MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 27

"Ty si fakt myslíš, že tě pod mým dohledem nechám ještě někdy něco pít?"

Seohyeon si moc dobře pamatovala, jak to dopadlo minule a štvalo ji, že Jungkook pravděpodobně ne. Nebo... Spíš mu to bylo asi jedno.

"No tak," snažil se jí přemlouvat. "Vždyť o nic nejde."

"Říkám, že ne. Znovu tě nebudu táhnout metrem a pak celou cestu ještě pěšky."

"Myslel jsem, že bychom mohli trochu oslavit to, že jste se s Yoongim konečně dali dohromady a že já mám konečně klid."

"Tak zaprvé. Já a Yoongi jsme se tak úplně dohromady nedali. A zadruhé, jak to s tebou sakra souvisí?"

Jungkook se na ni akorát zamračil a bez dalších slov neohrabaně pobral z regálu čtyři lahve ochuceného soju.

"Jungkooku!"

"Ty ukážeš ID a já platím."

Byla odhodlaná s ním celou cestu k nim nepromluvit, ale ulehčoval jí to? To teda vážně ne.

"Přestaň si to užívat," zamumlala podrážděně a jako už poněkolikáté se snažila najít si alespoň trochu místa, ale marně. Metro v tuhle hodinu bylo nechutně přeplněné a Seohyeon se chtě nechtě musela zády opírat o Jungkooka.

Ten se upřímně zasmál. "Jsi z toho rozhozená víc než já. Každopádně vždycky se můžeš otočit a vybrat si někoho jiného, ale vzhledem k tomu, kdo okolo tebe je, tak bych ti to moc nedoporučoval. A neboj, nechám si to pro sebe. Yoongi nemusí nic vědět."

"Ty s tím nikdy nepřestaneš, co?"

"Zatím mě to baví poměrně dost, takže v dohledné době tomu tak asi bude i dál."

Seohyeon byla fakt ráda, když konečně mohli vystoupit a nikdo se už na nikoho nelepil.

"Řekni, jak velký průšvih z tohohle zase bude?" zeptala se, když už seděli u nich v obýváku a nikdo, kromě jich dvou, doma nebyl. A Seohyeon jim nedávala moc velké naděje. O sebe jí nešlo, no byl to Jungkook, kdo jednoduše pít neuměl, jenže jak mu to taky mohla zakázat? A pak to bude na ni, protože bez ní by mu ten alkohol neprodali.

"Žádný. Uděláš na Yoongiho pěkné oči a bude po průšvihu."

"Myslím, že Yoongimu to bude jedno, ale zapomínáš na Taehyunga. Na něj uděláš pěkně oči ty?"

"Vtipné. A i když bys ty oči udělala na Taehyunga, tak mám takový dojem, že by to fungovalo úplně stejně."

"Fajn. Zachráním krk sobě, ale na tebe kašlu."

"Ani si nedovedeš představit, jak si cením našeho přátelství."

"To bys teda měl, Kookie."

Nemohla se ubránit úsměvu, když viděla, jak se nespokojeně zamračil nad tím, jak ho oslovila, ale rozhodl se raději nic nenamítat.

"Heleď, ale teď s pravdou ven," začala Seohyeon na vážno. "Co s tebou je?"

"Co by se mnou mělo být?"

"Víš, když jsem tě potkala, rozhodně jsem si nemyslela, že my dva za pár měsíců spolu budeme sedět v jedné místnosti a pít. Nevydržel jsi se na mě dívat dýl jak pět vteřin, choval ses slušně a hezky sis psal u tamhle toho stolu úkoly. Jsi teď snad v pubertě, nebo co? Mimo jiné, období vzdoru už máš mít dávno za sebou."

"Dojde ti někdy, že nejsem žádné dítě, které se ze mě všichni snažíte dělat?"

"Hele brzdi, kolikrát ti mám říkat, že to není žádná limonáda?" Ignorovala jeho otázku, když viděla, jak do sebe najednou začal jednu z lahví doslova otáčet. "Takhle budeš do pár minut naprosto mimo."

"Třeba přesně o tohle mi jde. A víc se neptej, stejně bych ti nic neřekl. Radši se taky napij, ať v tom nejsem sám."

Seohyeon se proto rozhodla pro zcela jinou taktiku. Čím víc nad tím totiž přemýšlela, tím víc jí to celé přišlo podivnější. Možná, že když ještě něco vypije, bude mnohem jednodušší z něj něco dostat. A tak ho nechala a aby mu to nebylo nijak podezřelé, taky se občas napila, přestože si moc dobře uvědomovala, jak špatně po ochuceném soju může dopadnout.

"Noona," zamumlal Jungkook po pár minutách s povzdechem.

Že by?

V Seohyeon fakt na malý moment zasvitla naděje, jenže stejně rychle, jako se objevila, tak i zmizela.

"To myslíte vážně? Seohyeon?"

Ta se chtě nechtě zakuckala.

Yoongi si je oba dva měřil dost nepříjemným pohledem, zatímco Taehyung stál vedle něj a na rozdíl od Yoongiho se nejspíš dobře bavil.

"Hej, snažím se tu zjistit, jakou krizí si Jungkook prochází. Netvrďte mi, že jste si toho nevšimli."

"A to tak, že ho opiješ?"

"To chtěl on," namítla Seohyeon na svou obranu.

"To tě neomlouvá," řekl Yoongi a s tím se k nim přiblížil, zkoumající lahve, které už měly otevřené.

"To jako fakt?" zeptal se znepokojeně. "Už tři? Dej mi to," řekl a bez čekání tu poslední vzal Jungkookovi z ruky. "Teď se sebereš a půjdeš hezky k sobě do pokoje a budeš doufat, že se z toho v klidu vyspíš, i když o tom dost pochybuju. Tae?" otočil pozornost k němu. "Postaráš se o něj? Já si vezmu Seohyeon."

"Já jsem v pohodě," ozvala se.

"No to vidím. Zvedej se."

"Ty se zlobíš?"

"Co myslíš?"

Nakonec jí musel pomoct, protože jí se očividně ani nechtělo.

Co že to říkal Jungkook o těch očích?

"Nezlob se," zamumlala. "Mhh?"

"Dobrý pokus."

"Jaký pokus?" předstírala, že nechápe, co má na mysli.

"No tak radši jdeme," zamumlal a začal ji vést k sobě do pokoje. "Je mi jasný, že většinu vypil Jungkook, ale mohla bys vědět, že grapefruitové soju asi fakt není nic pro tebe. Možná soju obecně."

"Ale-."

"Buď radši ticho, jo?"

Možná v daný moment byla o něco víc citlivější než jindy, protože za jiné situace by se nad tím nejspíš ani nepozastavila.

"Co je?" zeptal se, když zpozoroval její ublížený výraz.

"Yoongi," zamumlala a pomalu ovinula ruce kolem jeho pasu. "Přestaň na mě být zlý."

Yoongi si povzdechl. "No tak to mi teda ještě chybělo. Nijak mi to neulehčíš, co?"

V odpověď jen pokroutila hlavou.

"Skvělý."