MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 20

Doma byla podivná atmosféra. Seohyeon nevěděla, co se děje, protože její táta málokdy dával najevo, když jej něco trápilo a Hyunri se na ni dívala s naštváním neustále. Každopádně si uvědomovala, že příčinou pravděpodobně byl rozhovor, který s tátou toho dne měla na obědě. Byla si tak poměrně nejistá, jelikož netušila, co se doma mohlo odehrát, zatímco byla pryč s Taehyungem.

"Myslíš si, že když si přijdeš k tatínkovi poplakat, něco se změní?"

Seohyeon rozhodně nečekala, že za ní Hyunri přijde do pokoje.

"Myslíš, si, že máš oproti mě navrch? Jsou to tvá slova proti těm mým."

"Mám za to, že můj táta je dostatečně inteligentní na to, aby nakonec poznal, co jsi zač. Protože to já jsem jeho rodina, ty rozhodně ne a doufám, že ani nikdy nebudeš. Ostatně nejsi první, která se tady pokouší o něco takového, nevyjde ti to."

"To se teprve uvidí."

"Opakuješ se, Hyunri." Protočila Seohyeon očima. "Každopádně být tebou, nebyla bych si po dnešku tak moc jistá. Řekla jsem mu všechno, úplně všechno. Budeš se muset hodně snažit, aby nad tím přivřel oči, jestli vůbec. Hodně štěstí."

Seohyeon neměla žádný velký plán, ale doufala, že by se Hyunri pod nátlakem mohla nakonec prořeknout o tom, že na ni vztáhla ruku. Její obličej už byl sice prakticky zahojený a to, co bylo ještě trochu vidět, skrývala make-upem, ale chtěla, aby si tu pomyslenou větev pod sebou Hyunri podřízla sama.

Hyunri se pak raději bez dalších slov sebrala a zmizela, načež se Seohyeon s povzdechem schovala do své postele.

Všehovšudy, byl to náročný den.

***

kookie

máš čas?

seohyeon

jo, o co jde?

kookie

můžeme se někde sejít?

prosím!

Seohyeon se podivila, protože bylo už poměrně pozdě večer a netušila, proč by s ní chtěl Jungkook v tuhle dobu někam jít.

seohyeon

stalo se něco?

co se děje?

kookie

potřebuju někam vypadnout

jsi moje jediná záchrana

seohyeon

dobře. kde se potkáme?

Bylo devět hodin a Seohyeon čekala u zastávky metra, kde se měla sejít s Jungkookem. Netušila, co se u nich doma mohlo stát, že se s ní chtěl na rychlo a takhle pozdě potkat, jistojistě to však něco určitě znamenalo, jinak si to nedovedla vysvětlit a jen doufala, že to ve výsledku nic vážného nebude.

"Seohyeon noona!"

"To se na mě tak moc těšíš?" Pousmála se. "Nebo proč dobrovolně vybíháš schody?"

"Ty si prostě nikdy neodpustíš možnost, abych se cítil trapně, že jo," zamumlal nespokojeně. "Nemám teď náladu na vtípky, tak si pojďme sednout někam, ty mi tam koupíš pití a budeš poslouchat moje problémy."

"Počkej počkej. Opravdu je to tak vážné, že ode mě očekáváš, že budu podporovat alkoholismus mladistvých?"

Jungkook si povzdechl. "Prostě pojď," řekl a s tím ji chytil za paži a rychlým krokem se začal odebírat pryč od zastávky metra.

***

"Jak tak koukám, asi je to opravdu vážné," poznamenala Seohyeon, jakmile spatřila způsob, kterým do sebe Jungkook hodil prvního panáka ochuceného soju.

"Doma je v poslední době a hlavně tedy od včerejška fakt k nevydržení. Taehyung a Yoongi se jenom hádají a já jsem ten chudák mezi nimi. Přijde mi, že ve výsledku to všechno odnáším akorát já."

"Proč se hádají?"

"Snad už úplně kvůli všemu. Každopádně na mě tak nekoukej, ty jsi totiž jeden z těch hlavních důvodů." Mezitím vším, co jí říkal, si stihl nalít další a najednou vypít.

"Hele brzdi trochu, jo? A jak to vůbec souvisí se mnou?"

Jungkook si nespokojeně povzdechl.

"Jak? Vážně jsi tak natvrdlá, nebo jsi včera tu fotku zveřejnila s naprosto nevinnými úmysly?"

"Jo, tak o to jde," zamumlala.

Tentokrát už to vypadalo, že se Jungkook vykašle na nějakou skleničku a začne pít rovnou z lahve, ale Seohyeon byla rychlejší než on, a stihla si soju posunout k sobě.

"Lezete mi fakt na nervy. Možná jsem nejmladší, ale rozumu mám víc než vy tři dohromady."

"Jasně, Kookie."

"Jungkook," opravil ji, jak jinak než s červenými tvářemi. "Přijdu si jako tvůj mladší brácha."

"A na tom je snad něco špatně?"

Na to se jen zamračil a natáhl k ní ruku. "Dej mi to zpátky."

"Ne."

"Objednám si jinou."

"Zkusit to můžeš, ale pochybuju, že ti něco prodají."

"Seohyeon." Zakňoural.

"Dobře. Ale klidni se trochu, piješ to jako limonádu. S takovou odsud neodejdeš po svých a já rozhodně nemám sílu na to, abych tě táhla k vám domů." Protože minule mu stačily jenom dvě piva k tomu, aby byl totálně mimo.

"Tak si dej se mnou, ať to tedy nevypiju celé sám."

A ne, nebyl to dobrý nápad.

Zpáteční cesta metrem rozhodně nebyla jednoduchá. Místa k sezení volná nebyla, a i přestože se Jungkook jakž takž držel, tak jakmile se dal vlak do pohybu, rovnováha mu začala dělat poměrně velký problém.

"Ach jo, tak se aspoň opři." Seohyeon začínala ztrácet trpělivost a to jim zbývalo ještě osm zastávek. Jungkook se ale naštěstí rozhodl dát na její radu a zády se opřel o dveře. Seohyeon sice nepřehlédla nápis se slovy, která naznačovala přesný opak, ale co jako...

"Doufám, že jsi to všechno pochopila." Jakmile měl totiž pevnou oporu, začal si ji vážným pohledem přeměřovat.

"Vy jste s Taehyungem fakt z jedný rodiny," zamumlala si sama pro sebe. "Jo, pokusím se to s Yoongim nějak vyřešit, ale nic neslibuju, jasný?"

Nechtěla to moc přiznávat, ale to, že nebyl den, kdy by s Yoongim neměli třeba i malý konflikt, ji trochu mrzelo. Bylo to unavující. Na druhou stranu si říkala proč. Proč se tak cítí a proč nad tím vůbec tak přemýšlí, když to nemělo nic znamenat? Proč jí na tom záleželo, když tomu vždy bylo jinak, když si tyhle emoce zakazovala? Je vůbec reálně možné, aby spolu vycházeli? Aby vůbec s někým dokázala vycházet. Protože teď to bylo na takovém mrtvém bodě, kdy k sobě jeden druhého nechtěl za žádnou cenu pustit, přestože o toho druhého měli starost.

"Ne, právě, že mi to slíbíš," namítl. "A radil bych ti, abys hned souhlasila, protože jinak ti tu začnu dělat ostudu, nemám zábrany."

"No... tomu bych ve tvém momentálním stavu i věřila."

"Jsem rád, že si rozumíme."