MATCH MADE IN HELL | myg ✔

Kapitola 23

Seohyeon to trvalo dobrých devět dní, než se konečně odhodlala k tomu, aby něco udělala. Přesněji řečeno, sebrala se a začala konat.

Sama tak nějak nemohla uvěřit, že stala před dveřmi jejich apartmánu a čekala, až jí někdo otevře dveře. Tak trochu doufala, že to nebude zrovna Yoongi, ale snažila se připravit na všechno. Vždyť tu byla hlavně kvůli němu, chtěla si s ním zkusit promluvit.

"Noo, tebe jsem tu teda nečekal." Taehyung byl překvapený, když Seohyeon spatřil a nesnažil se to nijak skrývat. "Tak po kom z nás se ti stýskalo nejvíc?"

"Nevím, jestli zrovna stýskalo, ale přišla jsem za Yoongim. Je tady?"

"Ne," řekl však Taehyung k jejímu zklamání. "Ale měl by být každou chvilkou zpátky, tak tu na něj můžeš počkat."

Kdyby odmítla, nejspíš by jí to zabrala další týden, než by se znovu odhodlala sem přijít, a tak raději souhlasila.

"Jak se vůbec máš?" zeptal se Taehyung, který se k ní rozhodl připojit v jejím čekání.

"Ráda bych řekla skvěle, vzhledem k tomu, že jsou konečně prázdniny a tak, ale... Já vlastně ani nevím. Mám se tak nějak všelijak."

"Tak ono to svým způsobem dává smysl."

"Prosím?"

"Mluvil jsem s Kookem, když od tebe přišel."

"Že mě vůbec překvapuje, že to vykecal."

"Byl z toho docela rozčarovaný, není divu. Ono bavit s tvrdohlavými lidmi, jako jsi ty a Yoongi, není zrovna nejjednodušší."

"To teda není zrovna kompliment," zamumlala Seohyeon.

"No není lehké vás navést tou správnou cestou, co si budeme povídat."

"Správnou cestou? Jak ty nebo Jungkook můžete vědět, co je ta správná cesta?"

"A jak to můžeš vědět ty nebo Yoongi?"

"Um, na to asi nemám co namítnout."

"Doufám, že jsi sem nepřišla jen proto, abys ho poslala do háje."

"Ne, to ne," ujistila ho. "Chci mu jen vysvětlit, jak se věci mají a proč-."

"Tak to si teda fakt rád poslechnu."

Seohyeon i Taehyung oba dva překvapeně hleděli na Yoongiho, který se zničehonic objevil.

"Ahoj." Jako první se vzpamatoval Taehyung. "Jak vidíš, máš tu návštěvu."

"Jo, všiml jsem si."

"Tak na co čekáš?" Taehyung ji doslova propaloval pohledem a Seohyeon chtě nechtě začala panikařit. Taehyung vypadal, že je připraven jí znepříjemnit život všemi možnými způsoby, pokud Yoongimu ublíží, a tak se jen sama sebe s panikou ptala, zda je to doopravdy tak vážné. A docela ji děsila možnost, že to vážné je.

"Můžeme si promluvit?"

Yoongi na souhlas kývl hlavou a rukou ji pobídl, aby šla za ním.

"Dlouho jsme se neviděli," poznamenal, jakmile zmizeli v jeho pokoji a byli z doslechu Taehyungových uší.

"Jo, já... potřebovala jsem nějaký ten čas sama pro sebe."

Yoongi jen chápavě něco zamumlal a podle všeho čekal, že to bude ona, kdo v jejich rozhovoru bude pokračovat. Ostatně, to ona přišla za ním a chtěla si promluvit, on jen souhlasil. 

"Takže?" Musel to být nakonec stejně on, kdo se po chvilce rozhodl narušit to ticho mezi nimi, protože Seohyeon se k tomu podle všeho vážně neměla.

"Promiň, úplně netuším, jak začít," vysvětlila. "Já nevím, jestli si to uvědomuješ, ale nemůžeš se mě jen tak mezi řečí zeptat, jestli bychom někdy měli nějakou šanci. To prostě nejde. Copak nevidíš, jak neschopní v tomhle oba dva jsme?"

"A proč bych se tě nemohl zeptat? Kdybych to neudělal, k čemu by to vedlo? Že by ses zeptala ty? O tom dost pochybuju. Promiň, jestli tě to rozhodilo, ale já jsem prostě řekl to, co jsem říct chtěl a je jen na tobě, jak s tím naložíš."

"Jenže ty jsi nikdy... Fajn, všechny ty řeči Taehyunga a Jungkooka byly skoro na denním pořádku, ale jak jsem sakra mohla vědět, že je za tím fakt něco víc? Yoongi, ty jsi mi nedal jediný podnět k tomu, abych si myslela opak. Nic ti nevyčítám, ale nemám ani ponětí o tom, co teď ode mě čekáš."

"Proč to zase celé směřuje k hádce?" zamumlal Yoongi. "Pojď sem," řekl a natáhl k ní ruku, kterou Seohyeon přijala, načež ji dovedl k jeho pracovnímu stolu, za který ji posadil a Seohyeon ho jen nechápavě sledovala, jakmile se sklonil a tím srovnal úroveň jejich očí.

"Myslíš si, že já vím, co dělat?" zeptal, no vzápětí se neubránil smíchu. Zněl poměrně zoufale. "Vůbec. Ale proč se aspoň trochu nesnažit? Já tě mám rád a zkus mi říct, že ty mě ne."

Mlčela.

Jasně, že jí na něm záleželo, ale nebyla si úplně jistá tím, že by v tom mohlo být něco víc.

"Uvědomuješ si, že nás to bude stát všechny nervy a že se ve výsledku pravděpodobně akorát povraždíme?"

"Jo, s tím počítám." Zasmál se znovu.

"Super."

"Nech toho." Protočil očima. "Mhh?"

"Mhh."