MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 34

Seohyeon zase osaměla.

Byly to jen dva dny, co se její táta doma zdržel, než jí sdělil, že zase odjíždí pryč. Tvrdil, že pracovně a Seohyeon by to možná i věřila, protože byl přesně tím typem člověka, co se prací rád zavalolal, ale z nějakého důvodu se nemohla ubránit myšlence, že v tom úplně tak práce není, zato spíš nějaká žena.

Raději se však rozhodla nahlas nic nekomentovat a všechny poznámky si nechala pro sebe. Ani spolu ještě ani nemluvili o tom, co se přihodilo s Hyunri a nebylo těžké poznat, že jejímu tátovi se do toho ani nechce, a pro jistotu tak nevyzvídala. To poslední, co by jí ještě chybělo, by byly hádky doma.

Jenže v tom prázdném domě se cítila strašně. Nesnášelo to, jak zbytečně velký byl. I pro dvě rodiny to bylo až příliš moc prostoru, co teprve pro dva lidi, z nichž jeden je věčně pryč. Mohla by mít sice všechno, na co by si vzpomněla, ale ve výsledku by to stejně nic neznamenalo. Když je člověk sám, je sám a může se mít po materiální stránce sebelíp, nic to nemění.

Jenže teď měla Yoongiho.

"Jak to, že jsi zase sama?"

"Říkala jsem ti, že táta hodně pracuje."

Nejdříve trvala na tom, aby to byl Yoongi, kdo přijde, ale jeho odpověď, že je až moc líný na to, aby jel půl hodiny metrem a pak aby ještě šel nějaký kus pěšky, jí nedávala jinou možnost, než že ona musela vyrazit za ním. Vlastně ji to ani nepřekvapovalo, co taky od něj mohla čekat, ale svým způsobem jí to ani nevadilo, ve výsledku byla spíš ráda, že mohla z jejího domova zmizet.

"Ne, že až tolik," namítl.

"Sama jsem to nečekala." Pokrčila rameny. "Jednoho dne prostě přijde a řekne, že zítra bude pryč, v tom lepším případě teda. Někdy je to i z hodiny na hodinu."

"Když to takhle říkáš, zní to, jako kdyby to bylo naprosto v pohodě."

Seohyeon se usmála. "Je přesvědčený, že to, co dělá, je to nejlepší, co dělat může."

"Bylo to takhle vždycky?"

Souhlasně přitakala, zatímco si byla jistá tím, že se nechce zeptat na nic jiného než na její mamku. A protože zrovna o ní doopravdy mluvit nechtěla, pokusila se hovor stočit jiným směrem.

"Kde jsou vůbec ti dva?" zeptala se.

"Taehyung je v práci a Jungkook nevím, od rána jsem ho vlastně neviděl, takže je mi to podle všeho úplně jedno."

"Doufám, že jsi na něj hodný."

"To jsem vždycky." Ušklíbl se.

"No právě," zamumlala.

"Ani vlásek bych mu nezkřivil. I když si pořád myslím, že by si to po tom, co udělal, zasloužil."

"Dohodli jsme se, že se k tomu nebudeme vracet. Jen jsem se chtěla ujistit, že ho moc nešikanuješ."

"Tvoje starost o něj mě rozčiluje."

"Nikdy mě nenapadlo, že zrovna ty bys mohl být takhle žárlivý."

"Mám k tomu důvod. Zapomněla jsi snad?"

"Nemáš a pochopitelně, že nezapomněla. Pochybuju totiž, že na mě ještě někdy vůbec promluví." Řekla to samozřejmě s nadsázkou, ale věděla, že už to nebude jako dřív. Alespoň ne hned. Za ten týden, co se neviděli, si ani jednou nenapsali a to předtím bylo vcelku na denním pořádku.

"To by bylo úplně nejlepší," souhlasil však Yoongi.

"Nevěřím ti, že tohle pořád myslíš vážně."

"Když bych řekl, že ano, tak by ses určitě naštvala a vzhledem k tomu, že jsi tu teprve asi jenom tak patnáct minut, nebudu to riskovat a radši řeknu, že si dělám srandu." 

"Úžasný smysl pro humor," nemohla si odpustit.

Navzdory tomu, že se neustále provokovali a snad nebyla ani půl hodina, co by byli v klidu, čas utíkal hrozně rychle, a jejich domácí idylka brzo skončila.

"Co je?" Zamračil se Taehyung. "Jestli chcete být sami, tak si běžte pryč, ale já jsem unavený, takže se tady pěkně natáhnu, pustím si televizi a budu odpočívat. Navíc, fakt nevypadáte, že byste měli rozdělané něco soukromého, tak nechápu, proč na mě oba dva tak blbě zíráte."

Bylo něco kolem půl sedmé večer, když přišel a doopravdy nevypadal, že by měl energie na rozdávání.

"Myslím, že dneska nemá zrovna svůj nejlepší den," zamumlal Yoongi směrem k Seohyeon. 

"Nechceš se jít raději prospat?" zeptala se proto Seohyeon. "Stejně to vypadá, že tu každou chvilkou usneš a tvůj pokoj přece jen bude lepší volba."

"To by bylo super, ale čekám, až se vrátí Jungkook." A s tím se vyčítavě podíval na Yoongiho, který zase dělal, jako kdyby se ho to vůbec netýkalo.

"O co tu jde?" Seohyeon rozhodně nemohla skrýt své podezření.

"Zkus se zeptat jeho." Pokýval Taehyung na Yoongiho.

"Myslela jsem, že jsme se nějak domluvili."

"Snažím se," bránil se Yoongi v okamžiku, načež si vysloužil posměšnou reakci od Taehyunga.

"Jo, a proto radši Jungkook na celý den zmizel, jen aby tady s tebou nemusel být sám."

"Jak mi to vysvětlíš?" Seohyeon rozhodně nechtěla, aby se Jungkook a Yoongi dohadovali. Ani nechtěla, aby si na něm Yoongi vyléval svůj vztek. Na jednu stranu asi chápala, že si nemůže pomoct, ale doopravdy si myslela, že už to spolu vyřešili. 

"Fajn." Povzdechl si Yoongi. "Nejspíš nejsem úplně nejmilejší, ale já se fakt snažím."

"A výsledky jsou vidět," neodpustil si další sarkastickou poznámku.

"V rámci svých možností se snažím."

"V rámci tvých dost omezených možností," opravil ho Taehyung důrazně.

"Hlavně se prosím nehádejte," promluvila Seohyeon. Vážně nestála ještě o tohle. "Věřím, že se snažíš," obrátila pak svou pozornost hned k Yoongimu. "Ale Jungkook... Víš, jaký je."

"Je mi úplně jedno, že ho máte pořád za dítě a že máte oba dva tendence ho rozmazlovat, ale já mám sakra právo na to, abych na něj byl naštvaný. Může se sebevíc vymlouvat na to, že byl opilý, ale tak jako tak to nic nemění, není to žádná polehčující okolnost. Tak mi teda promiňte, že nejsem vůbec nadšený z toho, že mi dělá do holky."

Taehyung protočil očima. "Uklidni se, jo? Děláš, jako kdyby ti snad měl Seohyeon vzít. Ty sám bys měl moc dobře vědět, že něco takového se nestane a je jen smutný, že tě v tom musí ostatní přesvědčovat."

Yoongi však na něj nijak nereagoval a jen upíral nic neříkající pohled na Seohyeon.

Jako kdyby mu v podstatě netvrdila to samé...

"Ty jsi vážně trouba," zamumlala, no k jeho překvapení jej objala a on ani na malý moment neváhal a doslova ji u sebe schoval.

"Sice bych použil úplně jiné slovo, ale jo," ozval se znovu Taehyung. "A k tomu má ještě fakt kliku. Neuvěřitelný."