Vampire boys

∆4∆

O třináct let později.....

Thea:
,,Tati, já už nemůžu. Bolí mě celý tělo z toho cvičení." zakňučela jsem, když mě asi už po sté složil k zemi. Táta se jen ušklíbl a oprášil si svoji černou mikinu a kalhoty ,,Víš, že musíš být vždy připravena, nikdy nevíš, co tě napadne. Třeba..." nedořekl do a někam se vytratil. Zavřela jsem oči a čekala další útok, ale nic se nedělo. Otevřela jsem jedno oko a rozhlédla se po okolí. Když jsem nic neviděla, tak jsem otevřela i druhé. Otočila jsem se za sebe, kde jsem viděla, jak máma sedí na tátovi a drží mu ruce u hlavy ,,Zlato, myslím, že Thea potřebuje odpočinek. Je to napůl člověk." uchechtla se. Táta se poraženecky na ni podíval a přikývl na souhlas. Máma se usmála a postavila se. Táta se zamračil a podíval se mámě hluboko do očí. Pak se oba ušklíbli. Opravdu nechcete vědět, co se honí hlavou vašim rodičům. A ještě k tomu nesmrtelným a neúnavným. Máma zatřepala hlavou a otočila se na mě ,,Beruško, máš tam nachystanou večeři, tak se běž v klidu najíst, bez nějakých útoků." tu poslední větu řekla více nahlas a podívala se na tátu, který pořád ležel na zemi a zapíral se lokty, aby lépe viděl. Nad máminou poznámku zakroutil očima a s úsměvem se postavil ,,Já si jdu taky něco zakousnout. Donesu ti taky." podíval se na mě. Já přikývla na souhlas a rozběhla se do domu. Zula jsem si boty a běžela do kuchyně, z kama se linula krásná vůně. Na plotně byl pekáč s kuřetem a bramborem. Natáhla jsem se k talíři a příboru a hned si dala velkou porci. Usadila jsem se ke stolu a pustila se do jídla. Ještě jsem si do ledničky šla pro nula negativní krev, abych to mohla něčím zapíjet. Za chvilku došla mamka a posadila se naproti mě ,,To je výborný mami, kde se naučila vařit?" zeptala jsem se jí, protože tak výborně umí vařit. A to je upír. Mamka se usmála a za mnou obešla stůl ,,Já jsem byla taky člověk." zasmála se a dala mi polibek do vlasů. Je to jakoby vás políbil zimní mírný vánek ,,Do kolikati jsi byla člověk?" ,,Osmnácti, to jsem otěhotněla s tebou a pak mě tatínek musel proměnit, abych tu s vámi mohla být." ,,V knížkách jsem se dočetla, že ženy porody nepřežily. Tak proč ty jo?" ,,Na porod jsme se připravovali od začátku těhotenství. Pila jsem krev, kterou piješ ty teď, aby jsi mě nepožírala zevnitř. Ale porod byl velmi obtížný. Tatínek tě musel, doslova vypárat, ze mně a pak mě rychle proměnit. Týden trvala proměna." ,,Bolí to? Ta proměna?" polkla jsem, protože mě toto čeká za tři roky. Mamka se lítostně na mě usmála ,,To se musíš zeptat táty, já byla v bezvědomí, když mě proměnil. A nebo strejdy Marcuse nebo tety Angely." řekla a mně došlo, že už jsou pomalu rok pryč. Nikdo mi neřekl proč odjeli, prostě ze dne na den odjeli. Bez rozloučení. Rodiče mi říkali, že je povolali do nějaké práce, ale nikdy jsem se nedozvěděla do jaké. Ano, toto je můj život. Život plných tajností. Popravdě ani nevím, proč tak úmorně cvičím. K čemu mi to bude?

Viktorie:
,,Mami, a kde je teta se strejdou?" zeptala se a při tom položila příbor a podívala se na mě Co ji mám říct? No víš, teta se strejdou zabezpečují a schání spojence proti nejsilnějšímu upírovi, kterého jsme už dříve zastavili, ale znovu povstává. Mimochodem, ty jsi ta, která ho má zabít. ,,Víš zlatíčko, teta se strejdou jsou na pracovní cestě." ,,Rok? Rok na pracovní cestě? Jaká práce? Jaká cesta? Já chci vědět víc!" začala se vztekat ,,Nevztekej se." řekla jsem ještě v klidu, ale Thea se postavila ,,Nikdy jste mi neřekli, pravdu. Proč mi furt lžete." řekla s brekem a odešla do pokoje. Já se opřela o kuchyňskou linku a frustrovaně si prohrábla vlasy. Po hodině došel Martinus ,,Ahoj, jsem doma!" křikl na celý dům a s úsměvem došel do kuchyně ,,Donesl jsem ti ty bobulky, co máš ráda." řekl, ale když se rozhlédl, tak se zamračil ,,Kde je Thea? Vždycky na mě čeká v kuchyni." položil krabičku s bobulkama a došel za mnou ,,Trucuje." rozmáchla jsem rukama ,,Proč?" ,,Začíná si všímat těch detailů. Jako kde je Marcus s Angelou. Už nezbaští to, že jsou na služební cestě." ,,Ale jsou." ,,Ptala se kde pracují. Co jsem si měla vymyslet. Jaká práce obnáší, že na rok odjedeš z domova. Tinusi, musíme ji to říct. Celou pravdu. Její původ, proč tak cvičí a kde jsou Marcus s Angelou." ,,Na její narozeniny. To oba dojedou, psali mi to. A všichni čtyři ji to řekneme. Jako za starých časů." pohladil mě po tváři ,,Za starých časů tu byl i Will." řekla jsem a Martinus se odtáhl ,,Ano, štve mě, že je proti nám. Za to můžu já." ,,Jakože můžeš za to, že sis vybrala mě místo něj?" pozvedl obočí ,,Ne, že jsme se s ním začali bavit." zamračila jsem se ,,Kvůli němu jsme se museli odstěhovat z Norska." mnula jsem si tváře. Martinus mě objal ,,Všechno bude v pořádku. Neboj." pošeptal a políbil mě na čelo.

Thea:
Zavřela jsem skříňku, z kama jsem si vzala učebnice a odebrala se do třídy. Sedla jsem si do lavice a přemýšlela o včerejším rozhovoru mezi rodiči Jaký je můj původ? Vím, že naše rodina pochází z Norska a můj dědeček z máminy strany byl z Česka. Cvičení? No to by mě opravdu zajímalo, proč to všechno děláme. A teta se strejdou? Proč mě opouští? Jako pravda, když je strejda s námi doma, tak tréninky jsou ještě těžší, protože když se můj táta spojí se strejdou, tak to radši prchejte. To mě třeba hodinu nahání po lese. Toto vše se prý dozvím na mé narozeniny. Tak jsem zvědavá ,,Čau smrade." zasmál se povědomý hlas. Zvedla jsem pohled a opravdu tam viděla Stephana ,,Co chceš?!" prskla jsem ,,Jsem zase viděl tvého tátu, jak se večer prochází kolem vašeho domu, jakoby hrál kolo kolo mlýnský." zasmál se a všichni ho následovali. Ano, pochopili jste to dobře, nejsem oblíbená. Vůbec. Ale oni neví, s kým si zahrávají. Jsem dcera dvou upírů. Moje máma byla člověk a pak ji můj táta proměnil, tak jak promění za tři roky mě. No, možná jinak ,,A i kdyby, tak tobě to může být jedno!" křikla jsem na něj ,,Máš krámy, nebo co? Vlastně promiň, ty nemáš ani toto, jak jsi chudá." ušklíbl se. Hošánku, naše rodina je bohatá z vás nejvíc. Nevím, kdo z nás má dědictví, tak velké jako já. Naše rodina má ropné plošiny ,,Jo, a neměl bych nahlásit domácí násilí? Protože tě fotr pořád hází o stromy nebo o zem. Vážně ukázková rodina. A ukaž co tu máš?" řekl a sebral mi propisku, kterou jsem dostala od strejdy Marcuse, který byl na Novým Zélandu. Byla pozlacená a drobný diamant a tom otevíracím klikátku ,,Tu si nechám." řekl a schoval si ji do kapsy ,,Vrať mi ji!" postavila jsem se a natáhla se k němu. On se vyhnul a jeho kamarádi mě chytili ,,Nenene, Gunnarsen, takhle se ke mně nechová." řekl, jako bych byla mimino. Všichni se zasmáli. Já se už naštvala a vzpomněla si na chvaty, co mě táta s mámou učili. Prvně jsem se jim vymanila ze sevření, a pak každého položila na zem. Oboum jsem zatočila rukou tak, aby se bouchli o sebe hlavami. Jednoho jsem chytla za ruku a přehodila přes záda a druhému jsem podlomila kolena a kopla ho na závěr do zad. Oba leželi na zemi a vůbec se nehýbali. Přeskočila jsem je, ale přeskočila jsem i lavici a vrhla se na Stephana ,,Ha, a teď se bojíš." zavrčela jsem a sebrala jsem si propisku zpět. Sedla jsem si do lavice a vydýchávala jsem to. Podívala jsem se na místo, kde před chvílí leželi ti dva a začala jsem přemýšlet To jsem nemohla udělat, přemohnout dva kluky, kteří jsou o hlavu vyšší a o dost těžší než já. Nebo mohla? Už mám nějakou tu upírskou schopnost? Nebo jsem něco jiného, než jen poloupír?

_____________________24.8.______________________________
Nevím, jestli to víte, ale toto by byla 60. kapitola, kdybych to číslovala správně.... To je jen pro info, které není nějak důležité :-D
A když je teda ta '60.kapitola', tak už to bude i z pohledu Thei.
Jinak fotka Thei je v médiích :-D