Vampire boys

*4*

Viktorie:
Vzbudila jsem se v nějaký posteli Počkat , ta postel není moje. Porozhlédla jsem se po pokoji Ani pokoj není můj . Posadila jsem se a podívala se na sebe A toto není moje triko. Co se tu sakra děje? Zkoušela jsem přemítnout , co se stalo večer Ztratila jsem se , zakopla a spadla. Poté jsem usnula. Ale předtím,... Rychle jsem se podívala na své ruce. Byly obvázané. Furt jsem si prohlížela své ruce. Někdo otevřel dveře a já zvedla hlavu. Stál tam člověk , kterého bych nejmíň čekala. Stál tam Martinus Gunnarsen. Usmíval se na mě On něco fetuje? ,,No , konečně jsi se vzbudila." uchechtl se a sedl si na židli ,,C-co?" vykoktala jsem ,,Spala jsi. To je normální." řekl jako bych byla nějaký debil Né , já vůbec nevím , že lidé spí ,,Wau , to jsem nevěděla." řekla jsem ironicky ,, Hele klidu , jo?" zkřížil si ruce na hrudi. Protočil jsem oči a zase se podívala po pokoji ,,Hledáš něco?" zeptal se a podzvedl obočí ,,Jo , svoje oblečení." řekla jsem a vstala. On se uchechtl a podal mi jeho mikinu ,,A co s ní?" ,,Obleč si ji , je zima." ,,Cože?" ,,Dělej." protočil očima. Já si ji od něj vzala a oblíkla si ji ,,Fajn , kde mám boty?" zeptala jsem se a on mi ukázal ke skříni. Vzala jsem si je a obula,,Fajn a ten zbytek?" ,,To jsem musel vyhodit. Vůbec nic z toho nezbylo." ,,Cože?! A ty jsi mě vyslíkl!" vykřikla jsem po něm. On pokrčil rameny Jako je on normální?! On mě viděl v podprsence! Vzala jsem nejbližší předmět a hodila ho po něm. Pro jeho smůlu to byla skleněná koule. On ji chytil a položil ji na stůl. Podíval se na mě a výtězně se na mě ušklíbl. Byla jsem vzteky bez sebe. Vzala jsem polštář a tím polštářem jsem ho začala mlátit ,,Ty úchyle jeden! Ty nemáš právo , mě co vyslíkat!" ,,Uklidni se." řekl a dal si ruce před hlavou , aby si ji bránil ,,Já se mám uklidnit?! Ty debile jeden! Ještě jednou mi něco takovýho uděláš , tak tě na místě zabiju." ,,To těžko." vylítlo z něj ,,Jak těžko?! Chceš to vidět." ,,Ne , okey věřím ti." ,,Ale já tobě ne. Jseš úchyl!" křičela jsem po něm a furt ho mlátila. On mě chytil za obě zápěstí a natlačil mě na zeď. Mí ruce mi dal vedle mí hlavy. Byli jsme u sebe blízko ,,Nebýt mě , tak furt ležíš v lese. Mrtvá. Takže buď rád , že jsem tama procházel." zašeptal a zadíval se mi do očí. Úplně jsem se v nich ztratila Jeho oči jsou tak tmavý , tak temný , ale přitom nádherný. Nevím jestli se mi to jen zdálo , ale on se ke mně ještě přibližoval. Otevřely se dveře a někdo vstoupil. Martinus se rychle odemně odtáhl a zadíval se na dotyčnou osobu. Byl to jeho bratr Marcus. Zrychleně jsem dýchala. Marcus se na mě díval překvapeně. Pak jeho pohled přesměroval na jeho bratra a zamračil se. Nebylo to normální zamračení , ale opravdu strašidelný. Vypadalo to jako by měli nějakou telekomunikaci. Oba se mračil a furt se dívali do očí Co to je? ,,Ehm no , já už půjdu domů." přerušila jsem to hrobový ticho. Oba zamrkali a podívali se na mě. Vypadali , jakoby se probrali z tranzu ,,P-proč?" zeptal se Martinus. Marcus se na něj otočil a měl výraz ,Co to kurva meleš?' ,,No , teta se určitě o mě bojí." prohrábla jsem si vlasy. Marcus se úplně zasekl. Zavřel pevně oči a ruce zaťal do pěsti ,,Ehm , tak pojď já tě doprovodím." řekl Martinus , chytil mě a rychle mě vlekl pryč z pokoje. Sešli jsem schody a zamířili k vchodovým dveřím ,,Ve škole ti to vrátím." řekla jsem a ukázala na oblečení ,,Ne , v klidu si to nech." mávl rukou ,,Tak dík a díky za to všechno." ,,Nemusíš." usmál se na mě ,,Já už jdu , tak ahoj." zamávala jsem mu a rozběhla jsem se k mému domu,...

Martinus:
Rozběhla se pryč a já rychle zavřel dveře. Rozběhl jsem se do svého pokoje Ne , ne , né. Kde je Marcus! Šel jsem se rychle podívat do všech pokojů. Nikde ,,Marcusi!" křikl jsem. Žádná odezva. Podíval jsem se z okna a viděl ho venku. Šel pomalu , pak zrychloval a pak začal nabírat svoji rychlost. Viktorie! Rozběhl jsem se z domu a snažil chytit Marcuse. Ještě , že jsem rychlejší. Dohonil jsem ho a svalil na zem ,,Nech toho! Může nás někdo vidět." křikl jsem na něj ,,Tak ho zabijeme , o co go." zeptal jsem a podíval se na mě. Měl zase modrý oči ,,Ty jsi nešel lovit!" ,,Ne." ,,Tak pojď. Jdeme si zalovit." řekl jsem prosebním tónem ,,Fajn , já si beru tu holku a ty si někoho najdi." usmál se na mě jako šílenec ,,Ne! Ji se ani nedotkneš!" zařval jsem na něj. Vstal jsem a táhl ho do lesa. Hned jsem ucítil nějaké zvíře. Marcus očividně taky a za tím pachem se rozběhl. Já se rozběhl za ním. Pochvilce jsme viděli velkého medvěda. Kývli jsme na sebe a vrhli se na něj. Já ho svalil a Marcus se hned zakousl do tepny. Medvěd zařval. Jeho krev trochu vystříkla Radši si dám taky , nechci skončit jako Marcus. Zakousl jsem se do druhý tepny a začal sát. Cítil jsem jak sílím. Všechny moje smysly zbystřily. Slyšel jsem líp , viděl a cítil. Odtáhl jsem se a podíval se na Marcuse. Měl furt modrý oči , ale teď je to v pořádku. I já je mám modrý. Cítil jsem , jak mí špičáky jsou venku. On se na mě podíval a usmál se ,,Lepší?" zeptal jsem se ,,O dost. Dík brácha." usmál se ještě víc ,,Sourozenci si pomáhají , ne?" uchechtl jsem se ,,Ještě , že dneska nesvítí slunce." řekl Marcus a podíval se na nebe. Sedl jsem si naproti němu. Oba jsme byli vedle medvěda , který byl vysán. Podíval jsem se na medvěda ,,Jsme nestvůry." zašeptal jsem ,,Nemůžeš to brát takhle." řekl Marcus. Otočil jsem se na něj ,,Co kdyby jsme ublížili člověku?" ,,Nebýt tebe , tak je Viktorie mrtvá." uchechtl se ,,Nooooo , hňupe." zasmál jsem se ,,Proč jsi začal zase šílet?" zeptal jsem se ,,Ona krásně voní. A když si ty vlasy prohrábla , tak ta vůně se ještě víc rozprostřela. A ještě ji praskl strup a tekla ji krev. Tys to necítil?" ,,Cítil , ale,..." ,,Co?" ,,Já nevím. Jakoby jsem ji neměl chuť , nebo měl , ale,.... Já nevím. Já když jsem ucítil její krev , tak mě ty oči nezmodraly , nic. A když jsem ji tam viděl ležet , tak jsem se modlil , aby žila. A když jsem ji obvázal ty ruce , tak jsem ji pak přikryl a to všechno , tak mě chytla kolem pasu a přitulila se ke mně. Mě polilo úplný teplo po celým těle. Já nevím , co mi je." zakýval jsem hlavou a položil si ji mezi kolena ,,Mám pocit ji furt chránit." zamumlal jsem ,,Brácha, já nevím , ale možná ses,..." nedořekl to , protože jsme slyšeli praskání větviček. Lovci. Podívali jsme se na sebe ,,Marcusi , nesmí nás vidět u toho medvěda." řekl jsem , když jsme navázali telekomunikaci ,,Tak rychle utečeme nebo vyšplháme na strom." podíval se na strom nad námi ,,To nás uvidí , utečeme." řekl jsem a zvedl se. Marcus se také zvedl a oba jsme se rozběhli dom.