MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 7

"Ty jako nejdeš do školy?"

Samozřejmě, že pozornosti Hyunri neunikla. Akorát si totiž začala připravovat snídani, když za ní přišla, aby jí mohla otravovat.

"A ty jako nejdeš do práce? Počkat," naoko se zarazila. "Ty vlastně žádnou nemáš. Promiň, já zapomněla, že tě živí můj otec."

"Jsi nevychovaný spratek."

"Nemyslím si, že ty jsi o něco lepší, než já. Každopádně abych odpověděla na tvou otázku, ne nejdu do školy. A zkus o tom něco říct tátovi, rozhodně ti to žádné zadostiučinění nepřinese."

Když se ráno probudila, tak představa, že by se měla zvednout a jít si na několik hodin sednout do školy, byla neúnosná, a tak zatáhnout jeden den pro ni najednou nebyl žádný problém. Nemluvě o tom, že neměla žádný důležitý předmět, na němž by nutně potřebovala být a poslouchat výklad učitelů. Měla naprosto nulovou motivaci.

"I tak mu to povím," namítla však Hyunri, no Seohyeon se usmála.

"Posluž si."

Když se pak i se snídaní vracela do pokoje, ještě za ní Hyunri něco volala, ale pro Seohyeon to bylo jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. A protože věděla, že si Hyunri její vynechání školy nenechá pro sebe a s radostí vše otci vyslepičí, jen aby z toho mohla mít Seohyeon nějaké problémy, rozhodla se jednat dříve, než ona a poslala tátovi zprávu s vysvětlením, že jí není dobře a že se necítila na to jít do školy. Nezapomněla také připomenout tu ránu dveřmi, po níž jí i navzdory pár uplynulým dnům, stále ještě občas zabolí.

A jo, prošlo jí to.

***

"Můžeš mi to laskavě vysvětlit?"

Seohyeon tak nějak počítala s tím, že se Yoongimu druhého dne nevyhne. Obzvlášť potom, co jí ten předchozí opět neúspěšně psal. Byl na ni pochopitelně naštvaný, ale jí to bylo nějak jedno.

"Čekal jsem na tebe docela dlouho, tak bych si snad zasloužil vědět, proč jsi se na mě vykašlala."

"Tohle tvé přesvědčení úplně nesdílím."

"Ne?" Pozvedl obočí. "Ne, že by mi to bylo líto, ale možná bys trochu měla zapracovat na tom tvém přístupu. Ke všemu."

"Že to říkáš zrovna ty, tak si to rozhodně vezmu k srdci. Na co si to vůbec hraješ?"

"To bylo slabý, Seohyeon. Slyšet pravdu pro tebe nejspíš není jednoduché. Jenže do klína ti jen tak nic samo nespadne a ani svět ti nebude ležet u nohou. Přenes se přesto a přestaň si hrát na uraženou, budeme si pak rozumět."

"Tak to mě opravdu motivovalo."

"Seo-."

"Co jsi to vlastně tehdy říkal?" skočila mu do řeči. "Že se mnou nehodláš strávit víc jak týden, mám pravdu, že ano? Myslím proto, že nám jaksi vypršel čas. Díky za tvou pomoc a... měj se."

Myslela si, že teď už od něj konečně bude mít pokoj, ostatně měla jeden z dalších mnoha špatných dní a Yoongi to tak trochu víc odnesl, jenže se tak, jak předpokládala, k jejímu velkému překvapení nestalo. Buďto jej opravdu naštvala, nebo jen chtěl pokračovat v jejich hádce, jinak si nedovedla vysvětlit, proč držel její zápěstí a kamsi ji vedl, přestože mu svůj protest dávala značně najevo.

"Co děláš? Mohl bys mě pustit?" Pokusila se mu svou ruku vykroutit. "Děláš scénu a lidi se dívají."

Opravdu, Seohyeon si uvědomovala těch několik pohledů, co jim byly věnovány, zatímco ji Yoongi za sebou doslova vlekl.

"Ty jsi si začala, tak si teď nestěžuj," odsekl jí však. "A přestaň se cukat, chci jen, abychom si to mohli v klidu vyřešit, tak pojď."

"V klidu vyřešit? To ne-."

"Mlč už prosím tě. Aspoň na chvíli."

Nijak nekomentovala fakt, že má Yoongi klíče od školní zkušebny, kam jak věděla, mělo přístup jenom pár lidí a že ji vzal právě tam, aby jí podle všeho mohl vrátit to, jak jejich hádku vyprovokovala.

Jenže... znovu se spletla.

"Co se děje?" zeptal se, jakmile za nimi zavřel dveře.

Seohyeon se na něj musela dívat dost nechápavě, protože svou otázku během pár vteřin opět zopakoval, když se mu nedostáválo nic jiného, než zmatené reakce.

"Neptám se tě na, jakou máš náladu, protože podle všeho příšernou, ale na to, jestli je všechno v pohodě."

"Jasně, že jo," odpověděla.

"Vážně? Kdyby tomu totiž bylo tak, jak tvrdíš, nekopala by jsi kolem sebe. A teď neřeším to, cos mi řekla na chodbě, slyšel jsem už mnohem horší věci, ale nejspíš ti tvé problémy i natolik zaměstnávají hlavu, že nejsi schopna se ani pořádně soustředit, když je to potřeba."

"A co? Každý má problémy a každý nad nimi přemýšlí. Nechápu, o co se snažíš. A pokud se vrátím k tomu, co jsem ti pověděla, mám za to, že jsem se vyjádřila dost jasně. Nepotřebuju tvou pomoc."

"Ne, to nepotřebuješ," uznal a Seohyeon se ve tváři na malý moment mihlo překvapení. On s ní souhlasil? "Matika rozhodně není tvá slabá stránka, i když děláš úsměvné chyby, ale mohlo tě napadnout, že problém je nejspíš někde jinde než v tom, že bys snad něčemu nerozuměla."

"Nebaví mě to."

"V tom to taky není," namítl Yoongi. "Jinak bys dobrovolně nedělala testy do pokročilých."

"Tak jsem změnila názor. Vážně nechápu, o co ti jde."

"O to, že ten čas nám jaksi ještě úplně nevypršel."