Vampire boys

*7*

Viktorie:
Chytla jsem se za hlavu , protože mě mega bolela ,,Už je vzhůru." řekl někdo vedle mě. Otočila jsem hlavu a uviděla Jess ,,Kde, kde to jsem?" zachraptěla jsem ,,Na ošetřovně." ,,Co se stalo?" řekla jsem už svým hlasem ,,No , nějaká holka do tebe vrazila a ty jsi se odrazila od zdi a pak spadla. Bouchla ses do hlavy." ,,Jak jsem se sem dostala?" ,,Martinus tě odnesl."řekla Jess a ve mě hrklo ,, Co-cože?!" vyskočila jsem do sedu. No to jsem neměla dělat. Strašně mě rozbolavěla hlava. Chytla jsem se za ní a znovu si lehla ,,Já myslela , že se kamarádíte." ,,Já do dneška taky , ale asi ne." ,,Jak to víš?" ,,Nadal mi do krav a řekl mi ať se k němu nepřibližuju." ,,To je hajzl!" ,,Můžeme už jít?" zeptala jsem se a podívala se na ošetřovatelku ,,Ne , přijede sanitka a ta tě odveze domů." ,,Může Jess se mnou?" ,,Promiň Vikčo , ale já musím domů." ,,To nic , tak budu doma sama."

Doma:,...
Sanitka mě dovezla a já si šla rovnou lehnout. Zavřela jsem oči a upadla do říše snů
Dream
,,Mami?" zavolala jsem ještě dětským hláskem. Hledala jsem maminku. Nemohla jsem si najít ,,Mami!" zakřičela jsem znovu. Zase žádná odezva. Sešla jsem schody dolů a šla do obýváku. Maminka seděla na sedačce ,,Mami." řekla jsem šťastně. Konečně jsem ji našla. Rozběhla jsem se k ní a obejmula ji ,,Copak zlatíčko?"zašeptala ,,Nemohla jsem tě najít." vzlykla jsem. Ona mě vzala za tváře a přinutila mě , abych se na ni podívala ,,Zlatíčko , i když s tebou nebudu , tak budu." ,,To nedává logiku." zamračila jsem se. Máma se zasmála a dala si mě na klín. Já si položila hlavu na její rameno a máma začala něco norsky zpívat. Já se usmála a usnula v její náruči.
End Dream

Vzbudila jsem se s pláčem. Sedla jsem si a hlavu si dala mezi kolena Já chci zpět mojí mámu. Ne , já ji musím ztratit. Rozbrečela jsem se Už dlouho přemýšlím jestli si nesáhnu na život. ,,Ne , jen to ne." řekl někdo zoufalým hlasem. Já zvedla hlavu a podívala se na toho dotyčného ,,Co tu doprdele děláš!" vykřikla jsem , když jsem poznala kdo to je ,,Viky, nech si to vysvětlit." řekl a začal se ke mně přibližovat ,,Nechoď za mnou." zavrčela jsem ,,Viky,.." ,,Neříkej mi tak! Nemáš na to právo!" stoupla jsem si ,,Chci ti to vysvětlit." ,,Jak ses sem dostal?!" ,,To je jedno , nech mě to vysvětlit." mluvil furt klidně ,,To není jedno!" ,,Viktorie , doprdele nech si to vysvětlit! Já jsem ti nechtěl ublížit. Já tě tím naopak chráním!" řekl už naštvaně ,,Jak mě jako chráníš?!" založila jsem si ruce na hrudi ,,To ti nemůžu říct." ,,Nemusíš mě chránit. Umím se bránit sama." ,,Před tímto ne." ,,A před čím?" ,,To ti nemůžu říct. Bože , já prostě nechci , aby tě zabili." řekl a prohrábl si frustrovaně vlasy ,,Co jsi to říkal?" ,,Nechci aby tě zabili!" zakřičel a sedl se na zem. Hlavu si schoval mezi kolenama a ruce si dal na zátylek. Chtěla jsem k němu a obejmout ho , ale on se nepřirozeně rychle postavil ,,Nepřibližuj se ke mně. Už toto je pro mě těžký." ,,Martinusi , mě nikdo neublíží. A už vůbec ne kvůli tobě." ,,Ale jo,.. Hlavně kvůli mě. Protože my jsme nestvůry." ,,Kdo 'my'?" ,,Ty ani nevíš , jak rád by ti to řekl , ale já nemůžu. Nemůžu." řekl a chytil se za hlavu. Začal chodit po pokoji Fajn , jemu hráblo ,,Nehráblo mi." řekl Martinus a já se zarazila Jak doprdele ví , že jsem to o něm řekla? ,,Jak víš , co jsem si teď řekla." ,,Já jsem to usoudil podle tvého výrazu." řekl jakoby nic. Teď mě něco napadlo , ale nebudu si to teď říkat ať to neslyší ,,Viky prosím , nepřibližuj se ke mně. Je to pro tvé bezpečí. I když mě to k tobě hodně táhne , ale prosím pro tvé bezpečí." zase začal mlet pátý přes devátý ,,Martinusi , moc ti nerozumím , ale jak si přeješ." ,,Děkuji , ani nevíš jak jsem šťastnej a smutnej naráz." řekl a odešel z pokoje. Podívala jsem se z okna a ujistila se , že odešel pryč ,,Fajn , teď své myšlenky mám v bezpečí." otočila jsem se a zamířila k počítači. Do googlu jsem zadala Nadpřirozené bytosti Norska. Několik toho mi vyjelo. Rozklikla jsem si takový speciální vyhledávač. Tam bylo napsaný ať napíšeme vlastnosti té nadpřirozené bytosti. Klikla jsem na to a začala psát Přemýšlej Viktorie , vlastnosti Martinuse. Je hezkej , to je taky vlastnost ne? Začala jsem psát Krásný , bledý , studený , nevychází na slunce , nepřirozeně rychlý. Ťukla jsem na enter a čekala , co mi vyskočí. Když se mi to načetlo , zarazil se mi dech a stáhl se mi žaludek To není možný,..

Martinus:
Rychle jsem odešel od jejího domu ,,Udělal jsi správně , jsi jinačí než ostatní." řekl mi podvědomej hlas z tělocvičny. Otočil jsem se a viděl tam stát Angelicu ,,Co chceš?" ,,Pochválit tě. Několik chlapců , jak to říct , to porušili. A ještě se chci rozloučit. Přeložili mě někam jinam , takže buď hodnej kluk a drž se od ní dál." řekla a poplácala mě po tváři. Já se furt tvářil neutrálně ,,A chci ti něco říct. Do lidské dívky se zamilovat nemůžeš , ale do upíří ano." mrkla na mě a rozběhla se pryč. Já se otočil směrem kama běžela. Protočil jsem očima a rozešel se k nám domů. Doma jsem si sedl na sedačku , vzal si polštář a zabořil jsem do něj obličej ,,Tak co , jak to dopadlo u Viktorie?" zeptal se bratr ,,Pro ní dobře , pro mě strašně." ,,Ty ji,..." ,,Jo , bohužel se to stalo. Já myslel , že se to nikdy nestane a prošlo by mi to , kdyby se sem nepřestěhovala." ,,Tinusi,.." řekl lítostivě a objal mě kolem ramen. Kdybychom uměli brečet , tak tu brečím jako malé dítě ,,Marcusi , co mám dělat?" ,,Čekat , čas by to měl vyléčit." ,,Haha , dobrej vtip." řekl jsem ironicky ,,Nech toho , snažím se ti pomoct." ,,Hm , dík." ,,Tinusi , a nepomohl by ti lov? Zdá se mi , že si takový vyčerpaný." ,,Zakousl bych se do něčeho. Třeba takovej sob nebo los. A víš co?" podíval se na něj ,,Pojedeme na chatu. U toho jezera , víš ne? Tam můžeme být sami sebou." ,,To je dobrý nápad." ,,Aspoň z tadyma na chvilku vypadneme." uchechtl jsem se ,,Takže si zalovíme teď nebo až tam?" ,,Tam." ,,Fajn ,jdu se sbalit." opřel si ruce o kolena a stoupl si. Já udělal to samé. Podíval jsem se z okna ven Ale co když jí někdo ublíží , když tu nebudu? Nemysli na to! Křičelo na mě podvědomý. Já zavrtěl hlavou a odešel do pokoje se sbalit.....