Vampire boys

∆2∆

Viktorie:
Ležela jsem na Tinusově nahé hrudi a odpočívala. No, spíš jsem jen přemýšlela ,,Tini?" ,,Hm?" zabručel. Já si na něj lehla břichem a prohrábla mu vlasy ,,Příště se musíme víc krotit. Nebudeme každý den kupovat nový peřiny, polštáře a madraci." zasmála jsem se a on taky ,,Jenže bude to čím dál vášnivější a vášnivější." při každém slově se ke mně přibližoval, až naše rty spojil v jedny ,,Nespí nějak dlouho?" odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se na dveře ,,Upíří děti potřebují více spánku, než normální děti. Patnáct hodin spánku potřebují. A ona usnula než jsi ses probudila. Takže do zítřka, pravděpodobně, máme klid." vzal do svých rukou mé vlasy ,,Měli by jsme to říct mé tetě. Že jsem upír." ,,Ta bude mít radost." řekl ironicky a protočil očima ,,Jsem její neteř. I když jsme se pohádaly." ,,Mám návrh, až se malá vzbudí, tak tam můžeme skočit. Akorát musím ještě skočit do obchodu ti koupit oční barevný čočky." ,,Beru." řekla jsem a políbila ho na tvář.
Když jsem uklízela koupelnu, tak se z dětského pokoje ozval pláč malého dítěte. Sundala jsem si rukavice a odešla tam. Malá Thea brečela a v ručičce svírala dečku, kterou mi dala máma ,,Broučku, máma je u tebe." vzala jsem si ji do náruče. Chvilku jsem s ní pohupovala do strany, aby přestala brečet, a pak ji dala na přebalovací pult ,,Ale kdo nám to udělal bobeček?" zasmála jsem se a dala ji novou plínu ,,Asi budeš mít i hlad, že? Ale prvně se musíme zeptat tatínka, co jsi vlastně papala. A jestli tě můžu nakojit sama." vzala jsem si ji do náruče a šla s ní do obýváku, kde Martinus četl nějakou knihu ,,Podívej se, kdo se nám tu probudil." řekla jsem, aby si nás všimnul. Zvedl hlavu a hned se usmál ,,No dobré ránko." položil knihu a došel k nám. Thee dal malinkou pusinku na hlavičku a mě políbil na čelo ,,Myslíš, že ji můžu nakojit?" podívala jsem se mu do očí ,,Vůbec nevím, ty patříš mezi výjimečné případy." pokrčil rameny ,,Tak já to zkusím." řekla jsem a šla se posadit na sedačku. Když se na mě Thea přisála, tak jsem doopravdy cítila, jak něco saje ,,Tini, já mám asi mateřské mléko." řekla jsem údivem ,,Opravdu? To je úžasný. Víš, co mě napadlo? Že by jsme mohli napsat knihu o upírském mateřství." ,,Když na to bude čas." pokrčila jsem rameny. Thea se odtáhla a já se znovu oblíkla ,,Půjdeme k tý tetě?" zeptal se Martinus a opřel se o zeď,,Jo. Já ji obleču a můžeme vyrazit. Máme kočárek?" ,,Všechno máme." zasmál se a někam odešel. Já Thee dala čepičku, mikinku a bundičku a odnesla jsem ji do přízemí, kde měl být kočárek ,,Vzal jsem ještě plíny na víc." zvedl tašku a ukázal na ni. Já přikývla a položila Theu do kočárku. Obléka jsem si béžový kabát a nazula si tenisky. Martinus mezitím vyjel s kočárkem a ulici. Když jsem doběhla, tak jsme vyšli. Bavili jsme se o svatbě, kdy a kde bude. Procházeli jsme kolem hloučku ženských. Všimla jsem si pár známých tváří. Byla tam Jess s Nicol? Cože?! Přistoupila jsem k Martinusovi blíž ,,Tam je Jess s Nicol. A to se nesnášely." pošeptala jsem ,,Hm, jsou to už dva roky. Časy se mění." pokrčil rameny a dál kočárek táhl ,,Vidíte to. Určitě ji je teprve osmnáct a už má děcko. Jak směšné." řekla výsměšně Nicol. Já se napjatě nadechla a snažila to ignorovat ,,Podívejte se na ni, vždyť vypadá jako děcko a má děcko." ,,Nevšímej si toho." pošeptal ke mně Martinus a pohladil mě po zádech ,,Vždyť to dítě musí být škaredé." zasmála se Jess a to už jsem nevydržela. Otočila jsem se a došla k nim ,,Nevadí mi, když narážíte na mě. Ano, jsem na dítě ještě mladá, ale to je snad jedno! Ale nikdo, opakuji, nikdo nebude narážet na MÉ dítě!" křikla jsem po nich. Ony se na mě vykuleně dívaly a pak se rozesmály. Já se zamračila a zahleděla se do očí Jessicy. Cítila jsem její tep, jak se pomalu zrychluje. Ona se přestala smát a zahleděla se mi do očí ,,Ještě jednou něco takového vyslovíte, tak vás zabiju." pošeptala jsem. Její tep se zrychlil až šel vidět, jak na krku pulzuje. Začala jsem mít žízeň. Chtěla jsem se jí zakousnout do krku a vysát z ní život. Polkla jsem a zatřepala hlavou To nesmím udělat. Zavřela jsem oči a zadržela dech ,,Rozumněly jste mi?" otevřela jsem oči. Všechny přikývly a já se vrátila k Tinusovi, který se na všechno jen udiveně díval ,,Já chvíli myslel, že je doopravdy zabiješ." pošeptal ke mně když jsme pokračovali v cestě ,,Nikdo, opakuji, nikdo se mi nebude srát do rodiny." zavrčela jsem a ukázka varovně ukazováček ,,Dobrá." zasmál se.
Stáli jsme před dveřmi. Nějak jsem nemohla zazvonit a říct své tetě, že jsem upírem ,,Děje se něco?" zeptal se Tinus a pohladil mě po zádech ,,Připadá mi to jako včera, kdy jsem sem dojela. A doopravdy to jsou dva roky. Dva roky, co žiji ve světě, v kterém jsem měla žít už od malička." vydechla jsem. Martinus mi položil na mé ramena ruce a lehce mi je mnul. Natáhla jsem ruku a zazvonila. Slyšela jsem kroky, které se blížily čím dál víc. Otevřely se dveře, kde se objevila Jenny. Sjela mě pohledem a pousmála se ,,Žiješ." pošeptala a objala mě ,,Je-Jenny já..." odtáhla jsem se od ní a podívala se jí do očí ,,Taky jsi jedna z nich, že ano?" ,,Můžeme s tímto tématem dovnitř?" ,,Jistě, pojďte." otevřela dveře víc ,,Vem malou a nech tu kočárek." otočila jsem se na Tinuse. Ten přikývl a učinil. Já vešla dovnitř a sundala si boty ,,To je tvá dcerka?" zeptala se Jenny, když Martinus vešel za námi ,,Ano, jmenuje se Thea." přikývla jsem a vzala si ji do náruče. S Jenny jsme odešli do obýváku, kde jsme se posadili na gauč. Tinus se zamračil a podíval se na mě Tady někdo je? Řekl si asi sám pro sebe. Já se začala soustředit a také jsem někoho cítila ,,Jenny, ty nebydlíš sama?" podívala jsem se na ni nechápavě ,,Ne, nebydlí." ozvalo se ze schodů. Já s Tinusem jsme se za tím hlasem otočili ,,Wille? Co tu děláš?" ,,Bydlím, jak vidíš. A já jak vidím, tak jsi také upírem." sešel poslední schody a zastavil se ,,Jinak to asi nešlo." pošeptala jsem ,,Ale ano, šlo. Kdyby sis nechala vzít to monstrum!" křikl. Martinus se prudce postavil ,,Takhle o mém dítěti mluvit nebudeš!" křikl na něj na oplátku ,,Ale copak, nedávno jsi říkal to samé. A najednou je to tvé dítě!" řekl výsměšně a Martinus zatl pěsti ,,Mé dítě to bylo od začátku." zavrčel potichu ,,Sám jsi Viky přemlouval, aby šla na potrat. Tak teď ze sebe nedělej svatouška!" ,,Nechte toho." řekla jsem klidně, protože jsem držela Theu v náručí. Martinus povolil pěst a podíval se na mě ,,Běž se vyvětrat.  Vem s sebou Theu. Já si to s ním vyřídit." řekla jsem a vražedně se podívala na Willa. Tinus si vzal Theu a odešli. Já se postavila a došla k Willovi ,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč říkáš o mém dítěti, že je monstrum!" křikla jsem na něj ,,Protože je. Teď i ty." řekl znechuceně ,,Ty bys byl radši kdybych zemřela?" ,,Ano!" křikl a já ustoupila pár kroků dozadu ,,Viktorie, já tě miloval. Opravdu moc. Kdyby sis vybrala mě, tak bys ses nemusela měnit. Mohla bys být člověkem." řekl už klidným hlasem. Já mlčela ,,Mohla bys mít víc dětí. Ne jen jedno. A klidně by jsme mohli žít někde, kde by jsme byli bez starostí." ,,Měla jsem na vybranou. Vybrat si tebe nebo Tinuse. Já si vybrala jeho, protože máme mezi sebou pouto, které nám už nikdy nikdo nezruší. Já ho miluju. Konečně se přes to přenes. Zamiluj se do někoho jiného a mě nech žít život, který jsem si dobrovolně vybrala. S mojí rodinou, kterou nadevše miluju." ,,Se svým budoucím manželem?" poukázal na moji ruku ,,Ano. Budeš se snažit ublížit mé dcerce, tak věř, že já tě zabiju." ,,A jestli to tvé dítě bude zabíjet lidi kvůli potravě, tak já nejen zabiju jeho, ale vaší celou rodinu!" vykřikl a vyběhl schody nahoru. Já se otočila na Jenny, která vše sledovala šokovaným výrazem ,,Musím odejít." pošeptala jsem a odešla z domu. Porozhlédla jsem se, kde by tak mohli být. Uviděla jsem je na konci ulice. Došla jsem na chodník a rozešla se k nim ,,Tinusi!" vykřikla jsem. On se zastavil a otočil. Já se porozhlédla, a když jsem si byla jistá, že mě nikdo nevidí, tak jsem se rozběhla. Tinus mě chytil do náruče a pevně objal ,,Jdeme domů." pošeptal. Já přikývla na souhlas a vzala kočárek. Doma jsme vše řekli Marcusovi a Angie. Ti jen kroutili hlavami ,,Půjde po nás." řekla jsem a každému se podívala do očí ,,Může naši existenci prozradit?" podívala jsem se na Tinuse, který stál za mými zády ,,Ne, to by prozradil i sebe. Nás upíry by spíše zabili, ale jeho druh by zkoumali. Takže ne, neprozradí. Spíše se bojím, že sem bude posílat stále vlkodlaky a že se neubráníme pokaždé." posadil se vedle mě a položil si dlaň na mé stehno ,,Musíme se odstěhovat." navrhl Marcus. Všichni jsme se na něj podívali ,,Máš pravdu, kvůli bezpečí. Kvůli Thee." pohladil mě po zádech Martinus. Já jen přikývla na souhlas. Všichni jsme vstali a šli rychle balit. Prvně sem zabalila Theu a její věci sem odnesla dolů do přízemí. Martinus zatím balil naše oblečení. Když už jsme měli všechno, tak jsem vzala Theu do náruče a dala si ji do šátku, abych se mohla bez problémů pohybovat. Marcus s Angelou už stáli v přízemí a čekali na nás. Tinus přinesl poslední kufry ,,Tak kam půjdeme?" zeptal se Marcus ,,Napadlo mě, že by jsme mohli na Lofoty. Náš táta tam má ostrov a velkou vilu." řekl Martinus, když si navlékal kabát. Já udělala totéž a Theu do něj více zabalila ,,Já můžu." řekla jsem a vyšla z domu. Za mnou vyšla Angela, která nesla několik kufrů. Já hlavně měla Theiny věci. Mac s Tinusem ještě založili požár ,,Stejnak by věděl, že jsme pryč. I bez toho požáru." argumentovala Angela a vyšla někam do lesa. Já se otočila k domu, který už byl v plamenech. Martinus k nám doběhl a rozběhli jsme se taky do lesa. Ještě jsem se zastavila ,,Sbohem Trofors." pošeptala jsem a běžela jsem dál.