MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 38

Všechno šlo podle plánu, který Seohyeon vymyslela. Yoongi neměl ani ponětí o tom, že by se něco dělo a Taehyung zase zjistil všechny informace, které potřebovala k podání Yoongiho přihlášky.

"Víš, že podpisy by se neměly falšovat."

"Něco už jsem o tom slyšela, ale záleží na tom? Stejně je to jen papír, co nakonec někam založí a nikdo o něm nebude vědět. Říká se tomu formalita."

"Díky za objasnění. Jestli tě za to někdo zavře, do lochu s tebou jít nehodlám, to jen abys věděla."

"To je až moc dramatický závěr, nemyslíš?"

"No pořád je tady ta pravděpodobnost, že ani Yoongi z toho nebude moc nadšený a to je možná ještě ta horší varianta, než když by tě někdo osočil z falšování podpisu na oficiálním papíře."

"Počítám s tím, že bude zuřit, ale taky tak nějak doufám, že ho to do dvou hodin přejde a bude klid. Většinou to takhle funguje. V tomhle případě to teda můžou být hodiny klidně i čtyři, ale bude to dobrý. Určitě."

Doopravdy v to doufala.

A doopravdy o tom musela samu sebe nahlas přesvědčovat.

"Divím se, že na to máš pořád nervy," neodpustil si Taehyung.

"Zvykneš si. Nebo ty jsi si snad ještě nezvykl za tu dobu, co spolu bydlíte?" podivila se Seohyeon.

Vidí se každý den, jak by nemohl neznat Yoongiho výkyvy nálad?

"My se zase s Yoongim tolik nedohadujeme," prozradil. "Jungkook to má horší, ale jsou to vesměs hlouposti, když to vezmu kolem a kolem."

"Jak se má?" rozhodla se zeptat. S Jungkookem vážně dlouho nemluvila, a tak neměla ani ponětí o tom, jak se mu daří.

"Jo, dobrý. Řekl bych, že je v pohodě. A když už jsme u něj... Mrzí mě, jak jsem se tak hloupě prořekl, jenže mě by fakt ani nepřekvapilo, kdyby mu to řekl sám, Jungkook je pako."

Vypadal vážně provinile, ale Seohyeon mu to nijak nezazlívala.

"To neřeš. Možná to i bylo k něčemu dobrý. Yoongi ode mě asi potřeboval pár věcí slyšet a on si jich taky potřeboval pár uvědomit."

Bylo to poměrně seriózní téma k rozhovoru nad kuřetem a pivem, které si Taehyung vybral jako formu díků za pomoc, ale co... Bylo vlastně smutný, že nebyl nikdo jiný, komu by mohla něco takového vůbec říct.

"Otázkou je, jestli to jeho věčně pesimistická hlava dokázala pobrat."

"Věřím, že jo," usmála se. "Yoongi se doopravdy snaží."

"Jo, ale kdyby věděl, že jsme teď spolu, nijak nadšený by nebyl."

"Um, na té jeho žárlivosti je taky potřeba zapracovat," uznala, "no já mu fakt věřím, že postupem času-."

"Bude úplně stejný jako teď," skočil jí Taehyung do řeči.

"Nemá důvod žárlit."

"Neštve tě, že ti nevěří?" Z jeho tváře mohla jednoduše poznat, že to nemyslí úplně vážně, spíš se ji snažil z nějakého důvodu provokovat.

"Možná jen nevěří lidem okolo mě. A sobě. On se fakt bál, že Jungkook by pro něj mohl být nějaká konkurence, protože by snad mohl být lepší než on, i když jsem mu několikrát řekla, že pro mě to nic neznamenalo."

"Mhh, v tom případě by z tohohle našeho posezení radost vážně neměl."

"Je vidět, že se dobře bavíš, no vzhledem k tomu, že nemáš postranní úmysly, postrádají tyhle tvé poznámky smysl."

"Nemám postranní úmysly?"

"Blbče." Praštila ho zlehka do ramene, přičemž se zasmála.

"Zkazíš veškerou srandu."

"Vzhledem k tomu, o čem se bavíme, je lepší o těhlech věcech nevtipkovat."

"Jasný jasný, Yoongi je tvůj vyvolený. Chápu. Jungkook to nejspíš ještě párkrát obrečí, já mu podám kapesník a budu přitakávat na to, jak moc je život nefér. Idylka. Díky moc, Seohyeon."

"Hele, už toho doopravdy nech." Zamračila se.

Pořád se kvůli Jungkookovi cítila špatně, i když si to tak nějak vyříkali a Taehyung jí teď dostatečně naznačoval, že se ani líp cítit nemá. Ale byla to její vina? Zadala snad Jungkookovi někdy nějaký podnět? Nebo se to prostě nějak stalo a nedalo se to ovlivnit?

"Klid, prosím tě. Jen další vtip, co se mi nepovedl, neber mě ve všem tak vážně."

"A ty zase tak lehkovážně. Možná ti to teď přijde z nějaké části vtipné, ale vsadím se, že jsi se určitě nesmál, když ti Jungkook říkal, co se stalo."

"Pravda," uznal Taehyung. "Protože jsem mu to nejdřív ani nevěřil. To, že to myslí vážně, mi došlo, jakmile začal natahovat."

"Já asi úplně nechci znát detaily," zamumlala Seohyeon. "A myslím, že se oba dva shodneme na tom, že ani nemá cenu o tom víc mluvit a nějak to rozebírat."

Naštěstí jí nakonec dal za pravdu. Ostatně, byl to on, kdo na ni neustále tlačil, aby to vůbec začala nějak řešit. Pokusila se o to. A nebýt jeho špatného úsudku, nemuselo by to celé být ještě o něco víc dramatičtější.

No všechno zlé může být i k něčemu dobré. Obrazně řečeno.

Nebýt toho incidentu v obýváku a následného rozhovoru s Yoongim u něj v pokoji, kde se utápěl v rozhořčení a v pořádné dávce nejistoty, nejspíš by jí trvalo mnohem delší dobu, než by mu byla schopna říct, jak to vidí i ona. A to tak, že má Yoongiho ráda i se všemi jeho zápory. A že jich může být bezpočet. Ve výsledku pro ni stejně budou převažovat ty dobré vlastnosti. A taky to, že i on přijímá ji přesně takovou, jaká je. Se všemi chybami.