Vampire boys

‡15‡

Viktorie:
,,Já nemůžu být těhotná!" vykřikla jsem ,,Vždyť jsme si dávali pozor! To, to je nemožné! Jak jsi to poznal?!" ,,Máš jinou auru." ukázal něco nademnou ,,Aura se plete!" i když mnohý vysvětluje. Moje nevolnosti a zpoždění. Sjela jsem po mřížích dolů a sedla si ,,Stejnak je to jedno. Zemřu tak i tak." řekla jsem potichu a povzdechla jsem si. Dívala jsem se do temné dálky. Do dálky stínů, smutku, mučení a smrti. Slyšela jsem švihání bičů a křik nebohých lidí. Dveře, které oddělovali tuto místnost od mučírny se otevřeli. Vzhlédla jsem k osobě, která tyto dveře otevřela ,,Ne." špitla jsem. Osoba jen kývla hlavou na souhlas a šla ke mně blíž. Chytla mě za paže ,,Kam mě to vlečeš?" zeptala jsem se a podívala se na tu osobu ,,Fi'hoak mui a kangep dh'jakkop." řekl mi místo odpovědi ,,Můžeš se na mě aspoň podívat?" ,,Qeaikonuseka, mu turperk mukea kopamns." řekl tvrdým hlasem. Došli jsme do temné místnosti. Osoba mě hodila na podlahu, po které jsem se zklouzla. Zvedla jsem se na nohy a otočila jsem se na tu danou osobu, která mě sem dovedla ,,Proč tu jsem? Co se tu děje?" ,,Dinamara ton. Kaloston miroon." řekla znovu tím divným jazykem ,,Vítej Viktorie, já věděl, že se sem vrátíš." ozval se hlas, který až moc dobře znám. Vykulila jsem oči a stáhlo se mi hrdlo ,,Rád tě vidím. Od minula jsi zkrásněla." usmál se na mě. Já nějak nereagovala ,,Fajn, pamatuješ, co jsi mi slíbila?" ,,Myslíte o tý přeměně?" ,,Ano, jak to, že nejsi ještě upír?!" vykřikl a já sebou škubla ,,Když tě neproměnil sám od sebe, tak tě promění teď!" křikl a ta osoba si sundala kapuci. Málem se mi ztratil dech. Nemohla jsem tomu uvěřit ,,M-Martinusi." zašeptala jsem a dala si ruku před pusu. Neměl své krásné čokoládové oči, ale měl modrý a jasně svítili. ,,Můžeš." řekl a Martinus se proti mě rozběhl ,,Ne! Martinusi, přestaň!" křikla jsem a dala si ruce do obranného gesta. On se zastavil ,,Pamatuješ, co jsi mi slíbil? Že mi nikdy neublížíš." řekla jsem zoufale

Martinus:
,,Pamatuješ, co jsi mi slíbil? Že mi nikdy neublížíš." řekla zoufale a já si začal vzpomínat.

Flashback:
,,Já nevím. Jakoby jsem ji neměl chuť , nebo měl , ale,.... Já nevím. Já když jsem ucítil její krev, tak mě ty oči nezmodraly , nic. A když jsem ji tam viděl ležet , tak jsem se modlil , aby žila. A když jsem ji obvázal ty ruce , tak jsem ji pak přikryl a to všechno , tak mě chytla kolem pasu a přitulila se ke mně. Mě polilo úplný teplo po celým těle. Já nevím , co mi je." zakýval jsem hlavou a položil si ji mezi kolena ,,Mám pocit ji furt chránit." zamumlal jsem.
,,Ale,... Tati , teď jsem zjistil , co mezi námi je. Mezi námi je pouto , které , nevím jak , jsme si vytvořili. Když se zranila , tak jsem ji nechtěl vypít jako brácha. Já jsem ji chtěl bránit."
,,ty se mě bojíš?" ,,Upřímně , ano." řekla a promnula si krk ,,Já tě nekousnu."
,,Viky , já ti neublížím."
,,Nikdy ti neublížím, protože tě miluju." došel jsem k ní a sklonil se.
End flashback

Zavřel jsem oči a zavrávoral Neubližuj ji. Zašeptalo něco ve mně ,,Říkal jsi mi, že mě miluješ." zakňourala.

Viktorie:
Martinus se pořád motal a držel se za hlavu. Párkrát otevřel oči, které byly chvíli hnědé a chvíli modré ,,Tak dost!" zakřičel Toppor ,,Rozkazuji ti, aby jsi ji zabil!" někdo mě chytil a řízl mě do ruky. Martinus se okamžitě zastavil a sekavě se nadechl. Znovu se na mě podíval svýma modrýma očima. Znovu se ke mně rozběhl. Chytil mě pod krkem a přišpendlil k zemi ,,Ne, Tinusi.." rozbrečela jsem se. Pevně jsem zavřela oči, protože se přibližoval k mému krku ,,Jsem těhotná!" vykřikla jsem zničeho nic. On se úplně zastavil a podíval se mi do očí. Oba jsme na sebe hleděli, jakoby jsme se viděli poprvé. Najednou něco vybuchlo a Martinus se probral z tranzu a doslova mě zalehl. Jeho oči byly hnědé. Rychle vstal a mně také pomohl ,,Utíkej! Než se zase proměním!" žďuchl do mě tak, abych se rozběhla a já tak učinila. Ale dlouho jsem neběžela, protože mi někdo potrhl nohy a já spadla na zem. Zase to byl Martinus, ale s modrýma očima, a vycenil zuby. Já nahmatala nějakou sutinu a tím ho praštila do hlavy. Ani to s ním nehnulo ,,Martinusi!" křikl známý hlas. Byl to hlas Marcuse. Ten skočil po Tinusovi, aby ho ze mně sundal. Začali se prát v jejich rychlosti. Já se konečně postavila a rozběhla se pryč. Doběhla jsem do nějaké tmavé místnosti. Zavřela jsem mohutné dveře, aby sem nikdo nedošel ,,Ale, ale, copak tě sem dovedlo?" ozval se hlas Toppora ,,Jak jsem tak slyšel, ty jsi otěhotněla. Pravda, máš jinou auru. Když jsi těhotná, nemůžou tě přeměnit." ,,Co jste udělali s Martinusem?" ,,Vysáli jsme všechnu krev, kterou teď pozřel. Fuj, zvířecí krev. Taková ostuda. Upíři odjakživa pijí LIDSKOU krev! Ale mám plán, když tě vysaje, tak se znovu vrátí do normálu a uvědomí si, že tě zabil a pak nechá sám sebe zabít. A když zemře jedno dvojče, tak zemře i to druhé. Jak lehké zničit klan Gunnarsenů." ,,To vám nevýjde, protože Martinus se vrátí zpět k sobě." vykřikla jsem a on se začal smát ,,Ty jsi nikdy neviděla hladového upíra, takže nevíš, jak to probíhá." ,,Nevím, ale Martinus je jinačí než ostatní." ,,Je to nestvůra jako všichni ostatní. Jen si to nechceš přiznat." sklopila jsem hlavu a pevně zavřela oči ,,Ani nevíš jakou chuť mám tě zabít. Přemýšlím, jestli tě nechám odrodit a přirozeně zemřeš, nebo tě zabít hned teď. A víš co, zabiju tě hned." řekl a rozběhl se proti mě. Strkl do mě, abych dopadla na zem. Vzal mě za ruku a zakousl se. Já vykřikla bolestí. On začal pomalu sát, ale zničeho nic vyletěl někam pryč a začal se svíjet bolestí. Já vstala a nechápavě jsem se na něj podívala ,,J-Je-ježísova krev." začal plivat krev, kterou ze mně vysál Cože?! Ježíšova krev?! Počkat, já mám v sobě Ježíšovu krev?! Neživá rada napomůže. Oni mě tam naschvál poslali, aby mě to došlo. Vzala jsem dýku a řízla se do dlaně. Pořádně jsem dýku namočila do krve a přistoupila k Topporovy. Napřáhla jsem se a bodla ho do srdce. On okamžitě zkameněl. Nápor vzduchu, který se objevil ani nevím jak, mě odhodil nadruhou stranu. Bouchla jsem se do hlavy a upadla do temnoty.