MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 32

Jak s ním mohla Seohyeon seriózně mluvit, když na ni valil ty jeho oči, zatímco přitom vypadal doopravdy jako malé dítě? No jak?

Jo, chtěla tenhle rozhovor odkládat, co jen mohla, její zbabělé já by bylo dokonce rádo, kdyby to nemusela vůbec nijak řešit, jenže to by nesmělo být Taehyunga a jeho každodenních otázek a jejích výčitek, protože čím víc nad tím přemýšlela, tím víc se taky objevovaly.

"Řekla jsi, že na to zapomeneme," zamumlal a to přesně tónem, kterým, jí to vyčítal. 

"To bys ale nesměl mít proříznutou pusu a nevykecat to Taehyungovi. A ještě se chovat, jako kdyby se skutečně nic nestalo..."

"Jsi naštvaná," zkonstatoval.

"Nejsem," řekla s povzdechem. "Jen tomu nerozumím. Proč jsi nic nepověděl?"

"Jak jsem mohl?"

"No vybral sis pro to nakonec rozhodně tu nejlepší možnost."

"Nestalo by se to, kdyby jsi nepřišla."

"Nestalo by se to, kdyby mi někdo nenapsal, že potřebuje pomoct."

Jungkook sklopil hlavu. Na to bohužel neměl co říct. Ten večer možná moc mluvil a kdyby i tolik nepil a hlídal si své věci, k tomuhle by nemuselo vůbec dojít.

"Nebyla to moje vina," promluvil pak po chvilce. "Mrzí mě to, je mi jasný, že jsem to všechno pokazil, ale jsem doopravdy rád, že jsi s Yoongim a tak to taky má být, hodíte se k sobě. Není tady nic víc co řešit."

"Ne? A co tedy hodláš dál dělat?"

"To co do teď."

"Flaška tvoje problémy nevyřeší," neodpustila si. 

"Nejsi první, kdo mi to říká," přiznal.

"A proto na tom nejspíš něco bude."

"Víš, je mi jasný, že kdyby nebylo Taehyunga, tak tady teď spolu nesedíme. Až moc se o mě stará. Taky mi řekl, že to časem přejde. Věřím mu, i když sám pořádně nevím, co to celé má znamenat."

"Nic jsi nepokazil," řekla Seohyeon po chvilce ticha, kdy oba dva byli ve svém vlastním světě s rozvířenými myšlenkami. "A taky na tebe nejsem ani naštvaná, vážně ne, nechtěla bych, aby to teď mezi námi bylo... divný."

"Já taky ne," souhlasil.

"To jsem ráda." Pousmála se. "Tak hlavně přestaň panikařit kdykoli mě uvidíš."

"Když já... um, prostě jsem nevěděl, co v ten moment dělat." Došlo mu, na co narážela. Na to ráno, kdy před ní utekl a nevylezl ze svého pokoje, dokud neodešla. "Každopádně... budu se snažit."

"Seohyeon?" 

Ona i Jungkook se jako na povel poplašeně podívali na Yoongiho, který se zničehonic, aniž by jej někdo zpozoroval, objevil v obýváku. 

Vždyť ji Taehyung ujišťoval, že Yoongi do večera nebude doma, i on sám jí to pověděl.

"Neruším vás náhodou?" zeptal se s pozdviženým obočím, když zpozoroval jejich vyděšené výrazy.

"Ne," odpověděla Seohyeon a samotnou ji překvapilo, jak klidně za dané situace vyzněla.

"Jsi si jistá? Protože to tak nevypadá."

Dobře... z čeho ji tu teď jako podezřívá?

"No co." Pokrčila rameny. "Jen jsme se s Jungkookem na dnešek domluvili, že-."

"S Jungkookem?" skočil jí do řeči.

"Jo?" hlesla, no hned vzápětí jí došlo, na co Yoongi narážel.

"Co je zase špatně?" vyhrkla k jeho velkému překvapení. "Posledně ti vadilo, že mu říkám Kookie. Fajn, dobře. Ale teď máš naopak problém s tímhle? Nebo snad s něčím jiným? Proč se na mě takhle díváš?"

"Promiň, no přijde mi to prostě divný. Co se tady stalo? Pohádali jste se? Jungkooku? Proč koukáš, jako kdyby ti uletěly včely?"

"Nech ho být." Pokroutila Seohyeon hlavou. Jungkook byl v tomhle ohledu snadný cíl a Seohyeon to od Yoongiho jednoduše nepřišlo fér.

"Z jakého důvodu se ho teď zastáváš?" Založil si Yoongi ruce na hrudi. 

"Protože nechápu, o co ti jde."

"Proč se vy dva musíte pořád hádat?" promluvil však Jungkook, čímž na sebe znovu přesunul nejdřív nechtěnou pozornost. 

"Do toho se ty vůbec nepleť," odbyl ho Yoongi. "Není to tvoje starost."

"Myslím, že je," namítl. "Tváříš se, jako kdyby ti vadilo, že tráví čas s někým jiným než s tebou. Nejdřív to byl Taehyung, teď pro změnu já."

Tentokrát to byla Seohyeon, kdo tak nějak ztratil řeč. Jungkook se stavěl na její stranu a ona věděla, že to nepřinese nic dobrého.

"A co jako?" Pokrčil Yoongi rameny. "Když řeknu, že jo, že mi to vadí, tak co? Neuděláš s tím vůbec nic a hádej proč. Protože to pořád není tvoje věc."

"Chováš se jak idiot. Někdy se fakt nedivím tomu, že s tebou nejdřív nechtěla vůbec být. Není hloupá a asi moc dobře věděla kvůli čemu."

Říct, že se strefil do onoho špatného místa, bylo nezpochybnitelné. 

Stihli zareagovat oba dva nějak stejně, když se Yoongi v onen moment rozešel jejich směrem. Seohyeon se postavila před Jungkooka snad jako kdyby ho měla před Yoongim ubránit, no účel to přece jen splnilo. 

"Budeš se za ní zbaběle schovávat?"

"Můžete mi vysvětlit, proč tady po sobě tak řvete?" Ze svého pokoje vylezl viditelně dost rozespalý Taehyung, který si je všechny měřil otráveným pohledem. "Chcete se prát nebo co? Já jsem ti tvrdil, že není dobrý nápad, abys mu to říkal, cos taky čekal," promluvil směrem k Jungkookovi. 

Mohlo se stát ještě něco horšího?

Seohyeon to přišlo tak moc absurdní.

Obávala se toho, že tohle už nikdo nezachrání. Pokud si někdo rychle nevymyslí něco hodně chytrého, tak rozhodně ne.

"Co by mi neměl říct?" 

"Ale nic, vůbec si nevšímejte toho, co jsem řekl, právě jsem se probudil a povídám hlouposti-."

"Možná, že se jako idiot chovám," Yoongi Taehyunga naprosto ignoroval, "ale ti, co ho ze mě dělají, jste vy. Takže?"

"Nechme toho," zamumlala Seohyeon. "Prosím."

Yoongi se však na ni ani nepodíval, i když stála přímo před ním a oči upíral na Jungkooka, kterého za sebou stále schovávala.

"Je mi to fakt líto, Yoongi," ozval se Jungkook.

Seohyeon nemohla uvěřit.

Ne ne ne.

Nemůže mu to povědět.

Nenápadně proto Jungkooka dloubla loktem do žeber, protože netušila, jestli si jen neuvědomuje, co skutečně to přinese, nebo je jenom blbej.

Možná to bylo i obojí dohromady.

Každopádně to směřovalo k jedné velké katastrofě.

"Týká se to tebe a Seohyeon? Počkat, proč se vlastně vůbec ptám? Vždyť je to jasný. Ostatně tohle mluví naprosto za vše. Tak ven s tím, ať se můžu naštvat."

Seohyeon ještě stihla věnovat vyděšený pohled Taehyungovi, který se Tvářil úplně stejně jako ona, než Jungkook promluvil.

"Byl jsem opilý a políbil jsem Seohyeon."