si povzdechl. "V hlavě mám teď jen katastrofické scénáře."

"Vážně to bude v pohodě," ujistila ho, přičemž o něco víc stiskla jeho ruku ve své.

"Naložili jsme ti všechny věci, hyung," oznámil Jungkook, jakmile se vrátili k ostatním.

"Díky." Pousmál se Yoongi. "Mám klíče od pokoje, tak... Asi můžeme jít?"

"Jdeme!" zavelel Jungkook a vydal se kupředu, s vozíkem před sebou.

"Asi se fakt těší, až ode mě bude mít pokoj," neodpustil si Yoongi.

"Není jediný," přisvědčil mu Taehyung.

"Hej!" Zamračila se na něj Seohyeon. "Nedivíš, že je Yoongi nervózní? Ber na něj trochu ohled, prosím."

"Sranda, Seohyeon, sranda."

"Aspoň se trochu snaž."

"Jo, jasně. Svou lítost projevím později, neboj."

"Přestaňte se hádat, děti a radši přidejte do kroku. Nechcete přece skončit ve frontě na výtah za všemi těmi lidmi, co to teď berou útokem," pokusil se je Seokjin usměrnit a trochu popohnat, ale nebylo to nutné. Jakmile totiž vešli dovnitř koleje, Jungkook už na ně z fronty zběsile mával a byl hned na druhém místě.

Celá jejich parta i s vozíkem nakonec zabrala celý výtah a krátká cesta do šestého patra proběhla v tichosti.

"Pro dva dobrý, ne?" zhodnotil Taehyung, jakmile otevřeli dveře Yoongiho nového pokoje a trochu si to tam prohlédli.